Lomnice – Zajatecký tábor

Druhá světová válka neměla své vyjádření jen v gigantických pohybech až milionových armád na frontách Východní i Západní Evropy (samozřejmě v Asii, Tichomoří a Africe), ale i ve spoustě válečných zařízení roztroušených v nebojujícím zázemí. K těm patřily neblaze proslulé koncentrační tábory, ale i tábory zajatecké. Přiznejme si, že mezi mnohými takovými zařízeními nebýval leckdy velký rozdíl. Koncentrační tábory byl primárně určené pro převýchovu běžných civilů (z nich se vyčlenily „speciální“ tábory, kde se lidé rovnou likvidovali). Ty zajatecké pak byl určeny k střežení válečných zajatců, nicméně podmínky v nich si leckdy v ničem nezadaly s podmínkami v koncentrácích. Zejména u táborů na východní frontě to platilo beze zbytku a to na obou stranách. Ženevské konvence byly k smíchu jak Němcům tak Sovětům (a v Asii i Japoncům).

Z mnoha táborů se v poválečné době staly památníky či muzea lidské krutosti, ale táborů byly stovky, takže ne všechny se daly udržovat. Nakonec se nejednalo i nijaké zpestření krajiny.

Jeden z „menších“ táborů býval i u Lomnice na Rýmařovsku.

U silnice (dnešní 45) na jižním okraji obce směrem k Dětřichovu nad Bystřicí se rozkládal tábor pro původně vojenské vězně. Převážně to byli Rakušané, kteří po anšlusu v roce 1938 odmítali vojenskou službu. Těch bylo asi 200. Situace se změnila po 22.červnu 1941. Napadení Sovětského svazu mělo v prvních měsících bojů příliv obrovského množství zajatců. Zajatci umístění v Lomnici žili v dřevěných barácích na zděných základech. Tábor se nacházel na ploše asi 2 ha a kapacita byla projektována asi na 500. Nicméně skutečný počet zajatců dosáhl větších počtů. Např. 25.září 1941 sem dorazil transport 900 zajatců. Mezi zajatci se šířily různé choroby, nejčastěji tyfus, dále tuberkulóza, úplavice, nachlazení, ale i pohlavní nemoci.

Zajatci byli v okolí posílání na těžké práce, stavěli silnice, v lomech i na stavbách domů. V lese na západní straně silnice se podíleli na stavbě skladu munice, který používala i po válce Čsl. armáda (dnes už opuštěný). V době největšího vytížení tábora (do května 1942) zemřelo v táboře podle dostupných údajů 311 zajatců (kronika Lomnice udává 316). Pohřbení jsou ve zvláštním oddělení lomnického hřbitova.

Další větší přísun zajatců proběhl v srpnu 1942 (asi 700). Paradoxně jak se začala obracet válečná situace, podmínky pobytu se snažila správa tábora zlepšit (projevoval se nedostatek pracovních sil). Podle kusých údajů byli v táboře v l. 1943–45 ubytováni i nasazení dělníci z Polska bývalé Jugoslávie. Po květnu 1945 některé objekty posloužily i k ubytování vojáků Rudé armády. S jejich odchodem zanikl i tábor.

V průběhu 2. světové války bylo na Severu Moravy zřízeno přes 100 podobných táborů Povětšinou to byly pobočky nějakých větších zařízení. Ten lomnický měl své velitelství v neblahé Osvětimi...