Královské město Litoměřice

Litoměřice se proměnily na město v letech 1219-1228. Šlo prakticky o opevněný areál dřěvěných domů kolem náměstí. Prvni gotické kamenné stavby pochází z 2. poloviny 13. století. V roce 1233 se zde usadili mniši františkáni a r. 1239 dominikáni.Také křížovníci s červenou Hvězdou, typický městský řád, jsou připomínáni k roku 1257. Ve městě byla i mincovna a roku 1298 byla při farním kostele zřízena škola.

Další rozmach města nastal za panování Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. V roce 1359 daroval český král Karel IV. litoměřickým vrch Radobýl a okolní pozemky na výsadbu vinohradů , s podmínkou, že každý desátý sud vína bude odevzdán do králova domu.

Přelom v dějinách litoměřic přinesly husitské války. Husitské myšlenky zde šířil kapitulni probošt Zdislav ze Zvířetic, Husův přítel. Na vánoce roku 1419 došlo k zatčení 24 měšťanů, přívrženců kalicha, kteří byli v květnu roku 1420 utopeni v Labi. Z toho důvodu byl na probošství podniknut útok, probošt byl včas varován, proto se zachránil útěkem. V roce 1421 obléhal město Žiška, ale město nedobil. Poté se Litoměřice v květnu roku 1421připojily k pražskému svazu Husitských měst, později v roce 1427 přistoupily k radikálnějšímu svazu Lounsko-Žateckému.Spojéní těchto měst představovalo značnou vojenskou sílu. Zdejší oddíly bojovaly ještě v roce 1434 na straně Prokopa Holého v bitvě u Lipan. Litoměřice se staly významným městem českého severu.

Koncem 15. století rostlo bohatství měšťanů, kteří si nechali stavět nové kamenné domy, dodnes tvořící pýchu města. Na začátku 16. století litoměřičští začali s opravou a modernizací Městského opevnění. Staré gotické hradby byly doplněny o parkánovou zeď s dělovými baštami. V roce 1537 byla postavena radnice, která se stala skvostem města. Se souhlasem panovníka byla v roce 1549 založena nová latinská kolej. První pitva v českých zemích byla v roce 1577 v Litoměřicích.

Po bitvě na Bílé hoře v .r. 1620 se muselo , pro svou víru , odstěhovat z Litoměřic 215 nekatolických rodin. Další rány přinesla městu třicetiletá válka. Ve městě se neustále střídaly vojska domácí i cizí. po válce zůstalo v Litoměřicích z 264 domů jenom 137 obyvatelnýc,na předměstí pak z 230 domů jen 57.

Litoměřice se v 2.polovině 17. století a v 1. polovině 18. století začaly poněmčovat. Na Dómském vrchu vzniklo biskupství, které blahodárné působylo na uměleckou tvorbu, předevšim v barokních stavebních dílech. Nové války přivedly do města francouzké, pruské a sasské vojáky, to byl konec barokního rozkvětu města.

Začátkem 19. století se začíná měnit celé město.Byly zbourány městské brány a čast hradeb. Přesto že se zde nerozvíjel průmysl, město se rozšiřovalo převážně západním a severním směrem. V letech 1898-1900 se zde budovala železnice ( Lovosice -Litoměřice -Česká Lípa -Liberec ).Mezi historickým jádrem a nádražím byly postaveny činžovní domy a Vily, převážně v secesní architektuře.

V litiměřicích najdete mnoho kulturních památek ( kostely, Kláštery, biskupství, bývalý královský hrad, mnoho měšťanských domů a další památky).