Katedrála v Salisbury

Katedrala v Salizbury - Převazna čast katedraly byla zbudovana v letech 1220-1258. Je nadhernou ukazkou rane anglicke gotiky , charakterizovane vysokymi okny ,a jeji jedinečnost spočiva v takřka dokonale jednotnem architektonickem provedeni

Město leží západně od Londýna na soutoku řek Nadder, Ebble, Wylve a Bourne s řekou Avon. Pro turisty je zajímavé hlavně svou katedrálou a oblastí starého města Old Sarum. To jsou pozůstatky nejstaršího osídlení a nachází se na kopci asi 3 km severně od města. Dojede se tam po silnici A345 směr Marlborough. Ale až tam jsme nebyli. Tam také byla postavena první katedrála, a to v letech 1075 – 1092.

Protože se zhoršovaly vztahy mezi církví a vojskem, byla r. 1220 zahájena výstavba současného města na soutoku řek. Jen o rok později se začalo i se stavbou katedrály. Na tehdejší dobu byla dokončena za rekordních 38 let.

Město se rychle rozvíjelo a ve 14. století bylo hlavním centrem Wiltshire. V té době byly postaveny i městské hradby se čtyřmi branami, které se zachovaly stále původní. Pátá byla vybudována až v 19. století. V době morové epidemie r. 1665 sem král Karel II. přestěhoval svůj dvůr.

Navštívit zdejší katedrálu – to byl jeden ze skutečně pevných bodů při naší velké cestě po Anglii.

Katedrálu je zdaleka vidět, zaparkovali jsme vlastně na dohle v jedné z vedlejších ulic Britford Lane, kde se nechalo parkovat zdarma. Přímo jsme se řídili věží katedrály, řeku jsme přešli po hlavním mostě – silnici A338, na kruhovém objezdu vlevo do St. Nicholaas Road a vpravo přes De Vaux place. Naše silnice končila městskou bránou St Nicholas's Gate – dá se říct průjezdem skrz tu bránu. Tento průjezd byl pouze jednostranný (my jsme šli proti směru) a aby se skutečně nejezdilo z druhé strany, byla silnice vybavena zajímavým zařízením – ze silnice koukaly dá se říct zuby. Když se jelo ve správném směru, zuby se sklopily a umožnily bezproblémový průjezd. Kdo by chtěl jet v opačném směru, pravděpodobně by si zničil pneumatiky.

A za tou bránou jsme objevili parkoviště, v tuto dobu by se zde nechalo i zaparkovat. Dvě hodiny parkování byly zdarma. Ale parkoviště nebylo moc velké, sotva bude vždycky volné. Po chvilce jsme již stály před katedrálou. Tato katedrála je i nádherně umístěná, takže je možno si prohlédnout krásné průčelí, které nám tentokrát i sluníčko hezky nasvítilo, tedy chvilkami.

Katedrála Panny Marie je považována za mistrovský příklad raně anglické architektury. Věž katedrály je vysoká 123 m a je nejvyšší ve Velké Británii. Má také největší křížovou chodbu a největší zastavěný prostor ve Velké Británii. Velké mechanické hodiny jsou jedny z nejstarších dochovaných ve Velké Británii, byly instalovány r. 1386. Ve sbírkách její knihovny je uschován nejzachovalejší ze čtyř dochovaných exponátů Magny Charty.

Zde bych chtěla upozornit, že katedrála je otevřena do 18 hodin (aspoň v době naší návštěvy). Vstup je zpoplatněn (4,5 libry), ale dostanete k tomu průvodce po katedrále se základními údaji dokonce i v češtině. Po 17. hodině se vstupné neplatí. Kapitula Chapter house , kde je umístěna Magna Charta, se však zavírá již v 16,30 hodin. To jsme nevěděli, do katedrály jsme přišli v 16,15 a než jsme se k ní dostali, byla již bohužel zavřená. Sice nám něco u vstupu říkali o 15 minutách, ale bohužel naše znalosti angličtiny nejsou na takové úrovni, abychom přesně pochopili význam. Také je otázka, zda bychom se během těch 15 minut tak rychle zorientovali a Magna Chartu našli. Škoda. Ale i tak na nás katedrála nechala úžasný dojem. To je tak nádherná gotika a tak nádherné stavby, klenby, to se prostě nedá popsat, to se musí vidět.

Po prohlídce interiéru jsme ji ještě obešli z venku, prošli jsem po Nort Walk k městské bráně St ann's gate, prošli jsme uličkou Bishop's walk s vyhlídkou na Salisbury Cathedral School a pak stejnou cestou okolo katedrály. Vraceli jsme se přes starý kamenný most po St Nicholas Read a Harnham Read a prohlíželi zajímavé stavby, mimo jiné i St Nicholas Hospital. A pak už na hlavní silnici a zpátky po Swan Close a Briford Lane k autu.

Je úžasné, jak jsou původní brány vlastně součástí i současného života. Pro ně je to taková samozřejmost, že je pro nás až překvapivé, že na to turisty téměř nikde neupozorňují. Zjistila jsem to vlastně náhodou až po návratu, když jsem zjišťovala, co přesně jsme viděli.