Křižanov - ráj medvědího česneku

Vydaly jsme se opět po roce jako obvykle za medvědím česnekem do Křižanova. Postupně jsme všichni nasedly ze svých stanic místa svého bydliště, poslední já s Janou v Řetenicích a mířily si to na naši konečnou – KŘIŽANOV!

Křižanov je část obce Hrob, nachází se od ní jihozápadně, na rozloze necelých 3, 5 km. Trvale tu žije okolo 140 obyvatel. Je to mrňavoučká část obce, ale je tu přenáramně krásná příroda a nejen to, ale i památky v okolí, které můžete navštívit a do kterých to není daleko. Při cestě za medvědím česnekem se nám v dáli zobrazila hora Bořeň, která dostala své jméno po manželce Kroka – Bořeny. Ta, nešťastná po jeho smrti viděla na této hoře svého muže, a vztahujíc po jeho vidině ruce, zřítila se ze skály. Lid, protože Kroka a jeho ženu miloval, dal této hoře na její památku jméno Bořeň. Další památky najdete v městě Bílina, kde je zámek Lobkowitzů, ale bohužel není přístupný, neboť byl navrácen rodině. Ale i zvenku je na něj úžasný pohled, neboť se nachází na jedné straně náměstí nad jejich domy. Nachází se tu Pohádkový les, krásná vycházka pro děti a nejen pro ty... Nedaleko jsou lázně Bílina – Kyselka, které se v současné době opravují. Ale dá se tu chodit, neboť se nachází v lesoparku, kde jsou nádherné procházky.

Co se týká samotné obce Hrob, která leží na úpatí Krušných hor, tak i tady je plno památek ke zhlédnutí. Již za vlády Karla IV. se zde kutalo stříbro a další kovy. Po úpadku se město Hrob znovu zmáhá a v r. 1458 získává právo používat znak města. V 16. století se znovu rozvíjí hornická činnost. V r. 1614 byl postaven protestantský kostel. V r. 1917 byl srovnán se zemí, protože byl postaven ze stavebního materiálu, jehož vlastníkem byl osecký klášter. Jeho zbourání se ale tehdy pokládalo za porušení Rudolfova majestátu o náboženské svobodě. Jeho základy jsou však zakonzervovány a lze je shlédnout. Je to velmi zajímavá podívaná…Dále se tu nachází katolický kostel sv. Barbory, postaven v letech 1595 – 1602, v r. 1632 byl vypálen saským vojskem a znovu postaven v r. 1637. V 19. století byl novogoticky přestavěn. Další kostel, a sice evangelický kostel „Vzkříšení“, který byl postaven v secesním stylu architekty R.Schillingerem a W. Graebnerev vás určitě nadchne už jenom svým zjevem. Základní kámen byl položen r. 1900 a zpřístupněn byl r. 1902. Dále se tu nachází železniční trať, která překonává velké převýšení, ale i hluboká údolí z Hrobu, přes Moldavu a dál do Saska. Při výstavbě této trati byl postaven přes údolí potoka Bouřlivec největší most na této trati. Je to ocelový příhradový most o délce 145 metrů, který stojí na dvou kamenných pilířích a je ve výšce 34 metrů nad potokem. Dále je tu směrem k Novým Verneřicům na okraji obce moc hezká kaple z r. 1904. Jsou tu ještě i jiné drobné památky.

V okolí tohoto malého městečka je spousta lokalit, které stojí za to, je navštívit. Je tu nedaleko „Vlčí kámen“ je to soubor skalisek, odkud jsou vidět krásně Teplice. A další a další lokality, mohla bych jmenovat do nekonečna, neboť toto místo nabízí spoustu možných výletů, odkud se dostanete na další zajímavá místa. Třeba vrch Stropník, jež se nachází ve východní části Loučenské lokality, kterou jsme se právě vydaly ke pstruhárně a sběru medvědího česneku. K vrchu Stropník je ale lépe se vydat od města Osek, jež se přímo nad ním vypíná do výšky 856 m.n.m. Odtud je krásně vidět na celý hřeben Krušných hor. Ale i odjinud se můžete dostat na vrch Stropník, nejen z Oseku.

Trochu jsem Vám přiblížila okolní krajinu, ale vrátím se k našemu výletu. Za medvědím česnekem se vydáváme každý rok na jaře, neboť je to účinná, řekla bych i léčivá rostlina, neboť podporuje lepší trávení, činnost žaludku, uklidňuje křeče hladkého svalstva a ničí i střevní parazity, čili tato rostlina je velmi zdravá, a zvlášť na jaře, kdy je třeba si pročistit organismus. Ona totiž se musí sbírat jedině na jaře. Je to první Jarní zelenina, která nám po zimních hodech pořádně pročistí celé tělo. Jednu zajímavost Vám musím napsat, a sice to, že tohle dělají i medvědi, kteří jsou schopni putovat za touto rostlinkou i 100 km. Tak jsme se docela i bály, když jsme se za ním vydaly, abychom tyhle huňáče někde nepotkaly. Ale protože není známo, že by se vyskytovaly v našich krajích, kam jsme si to zrovna zamířily, tak jsme se tím uklidňovaly. Aspoň se nám to doposud a to už pár let, kdy sem chodíme, nikdy nestalo.

Z této rostlinky se dá dělat vynikající špenát, řekla bych, že je daleko chutnější, než normální. A nejen to, dá se přidávat i jako nať buď do polévky, nebo na chleba, i k masu, když ho dáváte do trouby péct, třeba jako sváteční oběd, zkrátka jeho využití je nepřeberné.

Ale abych pokračovala dál, vystoupily jsme na první zastávce v Křižanově, hned u kapličky, před kterou stály dvě krásné lípy, jenže v této dobře ještě neolistěné, holé. Pokračovaly jsme silnicí, vpravo se nám ukázal Domaslavický potůček v zahradě, kde u mlýnského kola posedával hastrmánek. Byl od nás trochu dál, tak jsme na něj jen křikly pozdrav, ale jestli nám rozuměl, to nevím…Kousek za restaurací jsme zamířily doleva, kde opravovaly silnici a musely jsme dávat pozor, abychom nepřišly k úhoně jejich velkou mechanizací. A už jsme shlédly před sebou železniční tunel, kterým jsme prošly a ocitly jsme se v Loučenské pahorkatině. Už nás hned za tunelem „flákl“ do očí medvědí česnek, který se začínal rozprostírat po obou stranách cesty. Domaslavický potůček se vinul oproti nám seshora z mírného vršku, kterým jsme stoupaly. Stačilo trochu té představivosti a mohly jsme si myslet, že máme před sebou Vydru na Šumavě. Jen by holt potůček musel být o pár metrů širší, jinak co do počtu kamenů, které Vydru obohacují, by se jí mohl vyrovnat. Úžasná podívaná…Bylo tu vskutku nádherně, příroda až na ten česnek, nebyla ještě dosud úplně probuzená. Místy tu bylo i docela pochmurno, jen stromy, velikáni nám dělaly doprovod tam, kde nám nebublal v ústrety potůček. Sama bych se tu docela i bála…

Ale dlouho naše cesta netrvala, neboť jsme došly brzo ke pstružárně, kam mířily kroky mých kolegyň, které si chtěly koupit pstroužka. Já tentokrát neměla zájem. Koukala jsem víc po česneku, abych si ho natrhala dostatečné množství. Míjely jsme „PITEVNU“, až to s námi otřáslo, když dotyčný prodejce prohodil“ Dejte si pozor, abyste se tam neocitly!“ To jsme rychle mazaly odtud pryč…Samozřejmě že to bylo prohozeno z legrace, neboť dotyčný prodejce nám pstroužka nejen chytne, ale i vykuchá a tak nade dveřmi to slovo „PITEVNA“ je spíš pro legraci okolo jdoucích. Možná že i pro zastrašení těm, co tu ještě nebyli, kdo ví???

Pstruhy měly dámy v taškách, odpočinek na lavičkách nad pstruží sádkou taky a tak jsme se daly do trhání česneku. A trhaly a trhaly…Ale dohodly jsme se, že půjdeme ještě jednou, škoda nevyužít toho, co nám tu příroda nabízí, nejen své výdobytky, ale i krásné pokoukání na probouzející se les, který byl, když jsme ho navštívily, ještě v takovém polospánku… Po natrhání česneku jsme zamířily k autobusové stanici, ale protože jsme měly ještě půl hodinky čas, zašly jsme do hospůdky, která byla po cestě a daly jsme si někdo pivko, a někdo i oběd. Zaplatily a šly k zastávce, kam za chvíli zamířil náš autobus, aby nás odvezl domů.