Klentnice
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Klentnice je středně velkou vinařskou obcí s 540 obyvateli a najdeme ji v chráněné krajinné oblasti Pálava, severním směrem od města Mikulov a jižním směrem od vodního díla Nové Mlýny. Obec se rozkládá na úpatí Stolové hory ( 458 m.n.m.), jež se zvedá jihozápadním směrem. Na vrcholku Stolové hory jsou pozůstatky hradiště z mladší doby bronzové. Stolová hora je součástí národní přírodní rezervace a tvoří ji jednotlivá území a to Tabulová hora, Sirotčí vrch, Kočičí kámen a Růžový vrch. Přírodní rezervaci tvoří skalní, lesní a stepní oblasti na vápencovém podkladě kde se daří teplomilným rostlinám a živočichům. V okolí obce se rozprostírají lesy, vinice a ovocné sady. Nad západním okrajem obce na vápencové skále je zřícenina Sirotčího hrádku, vybudovaného na přelomu 13. a 14. století. V polovině 16. století je uváděn jako pustý a do dnešních dnů se dochovaly zdi paláce a spodní část věže. U jižního okraje Klentnice pramení Klentnický potok. Východním směrem nedaleko obce je rozlehlá obora Klentnice. Severním směrem od obce se zvedá nejvyšší vrchol Pavlovských vrchů Děvín ( 549 m.n.m.). Obcí vede značená trasa Moravské vinné cyklostezky a severní částí obce prochází červená turistická značka. Kromě turistické značky byla přes Klentnici vyznačena trasa Mikulovské Naučné stezky. Po červené značce dojdeme do Klentnice z Mikulova a turistická trasa vede přes vrcholek Stolové hory. Z obce pokračuje červená značka na vrchol Děvín a odtud dále do obce Dolní Věstonice.
Historie
První písemná zmínka o obci je z roku 1322 a byla součástí majetku náležejícímu mikulovskému panství. Podle archeologických průzkumů bylo území obce osídleno již v mladší době kamenné. Dominantou obce je kostel svatého Jiří postavený v roce 1783 až 1785. U kostela stojí socha svatého Floriana zhotovená na konci 18. století. U Klentnické hájovny najdeme sochu svatého Jana Nepomuckého z roku 1791. Severovýchodně od obce u silnice do sousední obce Pavlov jsou boží muka pocházející z konce 18. století.
Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 88 B3
kostel sv. Jiří (1783)
barokní fara
nad obcí horolezecké terény
socha sv. Jana Nepomuckého
socha sv. Floriána
boží muka
První zmínka o objektu 1330
Od mladší doby kamenné se zde nepochybně pohybovali pravěcí lidé, jejichž sídliště se nalézají v nejbližším i širším okolí. Byla zde objevena tzv. popelnicová pole a velké množství bronzových nástrojů. Kdy vznikla vlastní osada přesně nevíme, ale nejpravděpodobnější je rok 1260, kdy sem přicházejí němečtí kolonisté. Již v 1. třetině 14. století se ves dostává do rukou Hartneida z Lichtenštejna společně se Sirotčím hrádkem. Původně se ves nazývala Glemptnice a v průběhu časů se tento název různě komolil až do dnešní podoby. Ve 14. století se obec stává součástí mikulovského panství a s ním sdílí i jeho další majitele. Během husitských válek byli Lichtenštejnové po boku císaře Zikmunda a bojovali proti husitům. Proto také husité kolem roku 1426 vypálili mnoho mikulovských vesnic a společně s nimi také Klentnici. Ve třetí čtvrtině 14. století pro změnu zpustošili mikulovsko hordy Maďarů a tak koncem tohoto bouřlivého století přichází druhá vlna německých přistěhovalců.. Roku 1645 přišla do vsi švédská vojska a zůstávají až do roku 1646. Z jejich odchodu se však Klentnice neraduje dlouho, neboť roku 1657 začínají útočit Turci. Na obranu Vídně proti Turkům byli povoláni také Poláci, kteří samozřejmě táhli i přes Mikulovsko a opět nastalo pustošení i když v tomto případě civilizované. Další výdaje přišli až roku 1742, kdy obsadili Mikulov Prusové. O cca 60 let později se v Klentnici ubytovává francouzské vojsko a setrvává po celé čtyři roky do roku 1809. Roku 1960 přechází společně s okresem Mikulov pod okres Břeclav. Z památek jmenujme na prvním místě kostel sv. Jiří vybudovaný roku 1783 a stavba byla slavnostně započata za osobní přítomnosti přes 80 let starého knížete Dietrichštejna. Zvon pochází původně z Děviček (viz. samostatné heslo) a na výzdobu, Jmenujme např. obraz sv. Peregrina, byli přizváni jedni z nejlepších umělců té doby. Zajímavostí je kříž na věži, který se při větru otáčí. Z dalších památek nezapomeňme na sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1786, která stojí na místě bývalé kaple sv. Jiří, socha sv. Floriána z roku 1853, socha sv. Leonarda v poli severovýchodně od obce z roku 1794, Tři boží muka, vesměs restaurovaná ke konci 20. století a zřícenina Sirotčího hrádku (viz. samostatné heslo). Obec se nachází na úpatí Tabulové hory. Ves je částečně procházena červenou TZN od Mikulova do Dolních Věstonic.