Kostel Svatobor na kraji Vojenského prostoru Doupov

Jednoho dne jsem nahlédl na stránky Vojenského újezdu Hradiště (Doupov), kde jsem nalezl ve složce: Dokumenty (Výnosy přednosty) také výnos č. 1/2010 s mapkou na konci výnosu. Byly žlutou barvou vyznačeny zpřístupněné části újezdu, do kterých je možné vstupovat bez povolení úřadu. A v jedné takové části, východně od Karlových Varů, jsem objevil nápis: Svatobor – kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ještě jsem tam nebyl, takže bylo rozhodnuto.

Nejkratší cesta je z Dubiny, části obce Šemnice. Z Karlových Varů je sem možné přijet autem či autobusem nebo na kole jako já. Z Dubiny musí člověk absolvovat stoupání do mírného kopce na vzdálenost 3,5 km. V případě pěší chůze je potřeba jít také po silnici, ale automobilů zde člověk moc nepotká. Ono lze také přijet až k vlastnímu kostelu autem, ale potom to není skoro žádný výlet.

Svatobor, německy Zwetbau, byla kdysi významná obec. Přesný datum založení není znám, ale poprvé je zmiňovaná v roce 1239. Na klasických mapách její název již nenajdeme, jelikož se stále nachází ve vojenském prostoru, ale také především proto, že z ní toho moc nezbylo.

Před druhou světovou válkou tady žilo okolo 250 německých obyvatel, kteří však zaplatili za II. světovou válku kolektivní vinou a museli se vystěhovat. Je to jedno z míst v někdejších Sudetách, kde si člověk stále uvědomuje stigma vyhnání Němců a kterak všechno se vším souvisí. Zdejší ruina kostela ukazuje, jak se vyhnání obyvatel projevilo negativně i v jiné oblasti než byly lidské osudy. Do Svatoboru byli sice posláni noví obyvatelé, ale také oni se tu dlouho nezdrželi. V roce 1954 museli odejít, jelikož zde vznikl Vojenský prostor.

Svatobor, to je dnes především, monumentální ruina kostela, který byl vybudován podle projektu českého barokního architekta Františka Maxmiliána Kaňky v letech 1729 až 1735 na místě původního farního gotického kostela vysvěceného roku 1352. Na svou dobu se jednalo o jeden z největších kostelů v okolí, a proto se stal významným poutním místem.

Jedná se o mohutnou, dlouhou a vysokou jednolodní stavbu s oble zakončeným užším presbytářem a zaklenutým interiérem. Postavena byla na půdoryse o přibližných rozměrech 20 x 13 metrů. Stavba byla zakryta sedlovou střechou, v závěru valbovou. Po stranách jsou k presbytáři připojeny přízemní čtvercové sakristie. Součástí kostela byla i fara, kostnice či okolní hřbitov. Z vnitřního vybavení, které bylo v barokním slohu, se samozřejmě v ruině kostela nic nedochovalo. Něco převezeno do kostela Povýšení sv. Kříže v Rybářích či do proboštství v Chlumu sv. Máří, ale většina byla zničena nebo přešla rozkradením do soukromých sbírek.

Na podzim roku 1931 byl kostel, nic netušící, co ho v příštích letech čeká, včetně vnitřního zařízení celkově zrekonstruován. Brzo však přišla druhá světová válka, po ní byli odejeti místní obyvatelé, přišli a odešli další lidé, aby se nakonec nastěhovala do oblasti armáda. Po roce 1948 byl kostel církvi zabaven, oficiálně zrušen a předán armádě. Pozůstatek obce Svatobor i kostel byly roku 1954 začleněny do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště.

Kostel ve vojenském prostoru, to není nikdy dobré řešení. Při vší té smůle ale měla tato stavba také určitě kousek štěstí, že přežila. Jsou známé případy, kdy se kostely staly „zajímavým“ cílem při cvičných střelbách. A tak kostel pozoroval hraní si na vojáčka a postupně, bez základní údržby chátral. Určitou dobu sloužil Vojenským statkům jako sklad řepky. V roce 1966 vyhořel. O tom, zda byl úmyslně zapálen nebo požár vznikl samovznícením uskladněných semen řepky, se vedou diskuze.

Dnes jsou z kostela, přilehlé fary a kostelnice monumentální ruiny, na kterých byly provedeny jisté zabezpečovací práce, ale na celkovou opravu stavba teprve čeká. Důležité je určitě provizorní zastřešení kostela, které by mělo zabránit jeho dalšímu chátrání. Zda přispěje k znovuobrození kostela částečné otevření vojenského prostoru, ukáže teprve čas. Vše se bude určitě odvíjet také od peněz, kterých armáda nikdy nemá dost.

Do interiéru kostela je zamezen volný přístup, všechny vchody jsou opatřeny železnými mřížemi a první řada oken byla zazděna tvárnicemi. Do areálu okolo kostela lze opatrně vstoupit, ale na vlastní nebezpečí.

Okolo kostela vede polní cesta, po které jsem se šel projít. Asi po 200 metrech jsem přišel do míst, kde jsou pozůstatky hřbitova. Moc toho zde k vidění není, ale na jednu zajímavost jsem si vzpomněl. Na hřbitově byla na počátku tohoto tisíciletí objevena a v roce 2008 odborně rekonstruována barokní socha sv. Jana Nepomuckého. Poté byla přemístěna a v září roku 2008 slavnostně odhalena v obci Andělská Hora vedle kostela sv. Michaela Archanděla. Jak dlouho tam socha na záchranu čekala nevím. Podle dobových záznamů původně stála jihovýchodně od poutního kostela při cestě do vsi Stará Ves.

O zmíněné soše sv. Jana Nepomuckého v Andělské Hoře uvádím podrobnější údaje v tomto povídání:https://www.turistika.cz/mista/socha-sv-jana-nepomuckeho-v-obci-andelska-hora-u-karlovych-varu

V okolí jsem navštívil ještě následující zajímavá místa:

- Skalky skřítků u Dubiny:https://www.turistika.cz/mista/skalky-skritku-dubina-u-karlovych-varu

- hradiště Liščí vrch nad obcí Velichov:https://www.turistika.cz/mista/hradiste-lisci-vrch-nad-obci-velichov

- Šemnická skála:https://www.turistika.cz/mista/semnicka-skala-u-karlovych-varu

- lesní kaple u Kyselky:https://www.turistika.cz/mista/lesni-kaple-nad-obci-kyselka

- rozhledna Bučina u Kyselky:https://www.turistika.cz/mista/rozhledna-bucina-nad-obci-kyselka

- zřícenina zámku Mořičov:https://www.turistika.cz/mista/zricenina-zamku-moricov

- hradiště Stengelberg nad Radošovem:https://www.turistika.cz/mista/hradiste-stengelberg-kyselka-radosov

- Kaple sv. Anny v Kyselce:https://www.turistika.cz/mista/kaple-sv-anny-v-kyselce-u-karlovych-varu

- dřevěný most v Radošově:https://www.turistika.cz/mista/dreveny-most-v-radosove-kyselka

Blog o dalších navštívených místech a cestách autora článku: http://bubinga.blog.cz/