Liběšice - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Nejdříve něco o obci. Liběšice se nachází v okrese Litoměřice a žije zde přibližně 1500 obyvatel. Liběšice leží v kotlině Českého středohoří a její historie a památky ji činí velmi zajímavou. První písemná zmínka pochází z roku 1057, kdy jsou Liběšice zmíněny v zakládací listině Litoměřické kapituly Spytihněva II. Král Václav II. je pak roku 1239 daroval kladrubskému klášteru. Následně roku 1282 je zde připomínána tvrz a po roce 1319 se Liběšice staly majetkem Rohovců. Za husitských válek se části panství zmocnil Zikmund z Vartemberka a jeho rod jej vlastnil do roku 1540. Větší část panství patřila v roce 1457 Jindřichu Berkovi z Dubé. Do roku 1487 patřily Liběšice Jindřichu z Rabštejna a v letech 1487 až 1520 pánům z Gutštejna.

V Liběšicích můžete navštívit několik zajímavých památek. Patří mezi ně kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1352. Tento farní kostel byl v husitských dobách podobojí, později luteránský a po bitvě na Bílé hoře roku 1622 byl katolický. V seznamu z roku 1629 se uvádí 247 katolíků, 157 protestantů. V letech 1589–1591 byla postavena renesanční věž. Roku 1638 kostel i s farou vyhořel. Kolem roku 1674 došlo jezuity k celkové raně barokní přestavbě zřejmě podle plánů G. Broggia. Zchátralý kostel byl však v letech 1813–1816 znovu vystavěn. Tentokrát v empírovém slohu jej stavěli Josef Gaube a David Dialler, oba z Litoměřic.. Vznikla tak podélná jednolodní stavba s osazeným polygonálním presbytářem, s hranolovou věží, severní sakristií, s kamenným renesančním portálem a barokní bání. Okna jsou hrotitá. V lodi i presbytáři je plochý strop. Hlavní oltář se nachází na východní stěně. Jedná se o malovaný oltář, jehož autorem je snad F. Kučera z Litoměřic. Nad ním je zavěšen obdélný barokní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Jana Jiřího Heinsche. Po stranách se nachází dvě barokní zlacené sochy sv. Petra a Pavla pocházející z 18. století. Tabernákl s dvěma sochami andělů byl získán roku 1910 z Dolních Rakous z Grossrussbachu. Na severním bočním oltáři je obraz sv. Barbory signovaný J. Birnbaumem roku 1844, na jižním bočním oltáři je zlacená barokní socha Piety ze 17. století. Varhany, které prošly přestavbou roku 1816, jsou s malými rokajovými křídly. Křtitelnice z počátku 17. století je cínová, pozdně renesanční s kónickou nádrží na vysoké noze. Je bohatě zdobená reliéfy cherubů.

Okolí kostela je ohrazeno zdí, která chrání bývalý hřbitov. Na jižním schodišti ke kostelu je barokní brána s kamenným rámem a letopočtem 1691. U západního schodiště stojí dvě sochy Panna Marie a archanděl Gabriel, vlevo vedle na zídce rokoková socha sv. Aloise z poloviny 18. století. Vpravo je socha sv. Vavřince s letopočtem 1669. Vlevo na zídce stojí rokoková socha sv. Aloise a dále směrem k jižní bráně sv. Donát a sv. Leonard, pozdně barokní z roku 1762. Obě od T. Süsmayera z Prahy. Silnici poblíž kostela lemují sochy převážně ze 17. – 18. století.

Zámek v Liběšicích sloužil jako jezuitská rezidence. Stavba zámku začala roku 1738, postupovala však velmi pomalu, rozsáhlejší stavební práce začaly až v letech 1745 - 1746. Roku 1748 bylo dokončeno nižší přední křídlo s branou, jejíž věž je z roku 1752 a hodiny byly osazeny o dva roky později. Autorem rezidence byl Kilián Ignác Dientzenhofer. Po dokončení tvořila rezidenci čtyři křídla, z nichž východní je jen poloviční délky, proto nádvoří zůstalo pootevřené. Součástí rezidence byla i kaple sv. Aloise. Při zámku byl vybudován skleník a další hospodářské budovy - stáje, kolny, koželužna, valcha, bednářství, truhlářství, zámečnictví, pivovar, sladovna, a další. Výzdobu zámku provedli jezuité Kramolín a Lauterer.

Za návštěvu také stojí místní muzeum, ve kterém jsou k vidění různá zemědělské a náčiní a předměty z domácností našich předků.