Klokotá voda nebo roste klokočí nedaleko Tábora

Klokoty. Tato cenná a velice zajímavá kulturní památka snese srovnání s největšími skvosty architektury evropského baroka. Kdysi samostatná obec je dnes předměstím Tábora, a především poutním i turistickým cílem mnoha lidí.

 

Jet nebo nejet k poutnímu místu automobilem? Poutník by měl jít samozřejmě po svých. Podstatně zajímavější, než asfaltová komunikace je určitě pěší cesta z města. Po překročení Tismenického potoka člověka možná zarazí prudké stoupání na horu Klokotskou. Brzy však zjistí, že mu společnost bude dělat vzrostlá lipová alej. Stromy, které tvoří nad cestou klenbu, již něco pamatují. Brzy by tomu mělo být dvě stě let, co byla alej založena.

 

Než člověk spatří z blízkosti klášterní areál, může si na okraji aleje začít prohlížet jednotlivá zastavení křížové cesty, které ho budou provázet ještě tisíc kroků za klášter.

 

Klokoty? Tento zajímavý název se může vztahovat ke klokotající, ale také bublající, zurčející nebo trylkující vodě v nedaleké studánce nebo pojmenování odvodili od dřeviny klokoč (známější výraz je klokočí), která se zde mohla vyskytovat a z jejíž semínek se vyráběly různé dekorace včetně růženců.

 

Již někdy ve 13. století je v těchto místech zmiňován rytířský hrádek pana Vítka z Kotnova a malý kostelík v blízkosti. Já to však nepamatuji, tudíž to nemohu ani potvrdit. Ale obdobně jsou na tom i historici.  

 

Zdejší kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a jak tomu v podobných případech bývá, i k tomuto místu se vztahuje legenda. Panna Marie se podle ní zjevila nejprve pasáčkům a poté i ostatním lidem. Tato událost zaujala jednoho malíře k namalování mariánského obrazu. Aby ho mohli důstojně uschovat, vystavěli místní kapličku u nedalekého, možná „klokotajícího“ pramene Dobré vody.

 

I bez internetu se tato zpráva rozšířila velice rychle, a tak pro přicházející poutníky, jejichž počet rostl,  byl postaven menší kostel. Ten ale stával již na místě dnešního kláštera, tedy kousek dále na severovýchod od pramene, kterému byly přisuzovány léčivé účinky. Na webových stránkách kláštera se uvádí, že ta vzdálenost byla 1000 kroků. Já to nezkoušel ověřit, ale při pohledu do mapy by to mohlo odpovídat.

 

Ani v tomto případě není přesně známo, kdy byl kostelík vybudován. Někde se uvádí datum svěcení na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1392, ale jiné prameny tvrdí, že tady v tuto dobu již svatostánek stál. Možná se přitom vychází z legendy, že u vysvěcení kostela byl Jan z Pomuka (sv. Jan Nepomucký).

 

Ze školních lavic je známo, že husité založili město Tábor roku 1420. Snad to mělo být v měsíci březnu. Škoda, že nezůstali u těch kladných skutků. V roce následujícím totiž klokotskou tvrz i kostelík pobořili, a navíc upálili asi 50 členů sekty adamitů. I přes tuto smutnou událost nelze odsuzovat pouze vojska husitská pro jejich činy. Brutalita patřila i protistraně, taková byla doba. Zničilo se mnoho památek a o život přišlo mnoho lidí, válka si nevybírá.

 

V každém případě je jasné, že se rozvoj poutního místa zastavil. Celkem logicky. Těžko by si mohl někdo začít něco budovat „před branami“ nově vzniklého husitského města. Všechno jednou končí, i husitské války, a tak je roku 1447 klokotský kostelík již částečně opraven. Lidé k němu opět začali putoval a ten brzy přestal svou kapacitou vyhovovat. V první polovině 16. století se tedy rozhodla Táborská obec pro jeho přestavbu, při níž se podle legendy našel nepoškozený obraz Panny Marie. Ten samozřejmě po dokončení obnovy v kostele zavěsili. Ale patrně to byla pouze legenda, jelikož 15. srpna 1636 byl nový, raně barokní, milostný obraz Panny Marie Klokotské od malíře Johanna Andrease Burgera slavnostně přenesen za účasti tisíce poutníků z města Tábora do klokotského kostela.

 

Novodobá éra tohoto místa se začíná psát ke konci 17. století, kdy se novým majitelem stává řád benediktinů z Montserratu, kteří sem přišli ze Španělska. V té době vrcholí v Čechách mariánská úcta, a tak hned na začátku následujícího století se začalo s rozsáhlou přestavbou poutního místa. Práce byly dokončeny v roce 1743 a vznikl tak neobyčejně působivý soubor staveb s půdorysem přibližně ve tvaru dvojitého kříže, který lze právem řadit mezi skvosty nejenom našeho ale i evropského baroka. V tom samém roce nechali obraz Panny Marie Klokotské umístit na zlacený stříbrný oltář od zlatníka Františka Seitze.

 

V následují době se střídají dobré i špatné události. Z těch horších lze připomenout poškození kostela pruskými vojsky roku 1744 nebo násilné ukončení činnosti kláštera v době komunistické. Naštěstí se vše v dobré obrátilo, a tak můžeme dnes obdivovat tento krásný klášterní areál.

 

To, co děla toto místo zajímavým, není pouze samotný jednolodní kostel, ale také ambity s osmibokými kaplemi v rozích. Těch je celkem pět a každá má své zasvěcení: Panně Marii Růžencové, sv. Anně, sv. Vavřinci, sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému. Kaple mají střechu v podobě kopule s cibulovitou bání obdobně jako u hlavního kostela.

 

V malebném areálu, který se rozprostírá na návrší nad hlubokým údolím řeky Lužnice, je celkem deset věžiček. Snad jako deset prstů zdvižených k nebi. V každé z nich se nachází zvon. Když jsou všechny zvony „v akci“, tak to musí být zajímavý chorál.

 

V interiéru kaplí a kostela zaujme bohatá štuková a nástěnná výzdoba, které se díky restaurování v letech 2012-2018 vrátila z velké části její barokní podoba. Za prohlídku stojí také oltářní obrazy, znázorňující výjevy ze života světců nebo zdejší dřevěný betlém.

 

Celkový dojem tohoto půvabného a svým způsobem jedinečného místa umocňují udržované květinové záhony, kterým při mé návštěvě dominovala jedna půvabná květinka.

 

Místo je sice navštěvováno po celý rok, ale vzhledem k jeho zasvěcení je od počátku spjato s poutěmi k Panně Marii. Ta nejdůležitější se koná vždy nejbližší sobotu k svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna).

 

Areál by měl být otevřený celoročně. Vlastní kostel pouze v době bohoslužeb. Určitě si sem najde cestu mnoho lidí, ale řekl bych, že toto kouzelné místo se ještě neutápí v davu lidí a shluku zájezdových autobusů.

 

Podrobnější údaje o možnosti návštěvy Klokot nebo o historii i současnosti tohoto místa si lze přečíst na stránkách farnosti: https://www.klokoty.cz/cz/farnost/poutni-misto-klokoty.

*
Ve městě Tábor a okolí mě zaujala ještě například tato místa:

Rodinný pivovar v obci Obora nedaleko města Tábora: https://www.turistika.cz/mista/rodinny-pivovar-v-obci-obora-nedaleko-mesta-tabora/detail

Rozhledna na Babí hoře – Babina: https://www.turistika.cz/mista/rozhledna-na-babi-hore-babina/detail

Příhradová kráska ve městě Tábor: https://www.turistika.cz/mista/prihradova-kraska-ve-meste-tabor/detail

Kamenný most přes Tismenický potok, který se mnou nechtěl mluvit: https://www.turistika.cz/mista/kamenny-most-pres-tismenicky-potok-ktery-se-mnou-nechtel-mluvit/detail

Pětaosmdesátiletý oslavenec ve městě Tábor, který poznal Švehlu i Sokolovo: https://www.turistika.cz/mista/petaosmdesatilety-oslavenec-ve-meste-tabor-ktery-poznal-svehlu-i-sokolovo/detail

Chotoviny – farní kostel sv. Petra a Pavla, empírový chrámek: https://www.turistika.cz/mista/chotoviny-farni-kostel-sv-petra-a-pavla-empirovy-chramek/detail

Chotoviny – barokní socha svatého Jana Nepomuckého: https://www.turistika.cz/mista/chotoviny-barokni-socha-svateho-jana-nepomuckeho/detail

Křížová cesta v Klokotech na okraji města Tábor: https://www.turistika.cz/mista/krizova-cesta-v-klokotech-na-okraji-mesta-tabor--2/detail

*

Povídání o zajímavých toulkách a fotografie z cest mám také na svém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/.