Matiční jezero v Pardubicích

Tato vodní plocha, lidově přezdívaná jako Maťák, symbol v letech 1879-1880 založených Bubeníkových sadů, vlastně není žádným jezerem, nýbrž jde o původní tok řeky Chrudimky. Kvůli častým povodním, zejména těm v červnu 1886 a od března do května 1895, a rovněž výstavbě železnice prošla řeka v letech 1909-1911 regulací a odstavením této části jejího toku vzniklo toto "jezero", na němž se již před 1. světovou válkou choval párek ochočených labutí velkých, jenž tu vyvedl rovněž mladé.

V rámci velkolepě provedené Východočeské výstavy v Pardubicích, kterou mezi 25. červencem a 28. zářím 1903 navštívilo přes 200 000 návštěvníků (i na dnešní dobu přímo neuvěřitelné číslo, myšlenka na její pořádání vzešla z pardubického obchodního gremia již roku 1897 a původně měla trvat pouze do 15. září 1903, ale pro vysoký zájem byla prodloužena), byly spolu s dalšími výstavními objekty vybudovány u Matičního jezera, na němž se 2. února 1913 uskutečnil historicky první meziměstský hokejový zápas na území Pardubic (mezi SK Pardubice a Novým Bydžovem), kavárna "U jezírka" a restaurace, jíž se říkalo "Rybárna" či "Na Maťáku". Ta byla po ukončení výstavy nějakou dobu prázdná, protože se zprvu nenašlo využití pro tuto budovu. K jejímu opětovnému otevření došlo až v roce 1919 (R. Khain) a postupem času se stala oblíbenou výletní restaurací (od roku 1922 ji provozoval Václav Andrle), v níž se navíc scházeli členové zdejšího odboru Ústřední Matice školské. Právě díky ní obdrželo jezero své pojmenování (stejně tak místo mezi jezerem a novým korytem Chrudimky získalo název "Matiční ostrov" a v letech 1911-1914 získalo sadovou úpravu), neboť právě Matice školská se o něj zpočátku starala a k ní se posléze ještě přidal Spolek pro pěstování her mládeže.

Řadu let zde bylo těmito spolky organizováno bruslení a výtěžky z něj byly využívány na pomoc chudým dětem a českým menšinovým školám v Němci obydlených Sudetech, přičemž ti nejchudší žáci měli vstup zdarma. A v zimním období to zde skutečně žilo! Příkladem budiž sezóna 1936/1937, kdy se během 27 dní vystřídalo na kluzišti 22 900 bruslařů, v hodinách tělocviku bruslilo zdarma 3 087 žáků a vstupenku zdarma na celou sezónu obdrželo 472 chudých dětí (řádné vstupné činilo 0,50 Kč). V létě se tu naopak mládež koupala a velkým zážitkem mnohých návštěvníků bylo večerní posezení při umělém osvětlení, samozřejmě s nějakým lahodným mokem a něčím na zub.

Později zde byl zřízen taneční parket, kam nemířili jen dospělí, nýbrž také pardubická mládež. V zimě byla naopak "Rybárna" šatnou, místem občerstvení a ohřívárnou těch, kterým lezla zima "za nehty". Po osvobození od německých okupantů tato tradice pokračovala, ale již bez jakéhokoliv dozoru a rovněž péče o ledovou plochu byla maximálně na těch, kteří tu chtěli bruslit nebo hrát hokej, což přinášelo řadu svízelů a neštěstí. Kolik odtud bylo vytaženo tonoucích, i když některým nebylo již pomoci! Ne každý měl tolik štěstí jako jeden z chlapců, který sklouzl koncem ledna 1972 do nezamrzlého otvoru, začal se topit a zachráněn byl kolemjdoucím Václavem Voženílkem, shodou okolností zaměstnancem České státní pojišťovny v Pardubicích.

Postupem času a změnou společenských poměrů přestala být "Rybárna" v kursu a kvůli svému havarijnímu stavu byla zrušena a v roce 1964 stržena. Rovněž letní parket zarostl travou a rovněž o jezero samé i jeho okolí nebyl jeven příliš velký zájem, takže již roku 1975 bylo celé zdejší okolí řeky Chrudimky označováno za "smetiště", a to dokonce i v tehdejším tisku. O změnu se pokoušeli velmi aktivní místní rybáři, ale jejich nápad na opětovné vybudování "Rybárny" jako svého společenského střediska nenalezl mnoho pochopení a nebyl tak realizován. V té době Matiční jezero ožívalo pouze rybářskými závody po zahájení sezóny a v zimě při oblíbených sportech. Jen na podzim roku 1956 bylo jezero osazeno 1 154 kusy kaprů o celkové hmotnosti 1 250 kg. Nedošlo dokonce ani k naplnění rozhodnutí MěstNV v Pardubicích z roku 1972, v němž se počítalo s výstavbou nové rybárny na místě zplanýrované restaurace, a to v souladu s úpravami sadů na Matičním ostrově.

Přesto se Matiční jezero stalo neopominutelným místem zdejších rybářů, kterým se zde často podařilo vylovit kapitální kusy, např. 20. října 1986 šlo o 91 cm dlouhou a 7,5 kg těžkou štiku. Život se sem všeobecně vrátil až v období po sametové revoluci, kdy byla v letech 1991-1992 vybudována podle projektu Ing. arch. Miroslava Petráně mladšího nová "Rybárna", dnes nesoucí pojmenování "Na Staré Rybárně", jež je ve vlastnictví Českého rybářského svazu. Více o ní se lze dozvědět zde: https://www.nastarerybarne.cz.

Později došlo též na jezero samé, které bylo od svého založení již přímo přehlcené různými sedimenty a navíc v bahně se ukrývajícími odpadky. V letech 2018-2020 byla provedena jeho revitalizace, a to velmi neobvyklým způsobem, když plovoucí bagr odsával sedimenty do speciálních pytlů, které následně zpevnily břehy této vodní plochy. Podrobnější informace o této revitalizaci můžeme najít na těchto odkazech: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/maticni-jezero-pardubice-odbahneni_2004192229_jak a https://pardubice.rozhlas.cz/je-mensi-ale-hlubsi-maticni-jezero-v-pardubicich-je-po-roce-a-pul-odbahnene-8365496. V současnosti má městu náležející Matiční jezero výměru necelých 1,95 ha a procházka kolem něj opravdu stojí za to a nezáleží na tom, ve kterém ročním období se tam vydáme, neboť je zde vždy krásně, dokonce i za nějakého toho deště (mluvím z vlastní zkušenosti).

Matiční jezero v Pardubicích na mapě