Kostel sv. Víta, mučedníka v Častolovicích

Farní kostel sv. Víta, mučedníka v Častolovicích, v jehož kryptě byl pohřben rovněž místní sládek Původní kostel býval dřevěný a existoval na tomto místě již ve 14. století. Roku 1358 byl podán kněz Přibyslav na místo zemřelého plebána Lička. 24. listopadu 1365 založil Půta nejstarší z Častolovic kapli posvěcenou sv. Kateřině, která ležela blíže farního kostela. K ní bylo darováno městiště jedno blíže kostela a škol k vystavení příbytku oltářníkova, ves Desnou (u Litomyšle), z níž plat 10 kop vycházel. Oltářník byl povinen za to sloužit 6 mší svatých za týden. Když byla sloužena zádušní mše za paní, přibral k tomu oltářník 12 kněží, vystrojil jim hostinu a dal každému po groši. Tím již utratil 1 kopu, druhou byl povinen dávat na svíčky, takže mu k živobytí zbývalo pouze 8 kop. Prvním oltářníkem se stal 29. prosince 1365 Jakub Všerubský, na jehož místo přišel o 3 roky později Petr Klerik, který po roce zemřel. V roce 1369 bylo odváděno 15 grošů papežského desátku. 14. září 1399 založil Půta mladší z Častolovic oltář Božího těla a sv. Jiří, přičemž prvním oltářníkem byl Pavel Mezeřický (Moravec). K vydržování oltářníka věnoval Půta 8 kop platu v Křivicích, služné či plat z luk tamních, ospy pšeničné, které týnišťský mlynář dával každý týden vrchnosti a konečně městiště v Častolovicích k postavení domu. 12. července 1400 byl oltářník Pavel potvrzen pražským arcibiskupstvím. 3. června 1405 darovali kněžna Anna a její syn Půta kostelu 2 kopy platu na svých statcích, a to 34 grošů v Ličně, 1 kopu v Zádole a 26 grošů mlýnského platu v Habrové. Za to byl duchovní správce povinen sloužit zádušní mše za vrchnost a jejich známé a kupovat olej do lampy, která před hrobem páně dnem i nocí měla hořet. Ke kostelu náležela též řada desátků, zejména z libelského poplužního dvora. 10. prosince 1413 zrušil Jan Puška z Kunštátu tento desátek a místo něj vykázal plat 5 kop ve Voděradech, k němuž farář Hašek ještě jiný plat 3 kop přikoupil. V roce 1638 byl zdejším farářem Václav Celestin, roku 1644 Václav Vojtěch Galicius, v roce 1648 Tomáš Zuřík, roku 1650 Jan Ludvík Galicius, v roce 1657 Valentin Tabernator, roku 1679 Krištof Vrána (administrátor), v roce 1680 Jan Javůrek a roku 1690 Jiří Srdinka. Za něho byli v roce 1692 pokřtěni 2 dospělí Turci, kterým byla dána jména Karel Josef (kmotrem Jiřík Vorel, hejtman kosteleckého panství) a Jan Josef (kmotrem Karel František Ryvola, důchodní písař častolovického panství) a o 4 roky později postavena fara. Roku 1697 byl farářem Jan Loskot a v roce 1727 byla znovuzřízena zdejší farnost. Roku 1729 byl farářem Jan Jakub Zub, v roce 1738 Bernard František Housenka, roku 1745 Jan František Šlechta, v roce 1786 František Wenigr, roku 1790 Josef Alois Haas, v roce 1793 František Jan Ježek, který založil školní fundaci 100 zlatých, sepsal všechny paměti kostela a pořídil inventář chrámu i kaplí, roku 1800 František Raymann, po němž se v roce 1829 stal častolovickým farářem František Pecka a tak bychom mohli pokračovat v přehledu až do dnešní doby k administrátorovi Mgr. Ondřeji Kuncovi.

Současný objekt kostela byl postaven v letech 1770-1775 (s přestávkou let 1771-1772, kdy se nedostávalo peněz, při boření původního kostela byli zavaleni a zahynuli 2 nádeníci – pekař Jan Burket a podruh Vašata) Filipem Františkem hrabětem ze Šternberka, který touto stavbou pověřil nejspíše královéhradeckého stavitele Františka Kernera. Kostel byl slavnostně vysvěcen 24. září 1775. Podle lidové tradice stával vedle něj ve 14. století dřevěný kostel sv. Kateřiny, ale zmínky v konfirmačních knihách dokazují vedle častolovického kostela pouze existenci kaple (1365) a oltáře sv. Kateřiny (1391), ke kterému byl ustanovován zvláštní oltářník čili kaplan. Již roku 1666 byly v Častolovicích 2 hřbitovy; jeden u kostela sv. Víta, druhý u sv. Máří Magdalény. V roce 1893 byly na věž pořízeny hodiny. 14. května 1905 se uskutečnila kanonická generální vizitace se sv. biřmováním, které udílel královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava. Roku 1913 došlo k vymalování kostela a k restaurování hlavního oltáře. Tyto práce navrhl architekt a c. k. konzervátor Rudolf Němec z Hradce Králové a provedl Josef Mikulec z Hradce Králové. V roce 1938 byly pořízeny nové jesličky od Bohumila Beka z Kutné Hory. 19. března 1964 byl kostel spolu s farou čp. 82 zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vita-s-farou-12162840). O 4 roky později došlo k rekonstrukci věže i hodinového stroje. 23. září 1989 byl kostel po několika letech oprav znovuvysvěcen. V květnu 2004 byl původní mechanický hodinový strojek nahrazen elektronickým.

Jedná se o jednolodní chrám na obdélném půdorysu, který má na západním průčelí hranolovou věž. Presbytář je uzavřen uvnitř oble a zevně trojboce. Po stranách umístěné čtvercové sakristie mají v patře tribuny. Zdi jsou členěny pilastry a kasulovými okny. Loď je sklenuta valeně do pásů. Nad vchodem se nachází nápis: „Deus remuneretur gratiis coelestibus beneficae prosapiae e Sternberg.“ (Bůh nechť odplatí milostmi nebeskými dobročinnému rodu Sternberskému.) Na sloupech se nacházející kruchta s varhanami pochází z roku 1795. Portály jsou orámovány bohatými rokokovými ornamenty. Vnější zeď presbytáře obsahuje 9 renesančních náhrobníků (dcery Alžběty z roku 1585, syna Václava z roku 1590, syna Jana z roku 1591, syna Fridricha z roku 1592, dcery Anny z roku 1598, dcery Anny z roku 1598, neznámého ročního dítěte z roku 1600, syna Hedviky z roku 1602, dvojčat Jana a Magdaleny z roku 1607), jež patří rodině Jana Matějky. Před hlavní jižní průčelí byly dodatečně osazeny socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1721, přenesená ze svého původního místa v dolní části obce u mostu přes Bahnici, a torzo Krucifixu z roku 1839, přenesené ze stejného místa. Při bočním vstupu do kostela v západní stěně lodi stojí navíc dřevěný misijní kříž.

Hlavní oltář zdobí obraz sv. Víta, který byl pořízen koncem 18. století ve Vídni u Vincenza Fantiniho, na postranních oltářích se nacházejí obrazy sv. Anny (dobrodincem oltáře Antonín Ulrich, direktor na častolovickém panství, obraz od Jana Umlaufa z roku 1892), sv. Jana Nepomuckého (dobrodincem oltáře Hynek Holzinger, purkrabí na častolovickém panství; v roce 1797 darovala k tomuto oltáři plechovou lampu ve tvaru srdce Anna, dcera bývalého častolovického důchodního Jana Šepce a manželka Hynka Holzingera) a sv. Kříže (vyštafírován roku 1794 týnišťským mistrem Františkem Haupenšim?, na tumbě nápis: „Signo crucis empti altare posverunt exornaruntque. - MDCCLXVVVVVVIIII.“). Kromě nich se tu ještě nacházejí oltáře Panny Marie a Pražského Jezulátka. Do roku 1794 nebyly v kostele žádné varhany, jen zapůjčený pozitiv z Lična. O rok později byly dokončeny nové varhany, které zhotovil Georg Spanel st. z Rokytnice v Orlických horách (v dobových záznamech zapsán jako Jiřík Špandl, který za ně 15. prosince 1795 obdržel 500 zl.) a k jejich opravě došlo v letech 1818 (neznámý), 1827 (Josef Jiruschka), 1844 (neznámý, úprava skříně), 1845 (Amadeus Hanisch, štafírování provedl Henrych z Litomyšle), 1891 (neznámý), 1914 (štafírování) a 2008-2011 (Rudolf Valenta). Cínová křtitelnice nese text: „Toto gest sin mug mili w nemž mi se gest wssecko dobrze zalibilo gehoz wssickni poslauchei an z nebe slichan gest. Tato krzitedlnice gest udielana do mestecka Czastolowitz za kneze Jana Hradeckeho toho času fararze gich od Jana Bassti konwarze ve meste Hradci 1571.“ Na zdi nalevo od hlavního vchodu byla umístěna deska z bílého mramoru z roku 1592 s textem: „Apo XIII. Beati mortui, qui in Domino moriuntur, amodo jam dicit spiritus, ut requiescant alaboribus suis, opera enim illorum sequuntur illos. Anno Domini MDXCII Illustris ae Magnificus Dominus, Dominus Friedericus Liber Baro ab Oppersdorf Dubet Friedstein in Czastolowitz et Tinischt hoc monumentum suae stirpi fieri curavit.“ Uvnitř kostela se nachází trojice kryptových sklípků Půtů z Častolovic a Oprštorfů. V kryptě pod kůrem byli pohřbeni: kaplan P. Martin Čeněk a častolovický sládek Vojtěch Kobeš.

Ve věži původně visela trojice zvonů: zvon sv. Víta s nápisem: „Esaiaz cap. Venite ascendamus ad montem domini et docebit nos vias suas et ambulabimus in semitis ejus. Anno Domini 1612. Friedericus senior ab Oppersdorff Liber Baro de Dub et Friedstein in Czastolowitz et Tinischt sacra Caesareae Maiestatis Consiliarius. Gakoz Mogziss powissil hada na paussti, tak ma powissen biti sin czlowieka, abi kdo wierzi w neho nezahinul, ale miel ziwot wieczni.“; prostřední zvon měl na sobě text: „Ga zwon Worlik wolam k schazeni lidu Boziho. Lit sem znowu nakladem lidskim k zadussi Czastlowickemu skrze mistra Adama Tarabu konwarze roku 1564. Henricus A. Rager Dominus in Czastolowitz et Neidek.“; na třetím byl jen letopočet 1509. Velkou tragédií bylo zejména rozbití velkého zvonu o hmotnosti více než 20 q, k němuž došlo 29. října 1917. V noci však byly tyto kusy tajně sneseny z věže a zakopány. Po vzniku ČSR byly vykopány a došlo k odlití nového zvonu ve stejné podobě jako byl ten rozbitý. K původním nápisům pak přibyl ještě text: "Ke cti a chvále Boží, sv. Víta a na památku vojínů padlých ve světové válce 1914-1918." Rekvizice obou světových válek přežil zvon z roku 1564. Více o kostele zde: http://www.farnostcastolovice.wz.cz.