Mariánské údolí - vodní nádrž U Kadlecova mlýna.

Turistické cíle • Příroda • Rybník

Bylo krásné jarní počasí. Ještě před třemi týdny jsem odmetal z chodníku sníh. Neni divu, že jsem toužil jít na půl dne někam do přírody už s radoti bez zimní bundy. Na něco zajímavého se dívat a někde v přírodě posedět třeba u točeného piva. Rozhodnutí kterým směrem se dát mne usnadnil stav přehrady. která je téměř vypuštěná. Chodit kolem vysušených bažin by rozhodně nebylo lákavé ani zajímavé. Rozhodnutí bylo jednoznačné. Nasedl jsem do autobusu, který mne dovezl na Starou Osadu. Tam jsem nasedl do autobusu MHD č. 45 a asi za 30 minut jizdy jsem se octl na konečné v Líšňi - Mariánské údolí. Nejsem tu poprve. Tuto oblast znám ovšem v jiné podobě. Matně si pamatuji ještě Koupaliště i slavnosti. V blízkosti konečné je budova Bistro U mlýna. Tato budova kdysi sloužila jako mlýn k úpravě sladu pro lišeňský pivovar. Posledním majitelem byl Jakub Pernikář a v jeho rodině je mlýn dodnes. Do dneška je z té doby zachován jen odtok z náhonu, který ústí do Lišeňského potoka. O pár desítek metrů jjižněji /Za porkovištěm/ se Líšeňský potok vlévá do Říčky, která pokračuje směrem k Podolí. V Mariánském údolí začíná, nebo končí většina turistických tras, nebo výletů. Veškeré turistické cesty kolem Říčky jsou téměř v rovině. Silnice po obou stranách údolí severním směrem až téměř k dalšímu mlýnu jsou široké, mají živičný povrch, jsou v dobrém technickém stavu a v žádném případě nemohou dělat potíže matkám s kočárky, nebo drobotině na kolech. Téměř na každé křižovatce cest jsou informační tabule, nebo rozcestníky. Mne zajímala trasa, která tu vznikla v loňském roce a je zbudovaná pro tělesně postižené občany. Krom normálních turistických značek s barevnou odlišnosti jsem poprve v přírodě uviděl značku vozíčku, které znám jen z dopravních prostředků. Od konečné jsem přešel most přes Říčku a šel stále po modré značce proti proudu Říčky. Před restauraci Eldorádo kde je údolí nejširší, jsou v obou stráních vidět schody a sokly pro lavice, které sloužily pro návštěvníky tradičních slavností. První slavnost se zde údajně konala v roce 1938 jako protest proti připravované válce Němci. Poslední velkou akci s mezinárodní účeasti byl Romský fetival v roce 1990, kterého se účastnil i prezident Václav Havel. Restaurace Eldorádo je vyhledávanou restauraci zejména pro rodiny s dětmi. Nachází se na zatravněné ploše údolí s vchody s obou silnic Od konečné MHD je vzdálena asi 300m. Na levé straně toku Říčky je asi 50m od silnice další restaurace U Raka. Kolem restaurace vede žlutá značka směr Horákov. Já jsem stále pokračoval po modré proti proudu. Je stále se na co dívat. Po levé straně bublá potok a na pravé straně jsou krásné lesnaté stráně. Za chvíli pohodlné chůze jsem došel k areálu dřívějšího Kadlecova mlýna. Historikové udávají, že mlýn byl postaven v roce 1820. V roce 1820 mlýn koupil Antonín Kadlec. V současné době je mlýn přebudován na restauraci a penzion. Je stále provozován potomky Antonína Kadlece. Asi po desetiminutové chůze se na levé straně objeví rybník U Kadlecova mlýna. Pořídil jsem tu fotky, přešel na druhý břeh a vracel jsem se k autobusové zastávce. Šel jsem kole hlavnich vchdů do restaurace Kadlecův mlýn a Eldorádo, kde jsem si dal pivečko. Ušel jsem asi čtyři kilometry, pořídil asi dvacet fotek, které přiložím a s plnou spokojenosti jsem se vracel domů. Škoda, že příroda ještě spala. Koncem dubna by to bylo krásnější.