Mauricius botanická zahrada SSR

Po návštěvě tamilského chrámu, cukrovaru a kostela v Pamplemousses se konečně dostávám do SSR botanické zahrady. Vlastně až nyní doma, jsem zjistila, co SSR znamená. Tato zkratka je uváděna na mnoha místech a jsou to začáteční písmena - Sir Seewoosagur Ramgoolam. SSR se narodil 18.9.1900 mauricijsko-indickým rodičům. Byl politik a státník a zasadil se ve velké míře o nezávislost Mauricia, která byla vyhlášena v r. 1968. Funkci premiéra vykonával až do r. 1982, jeho dům v Plaine Verte na okraji Port Louis slouží jako Památník střediska pro kulturu. V botanické zahradě je jeho hrobka. Lidem je nazýván jako otec národa, zemřel 15.12.1985. To jsem opět trochu odbočila do historie Mauricia. Vcházím nádherně tepanou kovovou branou, která je opravdovým uměleckým dílem a kupuji si lístek za 200 rupií (120 Kč). Průvodce zahradou nechci, budu si vše prohlížet sama, ale občas jsem narazila na skupinky s výkladem a sem tam nějaké informace vyslechla.

Botanická zahrada má dlouhou historii, je nejstarší a snad prý i nejkrásnější zahradou na jižní polokouli. Nejprve zde byla jen zelinářská zahrada a byla rozšiřována za různými účely. Její produkty, hlavně maniok, sloužily k obživě otroků. Francouzi později vysázeli moruše, aby mohli chovat bource morušového a vyrábět hedvábí. Když pak v r. 1868 propukla malárie sázely se zase eucalypty. Od r. 1913 je zahrada pod správou ministerstva zemědělství. Roku 1735 tehdejší francouzský guvernér Francois Mahé de Labourdonnais kupuje nemovitost Mon Plaisir a zakládá právě zelinářskou zahradu. Od r. 1768 byl ředitelem Peirre Poivre (což znamená pepř), ten pak r. 1770 panství kupuje a nechává dovézt mnohé exotické rostliny ze zámoří. Zahrada má rozlohu 37 ha, můžete zde vidět asi 650 druhů rostlin, z toho 85 druhů palem.

U vchodu si fotím kámen s názvem zahrady a vydávám se postupně na procházky palmovými alejemi. U každé aleje je cedulka se jménem, u mnoha stromů cedulky s jejich názvy a zemí původu. Po celé zahradě je množství pavilonků a laviček k odpočinku. Najednou se před mými zraky jeden pavilonek objevuje, vidím tam mladou dvojici, ale nedá se nic dělat, budu je muset vyrušit, trochu mě již bolí nohy a chci se najíst a nabrat síly k další chůzi. A je na co se dívat, obdivuji množství květin a stromů od palem, ebenových a mahagonových stromů, baobabu, přes bambusy, orchideje až po koření. Již jsem v tropických zemích viděla mnoho krásných květů, ale objevuji něco, co jsem ještě neviděla. Je to strom s nádhernými květy, musím zjistit, jak se jmenuje. V zahradě mnoho stromů vysázely světoznámé osobnosti politického života, např. princezna Margaret, princezna Anna, Francois Mitterrand, Indira Ghándí a politici a prezidenti afrických a asijských států.

Pořád mám co obdivovat, stojím u panelu s informacemi o palmě talipot, která je domovem v Indii a na Srí Lance. Tato palma je jednou z největších, dorůstá až 25m, její listy mají v průměru až 5m. Roste 30-40 let, někde uváděno až 80 let a kvete jen jednou jedinkrát. Když kvete na jejím vrcholku jsou miliony drobných kvítečků, které tvoří oslnivé květenství o velikosti 6-8m. Plody zrají jeden rok a pak padají dolů a strom zemře. Jaký krutý osud tohoto nádherného stromu. Nedaleko aleje palem talipot se nachází monument, který nese jména dobrodinců ostrova Mauricius. Fr. Lienard vzdal hold synům země a královské společnosti umění a vědy pod záštitou guvernéra W.Stevensona v r. 1860.

Další atrakcí zahrady je obdelníkové jezero se známou vodní lilií Victorií amazonicou, jejíž listy mohou mít až 3m, unesou prý malé dítě a některé mají mírně srdčitý tvar. Dříve se jmenovala Victoria regia, po anglické královně. Má nádherné květy, které plavou na hladině, jejich stonek je 7-8 m dlouhý. Květ je první den bílý a druhý den změní barvu na růžovou a pak uhyne. Prosím pána, aby mě u nich vyfotil a ten mě informuje, že již to zde není tak hezké, jak bývalo. Počet rostlin a květů se snižuje, protože voda není již tak čistá. Podél jedné strany jezera objevuji další nádhernou květinu, která je tak trochu ve stínu Victorie. Jmenuje se porcelánová růže (rose de porcelain), pochází z Malajsie a zaslouží si svou krásou určitě stejnou pozornost. V zahradě jsou ještě další jezírka s vodními liliemi (lotosy) různých barev a průvodkyně návštěvníkům vypráví, že jejich listy se dají použít jako deštník, a předvádí, že nepropouští vodu. Krásný pohled je na palmy, které jako by stály na několika tenkých nožičkách a na další roztodivné tvary květů.

Připomínka historie je proti jezeru v podobě pomníku Pierra Poivra, botanika a cestovatele, který jakoby se díval po zahradě. Ze svých cest dovezl hlavně mnoho koření z francouzských kolonií. Myslím si, že má prohlídka zahrady již končí, ale objevuji další zajímavosti. Zámeček Mon Plaisir sloužící k uvítání významných osobností, které zde sázejí stromy nebo fontánu v podobě leknínu- memoriál SSR. Nedaleko v oploceném prostoru je hrobka SSR. Po několika krocích stojím před replikou starého mlýnu na cukr, který zde postavili v r. 1953. Za chvíli pak žasnu nad nádherou tropické přírody, kterou tvoří rozlehlý rybník a kolem něho rostou nádherné palmy a další stromy. Ale to již opravdu přicházím k bráně zahrady, ještě chvíli odpočívám na nedaleké lavičce. Opravdu návštěva zahrady stála za to a jsem moc ráda, že jsem do Pamplemousses zajela.