Levoča - nádherné historické centrum
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Celodenní výlet • Za kulturou • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chceme si udělat nějakou túru v horách, zastavit se v historicky zajímavých místech a prohlédnout si hrady, zámky i dřevěné kostelíky. Začínáme se pomalu vracet, chceme ještě zajet do Slovenského ráje, takže samozřejmě přes Levoču, o které jsme slyšeli jen samou chválu.
Za čím jedeme?
Levoča je historické město ve středním až východním Slovensku. Leží na hlavní silnici mezi Popradem a Prešovem. Městem ze severu k jihu protéká Levočský potok, který se po několika kilometrech vlévá do Hornádu.
Podle archeologických nálezů bylo místo dnešní Levoče osídleno již od doby kamenné. Bylo zde objeveno pohřebiště lužické kultury i slovanské sídliště.
Ve 12. století byly v místech dnešní Levoče tři slovanské osady, které byly patrně zpustošeny nájezdy Tatarů r. 1241. První písemná zmínka je z r. 1249 v listině uherského krále Bély IV.V polovině 13. století se sem začali stěhovat němečtí osadníci - rolníci, řemeslníci a obchodníci a již r. 1271 se Levoča stává hlavním městem Společenstva spišských Sasů. Má vlastní samosprávu i soudy, právo těžit rudu, provádět řemesla, užívat lesy a obchodovat. R. 1317 se Levoča stává královským městem. R. 1321 je jí uděleno právo skladu, což znamenalo, že zahraniční kupci, kteří městem projížděli, museli zůstat ve městě 15 dní a poskytnout své zboží k prodeji levočským kupcům, často i pod cenou. Levočané získávali další výhody, král Zikmund Lucemburský je r. 1402 osvobodil od práva skladu v jiných městech a r. 1411 rozšířil právo skladu v Levoči na všechny kupce. Od r. 1419 byli osvobozeni od placení třicátků.
V 15. století se ve městě prosadili Thurzovové – obchodníci s kovy, založili zde hutnictví a hornictví. Ve městě vlastnili domy, podporovali školství, kulturu i umění, byla zřízena první střední škola. Město se stalo hospodářským, politickým i církevním centrem celého Uherska. Známý řezbář Mistr Pavel přišel do Levoče r. 1506 a působil zde až do r. 1537. Jeho díla ho proslavila po celém světě. V Levoči jsou k vidění hlavně v kostele sv. Jakuba.
Požáry ve městě v letech 1550 a 1599 vývoj města na chvíli zastavily, ale přesto město zůstalo centrem Spiše. R. 1580 dokonce získalo právo tří výročních trhů. R. 1624 zde byla založena významná Brewerova tiskárna, kde byl vytištěn mimo jiné i Orbis Pictus Jana Amose Komenského ve čtyřech jazycích. Během 17. století zde byla vydána zhruba polovina knih, které byly na Slovensku vytištěny. Brewerovo knihkupectví bylo až do 2. poloviny 19. století jediným na Spiši.
V 18. a 19. století život v Levoči ovlivňoval rod Probstnerů. Byli to odborníci v hornictví a železářství, vlastnili zde řadu domů, vybudovali zde kurii, podporovali kulturu. V té době zde bylo založeno známé Levočské lyceum. Když byl v Bratislavě Ľudovít Štúr odvolán z katedry, jeho žáci, mezi nimi i pozdější významní básníci a buditelé (např. Ján Botta, Janko Kráľ, Pavel Dobšinský) přešli studovat sem do Levoče. Ve 40. letech 19. století se Levoča stala střediskem slovenského národního hnutí štúrovské generace. Zde tehdy r. 1844 vznikla revoluční píseň, pozdější slovenská hymna Nad Tatrou sa blýská.
Částečný útlum vývoje způsobila Košicko - bohumínská železnice, která byla otevřena 12. 12. 1871 a vedla jižně od města – z Popradu do Spišské Nové Vsi. Přesto byl ve městě r. 1883 založen Spišský dějepisný spolek, který podpořil o rok později založení Spišského muzea. To patří mezi nejstarší muzea Slovenska.
Město bylo sídlem spišské župy až do jejího zrušení r. 1923, až do r. 1949 bylo sídlem krajského soudu. V poválečné době město ztratilo na významu, tím si však zachovalo velké množství památek. Díky tomu bylo historické jádro města, které si zachovalo charakter středověkého města, v roce 1950 prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Patří mezi nejkrásnější historická slovenská města. Dne 11. prosince 1993 bylo jako součást celku s názvem Levoča, Spišský hrad a okolní památky zapsán v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
My jsme do města přijeli od severu od baziliky Panny Marie na Mariánské hoře. Projížděli jsme okolo ulice Sportovcov, kde jsme viděli, že je možnost parkování zdarma. Do města už to bylo kousíček.
Nejdřív naši pozornost upoutaly mohutné hradby. Byly postaveny na přelomu 13. a 14. století. Byly to 2,5 km dlouhé dvojité hradby s 15 obrannými věžemi a baštami, mezi kterými byl příkop. V 16. a 17. století byly hradby zpevněny. Do dnešního dne se zachovalo zhruba 2/3 těchto hradeb okolo současného historického jádra města. Tento obranný systém patří mezi nejlépe dochované obranné systémy na Slovensku. Zachovali se tři bašty a tři brány – Košická, Menhardská a Polská. My jsme do starého města vešli v severovýchodní části Košickou bránou.
Hned za bránou je barokní kostel a klášter sv. Ducha. Původně zde pravděpodobně stála románská rotunda. Později nejstarší levočský kostel, který po požáru r. 1747 zbourali. Tento areál byl postaven v letech 1748 -1755 a patří mezi jen několik dochovaných barokních kostelů na Spiši.
Po chvilce jsme došli na náměstí Majstra Pavla a musím říct, že nás to doslova šokovalo. Má to být jedno z největších středověkých náměstí ve střední Evropě. Je obdélníkového tvaru, kde je zhruba 60 převážně renesančních a raně barokních měšťanských a patricijských domů s arkádovými vnitřními dvory. Původně bylo náměstí obklopeno převážně gotickými domy, po požárech se dochovali jen zbytky, které se objevují při rekonstrukčních pracích.
Hned vlevo nás zaujal Thurzův dům. Jak tvrdí, je to snad nejzajímavější renesanční měšťanský dům na náměstí. Obchodník Thurza si ho postavil na počátku 16. století spojením dvou původně gotických domů. Má nádhernou sgrafitovou fasádu s několika erby, např. rodiny Thurzů, spišské župy apod. Jako jediný dům na náměstí má původní renesanční štítkovou atiku.
Ale to už jsme vpravo, na kratší severní straně náměstí zahlédli dva župní domy. Malý župní dům má sgrafitovou výzdobu a erb Spišské župy. Patří státnímu archivu v Levoči. Nejdelším dokumentem je 14,63 m dlouhý pergamenový svitek z r. 1332. Velký župný dům s dórskými sloupy byl postaven v letech 1806-1826 pro zvyšující se potřeby župy. Patřil mezi nejkrásnější župní domy v bývalém Uhersku a patří k nejčistším klasicistním stavbám na Slovensku. Dnes jsou tam kanceláře.
Jen kvůli parkové úpravě této strany náměstí jsme nezahlédli ty největší skvosty uprostřed náměstí jako je radnice a kostel sv. Jakuba. Ale hned proti nám bylo informační středisko. Sice neměli barevné mapky města, ale aspoň nám poskytli černobílé kopie. Byli jsme za ně rádi, aspoň jsme se lépe orientovali. Na barevné jsme se mohli podívat přímo na tabulích v centru města.
Vydali jsme se na procházku náměstím a kochali se. Na straně infocentra je nádherný Schwabův palác. Ze zadní strany jsou arkády. Hans Schwab byl zámožný kupec, který obchodoval s Vídní, Krakovem, Norimberkem a dalšími významnými evropskými městy. Jeho syn byl lékař, který se proslavil i v zahraničí. Zabýval se i muzikoterapií. Dnes je v domě hotel.
Vedle je budova městského divadla z 13. století. Je to druhé nejstarší divadlo na Slovensku. Nejdřív zde bývaly parní lázně, od r. 1763 hostinec s kavárnou, kde se dokonce r. 1770 ubytoval císař Josef II. V letech 1841 - 1853 byla provedena přestavba na taneční sál s obrovskými zrcadly a divadlo. Po rekonstrukci vznikl v domě kulturně - společenský komplex, kde je kongresový sál, divadelní sál a salonky pro pořádání seminářů, školení a různých společenských setkání.
Další význačné budovy jsou až v posledním bloku na této západní straně náměstí. Byly to domy nejmajetnějších lidí města. V přízemí panoval čilí společenský život, rodina měla svůj byt v patře. V posledním podlaží byly sýpky a sklady.
Hned na rohu je červený, v době naší návštěvy poměrně oprýskaný dům Okolicsányho. Ten v domě vyráběl střelný prach. Jednoho dne r. 1550 se opil, založil požár, který během 1,5 hodiny zničil téměř celé náměstí, a uprchl do rodného Polska. Levočanům žháře nevydali, ale údajně ho v Krakowě upálili. Tehdy shořely veškeré středověké dokumenty a s nimi i středověká podoba města. Po požáru udělil císař Ferdinad I. městu desetileté daňové prázdniny.
Nejvyšším domem v této části náměstí je dvoupatrový Spillenbergův dům z období gotiky a renesance. V 16. a 17. století zde žila rodina lékařů a lékárníků. V tomto domě žila i Julie, známá jako levočská bílá paní. Podle legendy se zamilovala do velitele císařského vojska, v době stavovského povstání vojsko tajně pustila do města. Za to byla popravená a povídá se, že se občas prochází po hradbách.
Sousední renesanční Krupekův dům má krásně zdobenou fasádu. Jeho majitel byl bohatý krakovský kupec, který se ve městě usadil v 1. polovině 16. století. Patřil k nejbohatším měšťanům města. Nad vstupním portálem se zachoval jeho erb.
Další Mariašův dům zaujme zvláštním kamenným portálem, který připomíná orientální styl. Tento renesanční dům s arkádami je typický pro Levoču. Majitelé byli potomci významného šlechtického rodu, kteří v minulost vlastnili řadu obcí na Spiši, Šariši, dokonce i v okolí Pešti. Ján Mariaš si jako první šlechtic směl koupit r. 1654 dům v Levoči. Tehdejším šlechticům totiž předpisy nedovolovaly vlastnit nemovitost přímo ve městě.
Na jihozápadním konci náměstí je Hainův dům s arkádovým podloubím. Majitelem tohoto domu byl levočský kronikář Gašpar Hain, který ho daroval levočské evangelické církvi. Ti zde založili evangelické lyceum. Právě tady studovali žáci Ludovíta Štůra a právě zde se prvně zpívala slovenská hymna. Uvnitř jsou nádherné malby a renesanční portál. Dnes je budova ve vlastnictví Spišského muzea.
Na protější straně náměstí jsou převážně jednopatrové domy, které si zde postavili levočtí obchodníci. Dole bydleli, byt v patře pronajímali, na půdě byly sýpky a sklady, ve dvoře stodoly a maštale. Tak si zajistili, že se u nich ubytovávali cizí obchodníci, kteří se ve městě kvůli právu skladu museli zdržet. Tímto způsobem si zajistili i nákup jejich zboží, aby ho dál s větším ziskem mohli prodávat.
V této řadě – naproti silnici mezi radnicí a evangelickým kostelem je hotel Arkáda. Je to bývalý dům knihtiskaře Brewera, který zde r. 1624 založil tiskárnu. Knihy se zde vydávaly až do r. 1747, kdy tiskárna shořela. Právě zde byl vydán Orbis pictus Jana Ámose Komenského, zdobený dřevoryty.
Proti kostelu sv. Jakuba - v domě s podloubím je Muzeum speciálního školství, které je zaměřené na problémy zdravotně postižených občanů, jejich vzdělávání a začlenění do společnosti.
Na jižním konci dalšího bloku, na rohu Sirotínské ulice stoji Dům Mistra Pavla, největšího středověkého řezbáře Slovenska, který se proslavil i tím, že vytvořil nejvyšší gotický křídlový oltář na světě – ten je samozřejmě v nedalekém kostele sv. Jakuba. Dům je majetkem Spišského muzea, expozice je věnována životu a dílu tohoto řezbáře.
Když jsme obešli náměstí a prohlédli si budovy v jeho středu ze všech stran, tak jsme se u nich ještě zastavili a prohlédli si je z blízka. Když to šlo, tak i zevnitř.
Vzali jsme to hezky od severu, kde je budova dnešního městského úřadu. Nad vchodem z jižní strany je městský erb. Dříve byl v domě obchodní dům Waghaus. Bylo to hospodářské centrum města. V době práva skladu zde obchodníci museli své zboží přihlašovat, skladovat a prodávat, byla zde městská váha s dozorem, který kontroloval přesnost mír a váh. Později v budově byla Římskokatolická lidová škola, kde v letech 1887 - 1914 byl ředitelem i učitelem Viktor Greschik, který byl mimořádně činný. Věnoval se výzkumu tatranské flóry, na zahrádkářské výstavě r. 1901 v Levoči vystavoval neuvěřitelných 125 druhů jablek a hrušek, přednášel v cizích jazycích na zahraničních botanických kongresech, ale zajímal se i o dějiny Levoče a její památky. Založil tradici turistických průvodců po městě. Na ty se můžete objednat i v současné době.
Chrám sv. Jakuba s vysokou štíhlou věží nemůžete přehlédnout. Je to národní kulturní památka, dokonce trojnásobná. Kromě samotného chrámu jsou národní kulturní památkou díla známého středověkého řezbáře Mistra Pavla z Levoče, ale také díla barokního zlatníka Jana Szilassyho, jako jsou např. kalichy, monstrance a další liturgické předměty bohatě zdobené drahokamy a českými granáty. V kostele se denně slouží bohoslužby. Je možno zaplatit si vstup s průvodcem a určitě to za to stojí. Dospělí zaplatí 3 €, děti od 6 do 15 let, studenti a ZTP 2 €.
Na stejném místě dříve stál jiný kostel z r. 1280. Zbytky této stavby se zachovaly v dnešní sakristii. Je to trojlodní kostel s velikou svatyní, druhý největší kostel na Slovensku. Kostel je zasvěcený sv. Jakubovi staršímu, ochránci bojovníků, poutníků a dělníků, kterého uctívala celá středověká Evropa. Svátek má 25. července. V ten den se v Levoči konaly velké výroční jarmarky.
Kostel byl postaven v poslední čtvrtině 14. století, během 15. století byl přistavěn severní a jižní vchod s krásnými portály. Za vlády Vladislava Jagellonského byl zazděn západní vchod pod věží, protože bylo nutno přistavět sedadla pro městskou radu. Poslední stavební úprava je z let 1515 – 1520, kdy nechal zdejší městský farář nad severní předsíní kostela přistavět renesanční knihovnu. Byla to pravděpodobně první knihovna na Slovensku. Byla zde řada středověkých knih, všechny Lutherovy spisy a Melanchtonova díla s vlastnoručním věnováním.
Interiér je nádherný. Uvnitř je 11 gotických, renesančních a několik i barokních oltářů. Nejstarší oltáře pochází z dílny Mistra Pavla z Levoče. Hlavní pozdně gotický oltář vyrobil v letech 1507 - 1517 z lipového dřeva, je vysoký 18,62 metrů a je největší na světě. R. 1550 oheň, který zničil značnou část města, poškodil i tento kostel. V té době se do kostela dostalo renesanční vybavení – dřevěné lavice levočských měšťanů, varhany, kazatelna, náhrobní desky a epitafy.
Stěny chrámu byly pokryty nástěnnými malbami. Většina lidí byla v dřívější době negramotná, a tak pomocí nástěnné malby se lidé seznamovali s biblickými příběhy. Později fresky tuto funkci ztrácely, byly překrývány novými vápennými omítkami. Až v 60. až 70. letech 19. století znovu objeveny a zrestaurovány. Nejstarší malba je na severovýchodní stěně presbytáře, je z doby stavby kostela, tj. ze 14. století.
Na střeše kostela je velký zdobený kovaný kříž, který tam je od r. 1570, kdy ho tam nechal umístit senátor Wildner jako projev díků za záchranu své dcery. Když se vraceli z výletu, zastihla je silná bouřka, blesk udeřil do vozu a dceru zabil. Po pohřbu šel hrobník hrob vykrást, protože dívku pohřbili s řadou cenností. Jenže Zuzana byla pouze bleskem omráčená, jakmile hrobník rakev otevřel, dívka vyskočila a utekla domů.
Dnešní novogotická věž byla dokončena až r. 1858, protože původní věž byla několikrát zasažena požárem.
Mne nejvíc překvapila svou nádherou původně gotická budova radnice z 15. století. V 16. století byla 2x poničena požárem. Z r. 1615 je renesanční přístavba jižní části a podloubí v přízemí i v patře. Malby na fasádě mezi okny představují lidské ctnosti - střídmost, opatrnost, udatnost, trpělivost a spravedlivost. Dříve zde bylo sídlo městské rady, dnes jsou zde expozice Spišského muzea. Nejcennější snad je lustr, který městu darovala Marie Terezie. Vstup do expozic je samozřejmě zpoplatněn, ale na otevřené arkády je vstup možný zdarma. Zasedací síň slouží pro reprezentační účely.
K radnici byla v letech 1656 – 1661 přistavena hodinová věž se zvonicí ve slohu italské renesance. Hodiny patřili k nejstarším v Uhersku. Po pěti letech do věže přemístili zvony z kostela sv. Jakuba, protože byla obava, že štíhlá věž kostela zvony neunese. Protože však věž kostela byla nejvyšší, tak tam měl svou službu strážník. Jakmile spatřil někde oheň, upozornil malým zvonečkem strážníka na radniční věži a ten svolal hasiče. Zvonice byla v 18. století zbarokizovaná, novou střechou je spojená s radnicí.
Na rohu radnice je klec hanby ze 16. století. Je to vlastně středověký kovový pranýř zdobený kovanými symboly nevinnosti a lásky – srdci a liliemi. Původně stál o kousek dál – na místě evangelického kostela. Ženy se v té době za tmy nesměly pohybovat po městě bez pánského doprovodu. Pokud to porušily, byly potrestány – byly zpravidla na 24 hodin zavřeny do této klece hanby. První potrestanou byla rychtářova dcera. Klec zde na místě před radnicí stojí od r. 1933.
Budovy ve středu náměstí uzavírá klasicistní evangelický kostel s kupolovitou střechou ve tvaru řeckého kříže. Byl postaven v letech 1825 - 1837. Uvnitř jdou vzácné barokní varhany z r. 1697, ale také knihovna se vzácnými knihami. Jednou z nich jsou i ručně psané noty nejstarší barokní hudby domácích skladatelů.
Evangelický hřbitov se nachází za hradbami u Menhardské brány. Jsou tam hroby řady významných osobností města. Je to národní kulturní památka – náhrobky jsou cenné z historického i řemeslného hlediska, jsou z kvalitních materiálů, zdobené sochami, réliefy i ozdobným kováním. Tam jsme se však podívat nebyli, protože jsme o tom neměli vůbec potuchu.
Náměstí jsme opustili v jihozápadní části ulicí Gustava Hermana, kde nás v Kláštorské ulici zaujala mohutná secesní budova gymnázia. Zajímavostí je, že v této škole působil první vychovatel anglického krále Jindřicha VIII.
Jen o kousek dál na rohu je starý gotický kostel minoritů, tzv. Černý kostel také Gymnaziální kostel z první poloviny 14. století. Je to jeden z největších kostelů na Slovensku. R. 1671 byl kostel přestavěn v barokním slohu, ale prvky gotiky jsou zachovány zejména v presbitáři. Uvnitř jsou gotické malby ze 14. a 15. století a gotická Madona. Oltáře a ostatní vybavení je však barokní. V budově kláštera se nachází jedinečná arkádová křížová chodba se zbytky fresek a s rajskou zahradou. Okolo prý obchází mnich bez hlavy, jehož tělo bez hlavy se našlo při archeologickém výzkumu v klášteře. Údajně zde střežil město a v těchto místech i starou studnu.
Hned vedle kostela je Polská brána a hradby, okolo kterých se nechá Baštovou ulicí obejít část starého města. My jsme obešli jen část hradeb okolo gymnázia, vrátili se na náměstí, ale pokračovali dál do Kukučínovy ulice, kde jsme si prohlédli poslední Menhardskou bránu a podle hradeb jsme se vrátili ke Košické bráně a k autu.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Když jsme byli ve městě, tak jsme si to tak užívali, že jsme zapomněli, že bychom se také mohli jít najíst. Na oběd jsme zašli až ve Spišské Nové Vsi.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Kdo má rád architekturu, tak si město musí zamilovat. Nebudu jmenovat, které domy byly nejhezčí, které se nám nejvíce líbily. Bylo jich moc. Ani se to nedá poznat z fotek, protože jsem občas fotit zapomněla a občas mi tam tak nešťastně svítilo sluníčko, že to ani fotit nešlo.
Ostatní informace
Městem prochází cyklostezky i turistické značky vedoucí do Levočských vrchů, kde se nechají dělat různě dlouhé a různě náročné výlety. Daleko není ani do Slovenského ráje, kam jsme měli namířeno my.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
PočasíPříspěvky z okolí Levoča - nádherné historické centrum
