Les Častovec

Královéhradecké městské lesy sahají daleko za samo město a zahrnují tak i katastry jiných obcí, mezi něž náleží rovněž Běleč nad Orlicí. Také zde byl rozsáhlý lesní masiv rozdělen na řadu částí, jež měly různá pojmenování. Jedním z nich byl také Častovec. Odkud pochází tento název, tak to nedokážeme s určitostí objasnit, ale musí se jednat buď o odvozeninu od slova "čas", případně "část", na mysli my vytane pojmenování mnoha polských osad i jiných objektů s názvem "Częstowiec" či "Częstowice". Ono toho totiž máme s polským národem a jeho jazykem mnoho společného, ať již chceme, nebo ne. Vyloučit se však nedá ani to, že tento název vznikl od osobního jména Časta či Častovec (česká verze latinského Hospitius).

Podle starých pramenů měl být používán tento název pro území mezi Bělčí nad Orlicí a hájovnou Marokánkou a mlýnem v Bělči nad Orlicí a Krňovicemi již v 16. století, ale poprvé byl skutečně doložen až ve výtahu panských lesů a rybníků z roku 1799, z čehož můžeme vyvozovat, že se jednalo o dávné a tehdy již všeobecně užívané pojmenování, neboť do jakýchkoliv výtahů a katastrů nebyly používány novotvary a nové názvy, i když v o 10 let starším josefinském katastru zmíněn nebyl.

V té době náležely všechny zdejší lesy královské komoře, neboť patřily s ostatními majetky k pardubickému panství. Následně je měla nějakou dobu jedna vídeňská bankovní společnost, v roce 1865 je koupil Johann baron Liebig, roku 1884 je získal Alexander markrabě Pallavicini, čímž připadly pod lesní úřad dašického velkostatku a v roce 1931 došlo v rámci pozemkové reformy k jejich přikoupení do majetku města Hradce Králové, jemuž byly roku 1953 odňaty státem a v roce 1991 navráceny zpět.

Bělečský revír měl vždy vlastního správce a v tomto úřadě se vystřídala řada lesníků: v letech 1822-1845 Ig. Klór, v letech 1845-1850 Hefer, v letech 1850-1853 Čáp, v letech 1853-1865 Karel Fröhlich, v letech 1865-1876 Antonín Hrubý, v letech 1876-1884 Rudolf Půhoný, v letech 1884-1909 Viktor Benesch, v letech 1909-1920 Rudolf Hanuš, jehož za 1. světové války zastupoval Václav Tomášek a od roku 1920 Josef Matějka.

Sám Častovec byl z jedné části listnatým a ze druhé části smíšeným lesem, ale to až od 19. století, kdy bylo stále více potřeba dřevo a jehličnany, zejména smrkové monokultury, nahrazovaly původní porosty. Významným se však posléze stal tím, že zde vzniklo v borovém lese v mírné terénní prohlubni malé rašeliniště, v němž se zabydlela řada chladnomilných tundrových rostlin. Zmiňme např. rosnatku okrouhlolistou, suchopýr pochvatý, vlochyni a klikvu žoravinu.

Vyčerpávající přehled nám přináší opět Václav Horyna ve své knize "Vlastivěda Královéhradecka. Kulturní a hospodářský snímek okresu": "V katastru Bělče nad Orlicí leží i chráněné naleziště Častovec. Je to zbytek starého lesního porostu na ploše 2 ha, jehož geologickým podkladem jsou staročtvrtohorní štěrky, na kterých se vytvořila rašelinná půda. Představuje v podstatě zbytek tundry vzniklé v úvalu Orlice pod přímým vlivem ledovců, dotýkajících se v době ledové dnešních pohraničních hor. Stromové patro je vytvořeno kmeninou borovic starých až 100 let. Mezi nimi je vtroušen smrk a dub a na okraji porostu vyrůstají krušiny, jívy, břízy a olše. Nížinná rašelina poskytla příznivé podmínky pro pospolitý růst suchopýru pochvatého, význačného prvku rašeliniště. Čeleď šáchorovitých doplňují některé ostřice. Výhodné životní podmínky našla v těchto místech i borůvka vlochyně (borůvka rašelinná). Rašelinný charakter Častovce je dán především přítomností rašeliníku a některých mechů. Motivem ochrany naleziště je suchopýr pochvatý."

Aby bylo toto rašeliniště, na Královéhradecku vcelku ojedinělá záležitost, zachráněno, byla v roce 1960 vyhlášena na ploše 2,23 ha SPR Častovec, a to výnosem ministerstva školství a kultury čj. 26708/60 z 8. července 1960 o zřízení státních přírodních rezervací "Sítovka", "Černá stráň", "U císařské studánky" a "Častovec". Její trvání však nebylo dlouhé. Nejprve byla přehlášena na chráněné naleziště, roku 1982 zde provedla botanickou inventarizaci promovaná bioložka Jiřina Belicová z Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové (první výzkumy zde provedla již před 2 lety), o rok později byl RNDr. Petrem Rybářem uskutečněn inventarizační průzkum obratlovců a později zanikla ochrana lokality úplně.

Kvůli celkové degradaci a výraznému ústupu rašelinných druhů bylo totiž roku 1984 navrženo zrušení ochrany Častovce, k čemuž následně došlo, a tak se z něj později stala pouhá zájmová plocha. Hospodaření na ní a v jiných místech se stalo trnem v oku ochráncům přírody, jež roku 1998 podali stížnost na orgány ochrany přírody, ale královéhradecký inspektorát České inspekce životního prostředí neshledalo na postupu královéhradeckých městských lesů nic závadného.

Na závěr ještě uveďme, že tento les je spojen s vraždou zdejšího hajného Václava Zábranského, k níž došlo 21. ledna 1905 a jako její pachatel byl nakonec vypátrán syn poškozeného Karel. Nedaleko Častovce se rovněž nachází tzv. Máchova studánka, o níž se říkalo, že i v těch nejsušších letech z ní teče pramenitá voda (viz https://www.estudanky.eu/2982-machova-studanka), ale jak už to tak bývá, nic netrvá věčně, i když nějaká voda z ní teče i dnes, ale na plný hrníček si musíme počkat delší dobu. Voda je pitná, a tak se zde můžeme při cestě kolem (po červené turistické trase z Bělče nad Orlicí ke Krňovicím) osvěžit, není to k ní po pěšince daleko.