Lukov - na konci Hradské
Dodnes vlastním útlou knížečku, která se stala první vlaštovkou nové ediční řady nakladatelství Olympia. Má název Beskydy a Valašsko a byl to vlastně první u nás vydaný kapesní průvodce.
I přes jeho stáří si v něm čas odčasu čítám, šklebím se nad nesrovnalostmi anebo dumám nad pasážemi, které jsou aktuálními i dnes.
Nedávno mi brouka do hlavy nasadila procházka nám dosud neznámým koncem Lukova, kdy jsme z točny u Restaurace Penzionu na Pivovaře vykročili kolem dalších zajímavých stavení „hore dědinú“ a z jejího konce vylezli téměř polní cestou k nejhořejší části nejdelší lukovské ulice, Hradské. Ještě předtím jsme ale minuli starobylé stavení, přizdobené nad čelním vchodem kamenným portálem, pod střechou pavlačí (a na ní talířem satelitní antény)... a ve mně zahlodalo podezření, že se jedná o tu starou lesovnu, ve které (podle průvodce) strávila u své dcery, místní paní lestmistrové, zbytek života druhá manželka Bedřicha Smetany – Bettyna. Stará paní prý zvlášť ráda vysedávala na lavičce pod svatojánskou sochou a při čekání na vnoučata, vracející se po Hradské ze školy, se nechala opájet krásou kraje a dalekými rozhledy.
O budově lesovny s rozsáhlými vinnými sklepy kolovala i pověst, že v nich ústila tajná chodba z nedalekého lukovského hradu.
Těžko říct, jestli se opravdu jedná o tu starobylou myslivnu, neboť jsem kdesi narazil na zmínku, že byla dávno zbořena. Ani nevím proč, ale chce se mi věřit, že se to nezakládá na pravdě, protože z mnou viděného stavení pod Hradskou a z přilehlé nádherné a rozsáhlé zahrady (spíše snad už arboreta) sálá něco nevysvětlitelného, co neblahou zprávu naprosto dementuje.