Obléhací tábor na Tanečnici u hradu Lukova
Turistické cíle • Památky a muzea • Pevnost, opevnění
Dnes zrekonstruovaná a romantická zřícenina, lákající k návštěvě tisíce návštěvníků. V minulosti mohutný hrad, patřící svým významem a rozlohou na jihovýchodní Moravě k těm největším. Takový je a byl královský Hrad Lukov, nacházející se nad stejnojmennou obcí a vypínající se na jednom z posledních jižních výběžků Hostýnských vrchů. Podle obrázků na informačních tabulích u hradu - a podle dosud viditelného opevnění hradního jádra i velmi rozsáhlého předhradí s věží Svatojánkou - by se mohlo zdát, že se jednalo o hrad prakticky nedobytný. A že tu jeho majitelé, kterými byli později už jenom významní moravští šlechtici, trávili čas sladkým nicneděláním. Anebo lovem divé zvěře v okolních hvozdech. Bohužel, ve všech válečných časech se stával Hrad Lukov předmětem zájmu nepřátel, kteří jeho dobytí přikládali veliký význam: zmocnění se takového mohutného hradu by jim umožnilo vytvoření vojenské nedobytné základny a opěrného bodu pro další nájezdy do kraje. A tak se v lesích okolo Lukova často rozléhala ozvěna výstřelů z palných zbraní a býval zde slyšet ryk útočících nájezdníků. Hrad býval pevný, to ano, ale ne vždy jeho kamenné zdi dostály své cti a odolaly atakům nepřátelských vojsk.
Pomineme-li období valašských povstání, kdy se hradu zmocnili vzbouřenci pod vedením Adama z Víckova, měl Lukov na kahánku také v uherských válkách, kdy spolu soupeřili králové Jíří z Poděbrad a uherský Matyáš Korvín. V té době se pro nepřátele zřejmě stalo dobytí královského hradu takovou prioritou, že si na nedalekém sousedním skalnatém vrchu Tanečnici vybudovali mohutné opevnění. Sestávalo z polygonální dřevěné bašty - (stojící možná na kamenné základně), a hlubokých příkopů a valů, navýšených ježícími se palisádami. Tento pás nepřátelského opevnění se rozprostíral až dolů do mělkého sedla mezi vrchem Tanečnicí a hradem, v něm navíc chránil i studnu. Což dokazuje, že takové obléhání hradu bývalo záležitostí velmi dlouhodobou. A neprobíhalo jenom v následných vlnách útoků, jak to známe z historických filmů, tady se také taktizovalo a vyčkávalo... Po tu dobu se zde ale samozřejmě normálně žilo - kromě přísunu potravy si museli i sami nepřátelé zajistit tak důležitý zdroj kvalitní pitné vody.
Po tomto opevňovacím táboře se na vrcholu Tanečnice zachovaly velmi výrazné, dodnes viditelné terénní pozůstatky a studna dole v sedle prošla romantickou rekonstrukcí. Takže se i toto místo stalo hodno naší návštěvy, zvláště, když vám prozradím, že se z vrcholku Tanečnice nemusíte k hradu vracet: pokud míříte dolů do Lukova, stačí pokračovat v terénu dobře viditelným širokým chodníkem po klesajícím hřebeni. Cestou minete množství zajímavých pískovcových skalních výchozů a na konci hřebene nad lukovskou chatovou osadou chodník odbočí vlevo k zákrutě asfaltové silničky, která spojuje hrad s podhradní obcí....
Ještě se na okamžik vratíme do časů uherských válek: hrad tehdy ještě neměl to rozsáhlé předhradí, jaké známe z jeho návštěvy dnes, a tak splnil ten pracně vybudovaný obléhací tábor svůj účel... a Uhři se - pravděpodobně r.1469 - hradu zmocnili.