Lipová-lázně – lázeňský park

Ač si spojená podhorská až horská obec vetkla přímo do názvu lázně, tedy Lipová-lázně, v poslední době tomu přízvisku hrozilo zánikem.

Ve skutečnosti vlastně jsou dvě Lipové, Horní a Dolní. Ta Horní blíže pod masivem Smrku a Ramzovským sedlem je dnes hlavně soustředěním rekreačních chat a penzionů, ta větší a osídlenější Dolní Lipová sídlem i nějakého toho průmyslu, výroby a služeb. Po dlouhá léta pak k Dolní Lipové patří lázně.

Vlastně vznikly v podobném čase jako nedaleké, ale slavnější Priessnitzovy lázně na Gräfenberku nad Frývaldovem, dnes Jeseníkem.

Ty lipovské založil rodák z České Vsi Johann Schroth v roce 1837. Ačkoliv se někdy dá najít údaje o roku 1829, je to ve skutečnosti takový malý reklamní tah, kdy se zakladatel lázní snažil dodat svému podniku delšího trvání.

Schroth byl podobně jako Priessnitz (osobně se znali a byli to i přátelé, byť později konkurenti) samouk a léčebné metody (rovněž i vodoléčba) byl poněkud neobvyklé. Ale nejproslulejší je asi jeho dietní kúra (používá se víno).

Již za řízení Emanuela Schrotha (syna) došlo k zpříjemnění leckdy drsných metod jeho otce a lázně si získaly brzy poměrně značnou oblibu. Jestliže v roce 1838 je doloženo 18 pacientů, v roce 1889 to bylo 777 osob (ročně). Po smrti Emanuela (1890) se lázní ujímá pokračovatel Rochus a lázně se stávají akciovou společností.

Zhruba z doby přelomu století 19. a 20. pak získávají lázně svou podobu na pravém břehu říčky Staříče. Lázeňské budovy v centru lázní jsou vystavěny v tehdy módních historizujících slozích (neorenesance, klasicismus). Až u budov s datem po roce 1900 můžeme rozeznat nějaké prvky nastupující secese. K areálu lázní se z jihu přibližují svahy Hrubého Jeseníku, konkrétně vrch Javořík. Lesní porost pak nenápadně přechází v krajinářský park, který obklopuje areál lázní. Park je povětšinou osázen místními druhy dřevin, z cizokrajných zde objevíme vlastně již zdomácnělé azalky nebo rododendrony, převažují jehličnaté Smrky, borovice vejmutovka, černá, buky a lípy. Najdeme tu i hadí smrk, či převislý buk.

Lázně si prošly různými peripetiemi, za 2. světové války tu byl lazaret, v poválečných letech byly i spojené s lázněmi v Jeseníku. Po roce 1992 byly v majetku společnosti Schroth spol. s r.o. Po omezení příspěvků na lázeňskou péči v letech krize došlo v roce 2013 k ukončení provozu lázní. Dnes se tedy nezbývá než se prozatím toulat opuštěným areálem. V parku u vstupu můžeme narazit na obeliskový pomník Johanna Schrotha, u poněkud omšelé dřevěné tančírny najdeme bustu Emanuela Schrotha. Další drobnou dřevěnou stavbičkou je hudební altán. V parku je k vidění i pár děl moderního sochařství. Rovněž vodotrysk je prázdný. Od doby zavření tedy ještě není v parku tak pusto, i když už je patrné, že by park potřeboval občasně důkladnější údržbu. Na obecní náklady se občas poseče tráva. Stále sem ale pár výletníků zajde.

Nicméně (zatím s doslechu) by měl být na podzim provoz částečně obnoven. Alespoň tak hovoří dostupné informace, počítá se s kapacitou cca 120 pacientů a provozem asi v pěti budovách. Kupodivu největší problém má být znovuzískání perzonálu.