Klíč

Klíč (759 m) je výrazná znělcová hora, majestátně vyčnívající nad krajinou asi 1,5 km západně od Svoru a 3,5 km severně od Nového Boru. Je to jedna z nejkrásnějších a nejznámějších dominant Lužických hor, jejíž zdálky viditelný kuželovitý tvar vyniká zejména při pohledu od východu nebo západu, zatímco ze severní a jižní strany je profil více zaoblený a na jihozápadní straně navíc narušený skalní stěnou. Tato stěna je dlouhá přes 300 m a místy až 60 m vysoká. V zimě se na ní vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole a menší sutě jsou také na severním svahu hory.
Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, zachycené dnes k napájení novoborského vodovodu. Přepad jedné z jímek je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Zdejší prameny daly také název sousednímu Pramennému vrchu.

Ve starých zprávách se uvádí, že v 18. století byl celý kopec zarostlý lesem, který kolem poloviny 19. století úplně vyhořel, ale později zde opět vyrostl nový smrkový a jedlový les. Ještě v 80. letech 19. století byly svahy zalesněné až téměř k vrcholu, ale o 100 let později lesy silně utrpěly znečištěným ovzduším, takže dnes už není na severním svahu po smrkovém lese ani památky a pod vrcholem roste většinou jen tráva s ojedinělými jeřáby a břízami. Zkázu lesa ve vrcholové části hory dovršil 26. dubna 1992 požár, který zasáhl hlavně severní a severozápadní stranu vrcholu. Naštěstí při něm nebyla výrazněji zasažena chráněná teplomilná doubrava.

Přírodní rezervace byla na Klíči vyhlášena v roce 1967. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. V roce 1995 byla na výslunném jižním až jihovýchodním svahu nalezena i jabloň lesní, jejíž nejbližší známá stanoviště jsou až v Českém středohoří.
Ve zbytku květnaté bučiny roste na jaře konvalinka vonná, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná, v červnu rozkvétá lilie zlatohlávek, orlíček obecný nebo pažitka pobřežní horská. Na severní a východní straně kopce můžeme najít lýkovec jedovatý, na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a na nedostupných místech skalní stěny hvězdnice alpská a kapradinka skalní - vzácné a ohrožené glaciální relikty, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Na Klíči se vyskytuje také plavuň vranec jedlový a na suti i skalách pod vrcholem roste řada zajímavých mechorostů, z nichž je pozoruhodná například jatrovka Skulinatka ladná.
Kamenné sutě na Klíči tvoří vhodné prostředí pro mnoho druhů brouků a pavouků, mezi nimiž najdeme i chladnomilné horské druhy, známé z Krkonoš nebo Vysokých Tater. Z větších zvířat můžeme při troše štěstí na sutích a skalách zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách uměle vysazeni na počátku 20. století. Na Klíči žije také řada významných a chráněných druhů ptáků, například tetřev hlušec, lejsek černohlavý, čížek lesní nebo hýl obecný. Ještě v polovině 20. století hnízdil na Klíči sokol stěhovavý, který se zde ale později nevyskytoval a po dlouhé době tu znovu zahnízdil až v roce 2007.

Ke Klíči se odedávna vztahovaly četné lidové pověsti. Podle některých stával na vrcholu hory hrad, jehož zbytky prý měly být patrné ještě koncem 18. století. V historických pramenech ale nenacházíme o hradu na Klíči žádné zmínky a ani povrchový průzkum skalnatého vrcholu neprokázal žádné stopy zástavby nebo úprav, které by svědčily o jeho existenci. Pokud zde byly v minulosti nalezeny nějaké zbytky, tak se snad mohlo jednat o pozůstatky strážního stanoviště, z něhož se ohněm oznamovalo nebezpečí do vnitrozemí.

V pozdějších dobách se na Klíči vystřídalo několik dřevěných turistických chatek, které však většinou dlouho nevydržely. První přístřešek na vrcholu zřídil už v roce 1850 svorský nadlesní Seeland. Zároveň s ním byl tehdy vztyčen i velký dubový kříž, který zde vydržel až do roku 1886. Přístřešek ale zanikl mnohem dříve, protože již v roce 1872 postavil dřevorubec Anton Glücklich na jeho místě novou chatku s letním občerstvením. Když v létě roku 1893 vybudovali členové novoborského Alpského spolku na severním a východním úbočí hory dodnes používanou serpentinovou stezku na vrchol, otevřel tu Konrad Weber ze Svoru výčep piva, který byl v provozu dva roky. Poslední turistické přístřeší na Klíči vystavěla cvikovská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy v roce 1910. Pěkná roubená chatka stála na nejvyšším místě skalnatého vrcholu a o nedělích bývala otevřena pro návštěvníky. Její vnitřní zařízení bylo ale několikrát vandalsky zničeno a opravy si vyžádaly velké náklady. Přesto zde chatka vydržela až do roku 1938, kdy musela být z nařízení vojenských orgánů snesena. Po připojení českého pohraničí k Německé říši se sice místní sekce Horského spolku v Novém Boru, Svoru a Cvikově dohodly na stavbě nové chaty, ale jejich záměr zmařila 2. světová válka a vrchol kopce zůstal od té doby bez přístřeší.


Holý skalnatý vrchol Klíče nabízí daleký kruhový výhled, který je často považován za nejkrásnější v celých Lužických horách. Téměř celou severní polovinu krajiny kolem Klíče zaujímají lesnaté kopce Lužických hor s dominantami Studence, Malého a Velkého Buku, Jedlové, Pěnkavčího vrchu, Luže, Hvozdu a Jezevčího vrchu. Na obzoru za nimi se na severozápadě rozprostírá Českosaské Švýcarsko s charakteristickým Růžovským vrchem a se vzdálenějšími stolovými horami v Německu, na severu vyčnívají táhlé kopce Šluknovska a na východě můžeme za jasného počasí vidět Jizerské hory, Krkonoše a blíže před nimi Ještědský hřbet, táhnoucí se přes Kozákov až k Jičínu. V údolí přímo pod Klíčem leží Svor a o něco dále na východě je pod Zeleným vrchem městečko Cvikov. Na jihu a jihovýchodě se rozprostírá zvlněná krajina Českolipska, ve které vyniká Ortel a kopce kolem Slavíčku u Sloupu, o něco dále je vidět Tlustec, Ralsko, a na obzoru směrem k jihu vyčnívá dvojice Velkého a Malého Bezdězu. Pod jižním úpatím Klíče leží Nový Bor se zalesněnými kupami Skalického vrchu, Chotovického vrchu a Lipovce, vlevo za nimi je vidět Špičák u České Lípy a na obzoru můžeme rozeznat četné kopce v okolí Doks a na Kokořínsku s méně výraznou Vrátenskou horou a dominantním Vlhoštěm, za nímž je v dálce vidět Říp. Dále vpravo vystupuje táhlý hřbet Kozla a na jihozápadě bližší hřeben České skály, pokračující přes Klučky až k Polevsku. Jihozápadní obzor vyplňuje České středohoří s výrazným Sedlem u Úštěku, špičatým kuželem Milešovky a televizním vysílačem na Bukové hoře, na západě můžeme vidět Děčínský Sněžník a část hřebene Krušných hor.

převzato z webu: www.luzicke-hory.cz/

Klíč je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a Ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století. V roce 1967 byla ve vrcholových partiích vyhlášena přírodní rezervace. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. Ve zbytku květnaté bučiny rostou konvalinky, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná. V červnu rozkvétají lilie zlatohlávek, orlíček planý nebo česnek pažitka horská. Na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a vzácné glaciální relikty, hvězdnice alpská a kapradinka skalní, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Lesní porosty na Klíči trpí dálkovými přenosy znečišťujících látek, takže severní svah se v posledních 20 letech výrazně změnil. Po smrkovém lese zde není ani památky a od 700 m nadmořské výšky k vrcholu rostou hlavně trávy se sporadickými jeřáby a břízami. Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.