Ladek-Zdroj (Landek) – evangelický kostel Krista Spasitele (kościół ewangelicki Zbawiciela)

Někdejší landecký evangelický kostel neboli St. Salvatorkirche byl postaven v roce 1846 a již v roce 1919 byl „o patro“ zvýšen a kompletně renovován. I tak z něj však dnes uvidíme už jen zříceninu. Je to proto, že tento kostel 8. dubna roku 1999 vyhořel. Přesto interiérově nepřístupná zřícenina kostela stále patří k dominantám města a mnohé návštěvníky „udeří“ do očí jako první památka, které si v tomto krásném jihopolském městě povšimnou. A ne každý pozná, že v době požáru měl za sebou tento kostel teprve 153 let "života“.

Jedná se o jednolodní a jednověžový chrám s půlkruhovou apsidou, postavený na půdorysu kříže.  Poslední podoba kostela vznikla v letech 1924 až 1929, kdy jej arch. Ivan ze Zabrze upravil ve stylu expresionismu, za dodržení principů románské architektury. Venkovní stěnu chrámové lodi dodnes zdobí socha Spasitele. 

Od roku 1946 je evangelický kostel nevyužíván. V 60. letech minulého století zde dokonce mělo vzniknout lázeňské muzeum. Mechanismus věžních hodin byl instalován v parku, kde poháněl tzv. květinové hodiny, chrámové lavice byly odvezeny do farního kostela, varhany do města Slezská Středa (Sroda Slaska) a některé části mobiliáře byly odprodány.

Již několik let se město snaží tento objekt na Staromlýnském náměstí (Plac Staromlynski) prodat soukromníkům, ale zatím bezvýsledně. Byla zde sice snaha jednoho potenciálního investora kostel zbořit a na jeho místě postavit velkou tržnici, ale narazila na nemožnost vybudovat současně parkoviště pro zákazníky. Podle poslední verze by měla být část kostela odbourána a zbytek zakonzervován.

Před kostelem stojí neogotická památka z roku 1866, zasvěcená - nikoliv Panně Marii Oranžské, jak jsem se někde dočetl, ale - princezně Marianně Nizozemské. Tato šlechtična z rodu Hohenzollernů zde totiž nechala vybudovat důležitou silnici. Vztyčením tohoto sloupu vzdali vděční občané Landeku hold nejen princezně Marianně, ale i celému slavnému rodu. Patronát nad obeliskem pak postupně převzali její syn a vnuk.