Máchovo jezero u Doks

Turistické cíle • Sport a rekreace • Rekreační oblast

Máchovo jezero je dnes velmi oblíbeným rekreačním místem. Jezero bývá nazýváno Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník a jedná se o největší rybník v Libereckém kraji a osmý největší v České republice.

Historie rybníka se začala odvíjet od roku 1366, kdy byl Karlem IV. v rašelinné pánvi na Robečském potoku založen. Rybník byl popisován jako rybník nad Hirschbergem (německý název Doks). Existují tvrzení, že rybník byl založen již roku 1272. K založení jezera a k jeho okolí se váže řada legend - o Daliboru z Myšlína, o Myším hrádku, o mlynáři ve Starých Splavech či vzniku vrchu Bezdězu.

Rybník před rokem 1920 patřil místním statkářům, hrabatům z rodu Valdštejnů. Mlýn s náhonem na potoce ve Starých Splavech je doložen od roku 1272 a tak některé prameny udávají vznik prvotního rybníka již tímto datem.

Od 19. století začalo jezero sloužit k rekreaci a romantickým výletům. Jezero se dnes jmenuje po básníkovi, kterým nebyl nikdo jiný než Karel Hynek Mácha, který zde byl šestkrát, poprvé roku 1832. Roku 1896 vyšel Ernest hrabě Valdštejn obecnímu úřadu vstříc tím, že povolil přístup k rybníku a na následujících 12 let v něm povolil koupání, avšak pouze na vyhrazených místech, s tím že v případě porušování pravidel by vrchnost mohla povolení zrušit. Opatření byla porušována a vrchnost opakovaně u města protestovala, přesto ke zrušení povolení zřejmě nikdy nedošlo. Na přelomu století vznikla jako orgán spolupráce města s vlastníkem Jezerní komise.

Po roce 1900 se v letovisko začaly proměňovat i Staré Splavy. Pražští lékaři začali doporučovat rodičům ozdravný pobyt dětí u Máchova jezera, absence průmyslu se z nevýhody stala výhodou. Přesto například ještě v roce 1904 i následujících letech nejsou Doksy uvedeny v seznamu asi 80 menších sídel, které byly kromě tradičních českých lázní vyjmenovány v ročence Lázně, místa léčební a sídla letní. Na břehu Čepelského rybníka vznikla roku 1906 lázeňská budova s různými druhy sprch a rašelinnými lázněmi, lázně však byly silně ztrátové a v dobových průvodcích a prospektech byly zmiňovány jen okrajově.

V roce 1920 koupila obec Doksy od hraběte Adolfa z Valdštejna, který byl k prodeji nucen pozemkovou reformou, pozemky na pobřeží Velkého rybníka, s tím že prodávající měl nárok na 40% účast v zamýšlené akciové společnosti – do té doby byl rybník pro rekreaci uzavřen. Zároveň město získalo právo provozovat na rybníce koupání a plavbu loděk. Již od června 1920 zajišťoval parníček pravidelnou Dopravu mezi Doksy a Starými Splavy. Do pláží investovalo město s Valdštejny poměrem půl na půl. V roce 1926 byla ustanovena lázeňská správa sestávající z 5 členů, zodpovědná obecní radě. Podnik byl rozdělen na dva provozy, pobřežní zařízení a plavební podnik, v němž měl Valdštejnův velkostatek poloviční podíl. Po roce 1928 byl Velký rybník plně otevřen rekreaci. Již od počátků se dbalo i na ochranu přírody omezením vodní Dopravy v některých zátokách.

Do okolí rybníku byly vynaloženy mohutné investice a reklama, atrakcemi byly písečné pláže, sluneční záření a panoráma s hradním vrchem Bezděz a členitým pobřežím , vodní atrakce i plavby parníčkem, fungovala zde půjčovna loděk a plachetnic i kursy plavání – německé prospekty té doby zdůrazňovaly jiný aspekt krajiny, tichá místa a tiché hodiny, v nichž jezero, lesy a hrad znějí jako staroněmecký chorál. Moderní trendy vyvolávaly i pohoršení místních obyvatel, například roku 1922 si Anna Hofmannová stěžovala starostovi Doks Diessnerovi na nepřítomnost mravnostní policie, neboť vše se tu koupe dohromady: ženy, muži, děti velké i malé, úplně bez rozpaků, dámy oblečené v trikotech, díky nimž jim jde vidět téměř vše, co by mužským očím mělo zůstat skryto, a muži na sobě mají plavky, které jsou často nanejvýš primitivní a kam se alespoň trochu slušné ženské oko stydí pohlédnout. Rozvoj turistiky vedl i ke zvelebení okolí: ve městě vznikala hřiště a sportovní zařízení, okrašlovací spolek vysazoval háje, aleje a sady a vyznačoval turistické trasy, prosperovalo kino Heller, restaurace i pořadatelé hudebních a tanečních akcí, které se v sezóně konaly denně. Přesto například v souvislosti se sychravou sezónou roku 1936 autor místní české kroniky poznamenal, že Doksy samy jsou nevábného vzhledu a nemají nic, co by lákalo či kde by se trávily nevlídné dny.

Turistická sláva Doks, Starých Splavů a Máchova jezera propukla až ve třicátých letech, kdy se město ve svém prospektu nazývá největšími lázněmi pod širým nebem v československé republice a v průvodcích je toto místo přirovnáváno k nejznámějším světovým letoviskům, Riviéře, Sv. Mořici či Itálii. Roku 1934 vyšel v novinách článek máchovo jezero – perla České země, jehož autor vyzýval i k zimnímu rekreačnímu využití. Roku 1930 bylo evidováno 3818 návštěvníků, kteří zde strávili alespoň dva týdny.

Pro roce 1945 lázně u Čepelského rybníka postupně skomíraly. máchovo jezero muselo být vyčištěno od zbraní a dalšího materiálu, který tam naházela ustupující německá armáda. Pobřeží bylo upraveno. Buržoazně a německy znějící slova „jezerní lázně“ byla nahrazována novým termínem „rekreační středisko“.

Název máchovo jezero se vžil postupně už koncem 19. století, ale proti jeho používání protestovali jak Němci, tak zčásti i odborníci. Přesto jej použil v roce 1931 Bohumil Kinský v názvu svého turistického průvodce. Pojmenování jezera po významném básníkovi Máchovi navrhl znovu v roce 1938 turistický spolek v Doksech, příslušná jazyková komise však návrh znovu odmítla. Místní podnikatelé zvali své zákazníky v inzerátech roku 1938 do Doks u jezera. Pojmenování Máchovo jezero se začalo používat oficiálně až řadu let po poválečném odsunu Němců. Revoluční národní výbor nechal v červnu 1945 vyrobit poštovní razítko s názvem Doksy u Máchova jezera. Ministerstvo vnitra v Praze však i roku 1945 odmítlo požadavek obce o úřední používání přívlastku U Máchova jezera. Až v roce 1961 byl Velký rybník a celý okolní kraj o rozloze 1813 km² označen úředně jako Máchův.

Dle legendy se Karel IV. jednou vydal se svou družinou na lov. Dlouho nemohli natrefit na žádnou zvěř, až pojednou vyrazil z houští statný jelen. Prchal před lovci do kraje hlubokých lesů, mokřadů, bažin a jezírek. Tam jim zmizel z dohledu. Král byl rozmrzelý z neúspěšného lovu a rozhodl se vrátit zpět, když vtom uslyšel nádherný zpěv. Vydal se za hlasem a dojel na louku, kde spatřil prozpěvujícího si ovčáka se stádem oveček. Za ním dorazila i jeho družina, která byla po pronásledování jelena celá promáčená a plná bahna a bláta z bažin. Krále napadlo, jak by bylo příjemné, kdyby se mohli na tomto místě vykoupat. A tak nařídil, aby zde byl vybudován rybník. Tak se také později stalo. Ve vsi Staré Splavy byla rozšířena stará kamenná propusť a vedle ní navršena hráz, která zadržela vody z potoků Jordán a Doks. Hráz a kamenná výpusť tu jsou dodnes.

Hráz je vysoká 9,4 m, délka v koruně 130 m, plocha 284 ha, objem zadržené vody 6,312 mil. m³ a délka vzdutí 3,1 km. Generální oprava hráze byla provedena roku 1972.

Uprostřed jezera jsou dva ostrůvky Myší zámek (nebo Myšlín) a Kachní ostrov. Oba jsou nepřístupné, protože se na nich rozkládají ornitologické rezervace. Na Myším ostrově jsou zbytky tvrze z 15. století.

Vedle řady hotelů, restaurací, penziónů a dalších zařízení určených pro rekreaci a trávení volného času v Doksech a Starých Splavech se zejména na severním a severovýchodním břehu jezera nachází řada kempů (Borný, Klůček, Bílý Kámen), pláží a chatových oblastí. Diskotéka Bílý Kámen je známá každoročně pořádaným festivalem elektronické taneční hudby Mácháč. V této oblasti patří mezi populární činnosti zejména vodní sporty, turistika, cykloturistika či houbaření. Každoročně na jaře je pořádán cyklus výletů s názvem „Máchovi v patách“, jsou zde organizovány orientační běhy, plážový volejbal a mnoho dalších sportovně rekreačních aktivit. Mezi tradiční kulturní a společenské akce patří jarní otvírání jezera v Doksech a letní ve Starých Splavech spojené s poutí a lidovou zábavou.

V zimě bývá zamrzlá plocha jezera využívána pro bruslení, lední hokej i běžkaři, v provozu jsou stánky s občerstvením. U jezera mezi Doksy a Starými Splavy byl postaven nový hotel Port, který byl oceněn v září 2013 jako Stavba roku Libereckého kraje.

V roce 1903 se zde objevily první loďky a v červnu 1920 byl na Velký rybník spuštěn nově koupený parníček Greif, který s hodinovým intervalem pendloval mezi Doksy a Starými Splavy. Roku 1924 přibyla motorová loď Maria. Kolem roku 1930 byl parníček Greif nahrazen motorovou lodí Tista. Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva byly tyto lodě německé výroby Maria a Tista přejmenovány na Jarmila a Hynek. Roku 1959 přibyla česká loď Máj a roku 1966 maďarská loď Racek.

Dnes jde zde v provozu linková lodní Doprava v obousměrné okružní trase Doksy – Staré Splavy – Borný – Valdštejnská plovárna – Doksy. Linka je v provozu jen o letních prázdninách, kdy jezdí tři páry spojů denně, plavby se konají za podmínky minimálního počtu 25 cestujících. Doba plavby je 60 až 75 minut. V květnu, červnu, září a říjnu se konají plavby jen na objednávku, konají se též příležitostné plavby například o Velikonocích. Tato linka je jedinou veřejnou lodní Dopravou na území Libereckého kraje.

http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1chovo_jezero

Podobné příspěvky

Vypuštěné Máchovo jezero

Smile