Kopec Železný u Železnice

Tento kopec o nadmořské výšce 369,8 m n. m. se nachází mezi Železnicí a Těšínem, přičemž ze severu ho obtéká Ploužnický potok, jenž byl dříve zván jako Ploučnice. Není sice tak veliký, ale má obdobnou historii jako např. severočeský Lovoš u Lovosic, protože od tohoto kopce obdržela obec Železnice svůj název, stejně jako od Lovoše vznikly Lovosice a tak obdobně mnohde po naší vlasti.

Když se podíváme do geologické mapy, tak vrchol tohoto kopce je terciérního (třetihorního) původu a je složen zejména z čediče a z pevného a odolného olivinického nefelitu, takže zde můžeme najít takové minerály jako: nefelín, pyroxen, olivín, magnetit a analcim, což se v dřívějších dobách při těžbě zdejšího kamene stávalo dost často a do počátku 20. století se zde našla i řada vzácnějších minerálů. Všechny stráně kolem jsou pak složeny z turonských slínovců a vápenců. Lidské zásahy však řadu věcí změnily nebo spíše zničily. Na to si stěžuje již v roce 1899 František Návesník v knize "Jičín od založení až na naše doby: paměti města Jičína": "Podobně ničí se lomem kamene sousední vrch Zebín a dále Železný, jakož i směrem jihozápadním ležící Veliš, na němž brzy zahlazeny budou i ty poslední zbytky někdejšího hradu Veliše."

Již od dávných dob býval tento vrch dominantou okolí a jako takový prim měl to, že na rozdíl od okolí, tak zůstal až do 18. století plně zalesněn a využíván vrchností právě k těmto účelům. Že tomu tak bylo, to nám ukazuje mapa I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c060). Když se však podíváme do indikační skici stabilního katastru z roku 1842, tak sice vidíme stále kompletní zalesněnost lokality, ale zároveň zjišťujeme, že kopec byl ještě tehdy nazýván jako Obora (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD110018420). To z toho důvodu, že tu mívala jičínská vrchnost oboru se zvěří a východně pod kopcem se nacházel rybník Těšín. K tomu ještě dodejme to, že ves Železnice byla i s kopcem prodána v roce 1539 městu Jičínu, které s tímto majetkem hospodařilo až do zrušení poddanství.

Do historie se zapsal kopec několikrát. Nejprve se tak stalo v oblasti archeologie a historie, když tu existovalo minimálně v době hradištní hradiště (někteří autoři soudili, že zde existovalo již pravěké osídlení, ale pokud tomu tak bylo, tak se díky zdejší těžbě vše zničilo a nic nezachovalo), i když pověsti vždy připomínaly, že se tu vypínal dřevěný župní hrad, k němuž se vázala řada různých pověstí, např. o tom, že býval spojen podzemními chodbami se železnickou tvrzí apod., což mělo dosvědčovat řada objevů. O jednom takovém psaly Jičínské noviny 30. prosince 1900: "Zajímavý nález. Tyto dni dělníci, kteří na úpatí kopce Těšínského kámen lámou, přišli náhodou na tajnou chodbu do bývalého hradu Železného. Chodba ta ústí z úpatí na severovýchodní straně vrchu těšínského k samému jalovému potoku řeky Ploučnice, k bývalému rybníku Kalhotec. Otvor leží níže nežli jest půda pozemku za potokem ležícího; ale toto se nechá vysvětliti tím, že pozemek ten tvořil dno řečeného rybníka, který byl značně zanesen; neboť jest v těch místech přes dva metry naplaveniny, téměř zároveň s hrází. Útvar půdy v kopci se jeví následovně: Celý spodek kopce sestává z opuky, (promísené místy čedičem a babinou.) Tato byla podzemním žárem kdysi nadzvednuta, při čemž se roztrhala a v těch místech povstala trhlina čili slůj, kteráž se vychrlenou lávou zalila a zacelila. Útvar tento počíná v Lipině (pod Bradlecem) a táhne obloukem k Těšínu, přes Obůrku, řečištěm Cidliny prorván, hned ale za ním mezi Dílcemi a mlýnem Valchou zase vystupuje skrze Zámez ku Knížnicům, kdež před Libuní končí. Se strany jižní tvoří mírnou vyvýšeninu, na sever ale příkrou stráň. U nynějšího Těšína se utvořil jícen, jímž láva vychrlená utvořila vrch, jehož použili ku stavbě hradu. Odtud se asi táhnou trhliny hvězdovitě na všecky strany, jež budou asi všecky podobně lávou zality. Zmíněné severozápadní sloje použili bývalí obyvatelé hradu k upravení tajného vchodu. Chodba je as 60 cm široká, stěny hladké, opukové, strop tvoří měkký čedič (babina), která se částečně drolí, následkem čehož jest půda i strop nerovný, totiž: kde jest strop měkší, tu se více drolil a utvořil dolík a kde tvrdší, zůstal kopec. Průchod jest možný asi na 12 m delky, většinou po čtyřech. Bylo by žádoucno, aby si toho někdo všimnul, nějakou částku na to obětoval, aby se štěrk vyklidil. Možná až by se přišlo do tvrdšího stropu, že by nebylo tolik štěrku nadrobeného na dně. Mnoho dělníků by tam zaměstnáno býti nemohlo. S počátku jen dva. Jeden aby kopal a druhý v košíkách vynášel, aby se vyklídila chodba zvýši člověka. Dále by se okázalo, co by bylo zapotřebí. (Hrad Železný stál ve své slávě ve století XII.)"

K tomuto článku pak vyšel ve stejném periodiku 10. února 1901 ještě dodatek: "Domnělá tajná chodba do bývalého hradu Železného u Železnice. (Dokončení). As na 18 m. délky po levém boku byla vydlabána jeskyňka a v ní vyhloubena as na 60 ctm. prkny obedněná studánka. Když se vyklidilo as 30 m. délky, tu byl chodbě konec. Celá chodba jest provedena vodorovně a spodek jedlovými fošnami položen. K čemu by byla tato chodba sloužila, není známo. V pověsti se nic nezachovalo, a zaznamenáno nikde ničeho není."

Tento hrad býval zván též jako Isenberk či Eisenberg a podle všeho byl vybudován podobně jako nedaleký hrad Veliš, i když byl menší a nestál tolik úsilí a financí jako předem zmíněný zámek, přičemž k jeho opuštění mělo podle tradice dojít již ve 13. nebo 14. století, když si panstvo nejprve vybudovala nový hrad na Bradlci a posléze novou tvrz přímo v Železnici. Jeho existenci dokazuje řada středověkých nálezů, většinou zlomků různé keramiky (Z. Fišera v roce 1988 a E. Šneberková v letech 1993 a 1995). Podle lidových podání se zbytky hradu vypínaly na svém místě až do let 1727-1731, kdy byl stavěn kostel sv. Jiljí v Železnici, ale zda byl skutečně vybudován z tohoto materiálu, tak o tom nemáme žádné prokazatelné důkazy.

Se Železným je spojena také pověst o zázračné studánce u Zámezí, v níž se měly v dobách zlých pro český národ objevovat krvavé skvrny a až bude Čechám nejhůře, tak má podle legendy získat pramen zvláštní moc a vojáci, kteří se z ní napijí, tak budou nezranitelní a neporazitelní a následně osadí kopec Železný, při jehož dobývání bude nepřítel na hlavu poražen a navždy z naší vlasti s hanbou a zavržením vyhnán.

Podruhé se vrch dostal do všeobecného povědomí v rámci prusko-rakouské války v roce 1866, kdy se na něm při bitvě u Jičína usídlilo rakouské dělostřelectvo. Stejně tak udělalo s jinými vrcholy v okolí, zejména s Bradou a Zedníkovým vrchem u Holína. Vznikl tak pevný opěrný řetěz, o němž rakouské velení soudilo, že ho pruští vojáci nemohou přerazit. Rakouská děla pak odtud ostřelovala celé okolí, ale zejména osadu Zámezí, do níž vnikli Prusové. Právě v ní zapálila 2 stavení a místní mlýn. Pak však přestaly chybět náboje, neboť ty byly omylem odvezeny k Robousům.

Vedle dříve jmenovaného lesního hospodářství a těžbě kamene se stal kopec v 19. století jedním z míst, kam začali mířit první turisté, a tak se začal objevovat v řadě průvodců. Jako příklad budiž kniha "Okolí Jičínské. Popis" od Františka Lepaře z roku 1896: "B) Delší procházky: 1. polodenní. a) Do Železnice (Eisenstadtel) a do lesa Železnického, sev. od Železnice (6 km). Z Jičína jde se známými už Lipami do Libosadu, odtud po silnici Lomnické k Valdicům, při nichž jsou Kartousy, trestnice státní s krásným kostelem, nyní nepřístupným obecenstvu; potom stále po též silnici až ke vsi Těšínu; odtud jest dvojí cesta, buď po silnici dolů do Železnice, neb odchylkou v levo do vesnice Těšína a na vrch Železný, též Těšín nazývaný (368 m), z něhož nejpatrněji lze poznati rozkošnou polohu města Železnice i rozeznati jednotlivá okna v domech měšťanských; ovšem chůze odtud po svahu příkrém do Železnice dosti obtížná jest." Kromě toho se na vrchu o filipojakubské noci pálily čarodějnice. Stejně tak na něm v květnu končily po Železnici sebrané máje, a to za zpěvu a výskotu místních dětí a mládeže.

Od těch dob se mnoho s kopcem nezměnilo, pokud nepočítáme na jeho úbočí koncem 90. let 20. století vybudovaný dvoukomorový vodojem o objemu 2 x 180 m3, což je snad jediný objekt, který dokazuje moderní zásahy do něj. Vznikl totiž v odtěžených místech kopce, jenž byl ještě narušen přístupovou cestou. Přesto tento vrch zůstává dominantou celého okolí a stojí za námahu se na něj podívat. Díky jeho zalesnění však z něj není téměř žádný výhled do okolní krajiny, pouze z jeho úbočí.