Levoča – Starý minoritský kostel / Gymnaziální kostel (Starý kostol minoritov / Gymnaziálny kostol)

Levočský minoritní nebo Gymnaziální kostel je památkou, která má tak trošku smůlu. Téměř všichni totiž do tohoto nádherného slovenského města zajíždí jen kvůli Mistru Pavlovi a zbytek zůstává spíše na periferii zájmu … zvláště, když je to z centrálního náměstí přece jen pár kroků navíc. Minimálně v případě tohoto svatostánku, známého také jako Černý kostel, je to ale opravdu škoda. Na druhou stranu je možné, že za všechno může bezhlavý mnich, který zde dlouhá staletí hlídá starou studnu ...

Kostel se nachází v Klášterní ulici (Kláštorská ulica) a pochází z I. poloviny 14. století (existují sice i zprávy o založení kláštera kolem roku 1270, ale první věrohodná informace o něm pochází z roku 1332). Peníze na jeho stavbu daroval v roce 1309 magistr a vojevůdce rytíř Donč a údajně se jedná o jeden z největších kostelů na Slovensku. V každém případě je ale tento svatostánek skvělou ukázkou vyspělosti a krásy stavebního umění v období gotiky.

Ke kostelu přiléhá starý klášter minoritů s rajským dvorem, nástěnnými malbami ze 14. i 15. století a jedinou kompletně zachovanou křížovou chodbou na Slovensku. Ta je arkádová, otevřená i čtyřkřídlá a spojuje kostel s městskými hradbami. Západní část kostela s vnitřními hradbami pro změnu spojuje tzv. Polská brána (také Klášterní věž) z II. poloviny 14. století. Klášter byl částečně přestavěn ve II. polovině 17. století a také ve 30. letech minulého století, kdy byl upraven i Černý kostel (tento název dostal kostel díky černo-zlaté barevné kombinaci interiérového barokního mobiliáře).

Název Gymnaziální získal kostel díky tomu, že jej nějakou dobu vlastnili jezuité, kteří zde zřídili své gymnázium. Jezuité rovněž změnili zasvěcení tohoto chrámu – původní zasvěcení sv. Ladislavovi rozšířili na konci 17. století o Pannu Marii Královnu andělů. A – bohužel – také barokizovali chrámový interiér. Ten je zřejmě převážně dílem původem švédského sochaře a řezbáře Olafa Engelholma, jehož práce charakterizují andělé v podobě karyatid, nesoucích točité sloupy.

Za pozornost jistě stojí interiérové nástěnné malby, tympanon jižního portálu zobrazující Korunovanou Pannu Marii s malým Ježíšem sedícím na trůnu a postranními anděly, na severní stěně se nacházející malba s dvojicí mariánských scén (Smrt Panny Marie a Korunování Panny Marie) nebo Ukřižování, což je nástěnná malba v sakristii. Velmi zajímavý je také cyklus Sedm skutků Milosrdenství na severní straně lodi.

Dnes je tento klášterní kostel, pro který se užívá celkem asi deset různých názvů, slovenskou Národní památkou i součástí Městské památkové rezervace a území patřícího ke kulturnímu dědictví UNESCO.

V tomto případě stojí navíc za pozornost fakt, že byl minoritský klášter v letech 2017 až 2021 zrekonstruován a následně zpřístupněn veřejnosti.

Závěrečné PS: Tento článek vznikl díky tomu, že jsem zalistoval v albech fotografií z „dávných“ cest a řekl si, že tato památka rozhodně stojí za připomenutí. Proto je také fotogalerie tvořena pouze skeny fotografií (13 x 9 cm) pocházejících ze srpna roku 2008 a několika historickými fotografiemi.