Lázně, hrady a krajina v severním Maďarsku

Pobýval jsem v lázních v Büku a v Egeru a navštívil další v okolí. Při pobytu i cestě jsem se snažil poznat i místní zajímavosti. Cesta autem po maďarské dálnici je příjemná a velmi rychle ubíhá. Povrch je většinou velmi kvalitní. Pro orientaci je důležité znát číslo dálnice: do Budapešti to je M1, do Egeru a Miskolce pokračuje M3. Budapešť má vybudovaný vnější okruh dost vzdálený od centra, označený M0, jízda po něm je však pohodlná a rychlá. Mimo dálnici jsem několikrát viděl silniční kontroly policie, řidiči na ně dost často upozorňují blikáním. Téměř celou cestu severně od dálnice se táhl pás nízkých hor, jižně to byla víceméně maďarská rovina. Mezi vesnicí Hollökö a Egerem se rýsovaly kopce Mátry, kolem Miskolce je kraj taky hezky zvlněný. Kopce jsou málo osídlené, porostlé listnatými stromy (buky – Bük). Lesy jsou hluboké, mají však jiný charakter než naše, prostě smrkové, voňavé české lesy to nejsou.

Maďarské lázně, které jsem navštívil (v Egeru, Miskolci, Büku, Sarváru), mají trochu jiný ráz, než naše. Léčivé termální vody byly většinou objeveny při vrtech hledající ropu v minulém století, takže střediska nemají většinou dlouhou tradici. Lázně jsou především velké plavecké areály s několika venkovními bazény s různě teplou vodou, některé bazény mají i různě léčivou vodou. Mimořádný areál je v Miskolci-Tapolca. Venkovních bazénů je tam sice méně, ovšem jedinečné plavání je uvnitř v osvětlených podzemních chodbách a jeskyních. Speciální léčivé bazény pod lékařskou kontrolou jsem nenavštěvoval. Ve všech plaveckých areálech bylo velké množství stánků s chutným a poměrně levným občerstvením i velkým výběrem maďarského a českého piva. Při cestě z Čech jsme se stavili na jeden den v Györu. Na Slevomatu jsme si vybrali ubytování se vstupem do lázní. Protože jsme se věnovali příliš dlouho procházce města a lázně vypadaly zvenčí jako nezajímavé městské lázně, tak jsme jejich návštěvu vynechali. Podle nabídek cestovek, které tam pořádají zájezdy, jsou lázně možná pěkné. Sárvár má trochu vyšší cenovou hladinu.

Všechny vesničky i městečka, co jsme po cestách viděli, se nám líbily. Všude bylo čisto, na náměstích, nebo podél cest byly často vysazené a udržované květiny. Téměř nikde nebylo vidět rozpadlé, neudržované domy, nebo zemědělské objekty. Také však nebylo vidět domy zbohatlíků, nebo oblasti našeho typu „podnikatelského baroka“. Kostely byly otevřené a zrestaurované. Všude bylo vidět, jak si všichni udržují okolí bydliště upravené. Přitom bylo zřejmé, že musejí všichni dost šetřit, například tam ještě jezdilo dosti Trabantů a Wartburgů.

Ještě bych se zmínil o památkách. Překvapilo mě, že jsme nenašli nikde žádný zachovaný hrad, nebo zámek. To je dáno zřejmě odlišnou historií. Některé hrady byly zničené již při bojích s Turky. Hlavní příčinou však byla vláda Habsburků. Uherští páni několikrát povstali proti Rakousku. Aby se zamezilo dalším povstáním, musely být v Uhrách důležité hrady zbořeny. To, co z nich zbylo, se rekonstruuje a využívá se k podpoře turistického ruchu, nebo se začleňuje do života města jako muzea, nebo místa k různým kulturním akcím. Takové hrady jsem viděl v Egeru, Hollökö, Miskolci, nebo v Sárváru, jsou opravené zbytky opevnění v Györu, nebo základy hradu v Soproni. Ze zámků jsme viděli pouze dva. V Noszvaji je v rekonstrukci zámek na soukromý hotel, výjimku tvoří nádherně zrekonstruovaný zámek Esterházy v městečku Fertöd. Domnívám se, že tamní šlechta žila jiným způsobem, nebudovala si proto vlastní sídla, ale žila v palácích u dvora ve Vídni.

Myslím, že je Maďarsko kromě Budapesti a Balatonu trochu neprávem na okraji turistického ruchu. Z hlediska koupání maďarské plavecké areály v mnoha směrech předčí hotelové bazény ve středomoří. Vždy se dá v areálu najít bazén na koupání teplý dle přání, často i zastřešený. I když tam není mořský písek a vlny kromě Büku je všude blízko město s živými pěšími zónami. V přímořských rezortech mám zkušenost, bývá u hotelových bazénů mnohdy víc hostů, než u moře. Maďarské jídlo, pivo i víno je velmi chutné a v našich cenových relacích. Nezanedbatelná výhoda je i poměrně krátká cesta. Domlouvání zpravidla nedělalo problém. Mladí uměli anglicky, starší trochu německy, ve stáncích nebo v hotelích byli často Češi, nebo Slováci.