Kolem Borových Lad
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Borová Lada
Chtěli bychom Vás dnes pozvat do jednoho z nádherných míst romantické Šumavy – do Borových Lad. Toto místo se stalo nejdříve mou, později i manželčinou „srdeční“ záležitostí. Vůbec se nebojím toto označení, byť v poslední době trochu „zprofanované“, použít. Vždyť pokaždé, když sem přijíždíme a střechy borovoladských domků na nás vykouknou za kopcem, cítíme se, jako kdybychom přijížděli domů.
Byli to Schwarzenbergové, kteří se největší měrou zasloužili o osidlování těchto divokých a liduprázdných končin. Především dřevorubci, kteří sem přicházeli z panství vimperského a ze zrušených sklářských hutí, zde položili základ budoucí romantické vesničky ukryté v srdci Šumavy. Toto slůvko snad nejlépe vystihuje charakter vísky, která, ať sem přijedete z kterékoliv strany, na Vás doslova „vybafne“. Jako kdyby nějaký filmový režisér provedl střih a posadil Vás přímo do lehce nostalgické a ospalé atmosféry Šumavy.
Obec se dnes pomalu stává jedním z významných turistických center oblasti. Blízkost bavorské hranice, což bylo dříve jedním z velmi významných faktorů nepříznivě ovlivňující zdejší turistický ruch, se dnes ukazuje být výhodou. Stále více lidí vyhledává tento klidný kout a tráví zde své volno. A že má „Borovka“ těch lákadel celou řadu! Pravda! Obec sice stále jen vzpomíná na svou živou minulost, kdy tu fungovaly 4 obchody, 3 hospody, 2 krejčovství, 3 kováři, 3 pily , truhlářství, mlýn, řeznictví, obuvnictví, povoznictví,…….. Přesto tu už dnes naleznete hned několik pensionů, velmi oblíbená jsou i ubytování v soukromí a apartmánech. Třeba obecní pension Borůvka vznikl přestavbou bývalého konsumu a i možnost ubytování přímo na obecním úřadě svědčí o tom, že si místní zastupitelstvo turistů hledí. Ani hladovci hledající nějaké to občerstvení tu nepřijdou zkrátka. Již zmiňovaný pension Borůvka vaše žaludky jistě uspokojí, ale ještě vyhledávanější je restaurace „U Černého vlka“, kterou naleznete v centru obce, těsně přimknutou k silnici Vimperk – Kvilda. Pokaždé když se tu zastavíme, musíme vzpomenout na chvíli, kdy jsme z oken zdejší hospůdky zahlédli poslední autobusový spoj odjíždějící na Kvildu – ovšem bez nás. Prostě jen jel o nějakou tu minutku dříve. A tak nám nezbylo, než si dát na cestu horkou polévku, zapít ji pivem a vyrazit po ztemnělé a sněhem zasypané silnici směr Kvilda hezky po svých.
Snad největším magnetem této oblasti je Chalupská slať, chlubící se největším rašelinným jezírkem na celé Šumavě. Východištěm stezky mířící do jejích jádra je informační středisko v místní části Svinná Lada, zhruba 0,5 km od centra Borových Lad ve směru na Kvildu. Milovníky historie a možná i trochu tajemné minulosti Šumavy naopak zláká výlet do cca 6 km vzdálených Knížecích Plání. Nejen tam budete moci pátrat po stopách zmizelých obcí. Žlutá turistická značka Vás cestou k bavorské hranici provede prostorem bývalé obce Nová Boubská. Svou pozornost si zaslouží i dominantní vrchol Homole i s jelení obůrkou na jejím úpatí, stejně tak jako pstruží líheň na okraji obce poblíž toku Teplé Vltavy, která právě tady vzniká soutokem Černého, Vydřího a Vltavského potoka. Daleko to není ani ke kapli sv. Anny a přiléhající Křížové cestě pří státní silnici směr Horní Vltavice. A chcete-li vidět rozhlednu, ze které vlastně není nic vidět, protože ji okolní lesní porost přerostl, tak ta je tu taky.
Borová Lada však nežijí jen minulostí, což dokladuje výstavba nových, byť občas notně diskutovaných rodinných domků při zmiňovaném toku Teplé Vltavy. Když tu občas projíždíme, nezdá se nám, že by nová výstavba až přiliš rušivě zasahovala do toho rázu, na jaký jsme si během uplynulých let zvykli. Nezbývá než doufat, že tomu tak zůstane i nadále.
Velmi bychom si přáli zachovat tu zdejší atmosféru i do budoucna. A věřte mi, vždy tu bývalo navzdory těžkým životním podmínkám dost veselo. I v éře budování socialismu se tu našlo dost „normálních“ lidí, kteří sem přišli prostě proto, protože jim to přikázaly pracovní povinnosti. Mluvíme teď samozřejmě o příslušnících blízké pohraniční roty, kde se samozřejmě našlo dost kovaných soudruhů, ale také dost normálních lidí, kteří si Šumavu prostě zamilovali a neopustili ji ani po pádu „železné opony“. Hlavně díky jim teď můžeme vzpomínat na silvestrovské fotbalové turnaje v nefalšovaných sněhových závějích. Na posezení u nakládaného hermelínu, správné šumavské „drškovky“, nefalšovaného „svařáku“ a hlavně se spoustou dobré nálady.
Tak tedy vzhůru na Borová Lada! Z Vimperku je to autem, autobusem, na kole i pěšky pořád nahoru směrem na Nové Hutě a pak dále přes Nový Svět až sem. Celkem nějakých 19 km. Za necelou půlhodinku jste tedy ve skutečném srdci Šumavy a to za to přeci stojí, ne.