Kobylí důl - Kaskády Čerňovického potoka
Turistické cíle • Příroda • Potok
Čerňovický potok - (na mapách se nesprávně označuje jako Černovický), pramení pod Suchým vrchem, poté protéká hluboce zaříznutým a skalnatým údolím Kobylího dolu a pod Rybárnou jeho vody posilují tok Tiché Orlice. Kobylí důl tvoří katastrální hranici Jamného nad Orlicí a Těchonína. Tady bych chtěl upozornit, že ani název údolí není v podstatě správným - Kobylím dolem se původně označoval velký palouk, zařezávající se do lesního svahu před začátkem doliny - (na němž místní obyvatelé pásáli své koně a kobylky) - a tento název se později rozšířil na celé údolí. Údolí přitom velmi romantické, neboť v lesních svazích se ukrývá množství skalních výchozů... a v místech, kde si potok v dávné minulosti prorazil mezi strmými stráněmi a balvany na jeho dně v meandrech cestu níž údolím, se na jeho toku nachází soustava zajímavých kaskád a peřejí. (Je až s podivem, že se o nich blíže nezmínil zatím žádný jiný "cestovatel" - Kobylím dolem totiž prochází modře značená turistická trasa z Těchonína na Suchý vrch! Možná ale, že většinu jeho návštěvníků tvoří cykloturisté, kteří nemají přes bujný porost okolo břehů potoka a kvůli nechuti slézt ze "sedel" šanci tyto kaskádky spatřit.)
Nejdivočejší část toku přitom není příliš vzdálena od hlavní silnice, procházející poblíž spodní části Kobylího dolu a zvědavý návštěvník proto nemusí nutně procházet celým údolím, ale může zde u křižovatky silnice s polní újezdovou cestou odstavit auto (jako jsme to udělali na výletě s přáteli my) a odtud pokračovat za doprovodu modré značky k blízkému lesu. Za ohybem hřebene nyní už lesní cesta mírně klesá k Čerňovickému potoku a my asi po deseti minutách chůze od odstaveného vozu míjíme po levici první skalní výchozy a vpravo se na potoce objevují první výrazné peřejky. Ty nás budou doprovázet po celou cestu k asi 1 km vzdálenému rozcestí Kobylí důl, od něhož vybíhá žlutě značená trasa do Jamného nad Orlicí. Několik set metrů před tímto rozcestí potok překonává v několika Ostrých zákrutech (tak jako lesní cesta) prudší klesání a tady jeho vody stékají a skáčou po rozložitém skalisku, přehrazujícím jeho tok. Díky tomuto kameni zde vznikla ta možná nejzajímavější kaskáda. Výše proti toku už je vodstvo mírnější a míň zajímavé a my se proto můžeme s klidným svědomím obrátit a podniknout zpáteční cestu. Na okraji lesa nás pak čeká ještě jeden bonus - v otevřeném terénu se z luk otvírají na okolní krajinu moc krásné výhledy.