Mauricius.
Na závěr našeho pobytu v oblasti Indického oceánu jsme na několik dní navštívili ostrov Mauricius. Přiletěli jsme z Runionu, kde jsme strávili tři krásné týdny. Na letišti jsme museli absolvovat dvě kontroly, ke kterým jsme už na palubě letadla museli vyplnit dotazníky. První se vztahovala ke zdravotnímu stavu a v té druhé nás zpovídali, kam jedeme, kde budeme bydlet, co chceme na ostrově navštívit a jak dlouho se zdržíme.
Protože už se blížil večer, chtěli jsme co nejrychleji přejet na sever ostrova do hlavního města Port Louis. Na autobusové zastávce jsme stáli více jak hodinu, a přestože nás místní přesvědčovali, že autobus určitě pojede, žádný nejel. Už za tmy nám zastavilo auto a příjemný pán nás dovezl do centra hlavního města. Ráno jsme si prohlédli cetrum Port Luis včetně známého Poštovního muzea a pak se autobusem vydáváme na jihozápad ostrova. Autobusová doprava je na ostrově velmi rozšířená, ale nikde nenajdete jízdní řády. Ty nosí místní v hlavě. Další zajímavostí jsou průvodčí v autobuse. Na zastávce všichni nastoupí a řidič se rozjede. V tu chvíli začne nové pasažéry obcházet mladík - průvodčí. Jednou rukou se drží opěradel sedaček, protože zdejší řidiči jezdí rychle a silnice jsou klikaté, a druhou se snaží prodat jízdenku a vybrat peníze. Je to docela vtipné divadlo, protože než dokáže všem prodat jízdenky, je autobus v další zastávce a spoustu pasažérů vystoupí a spousta nových nastoupí. A k tomu jsou během jízdy otevřené všechny dveře, to je místo klimatizace. Ale naše cesta v pohodě ubíhá a s jedním přestupem a po radě přijemného průvodčího, kde máme vystoupit, jsme v Le Morne. V místním obchůdku doplňujeme zásoby a vyrážíme. Hora Le Morne Brabant je vysoká pouze něco přes 500 metrů, ale při teplotě 30 stupňů je to slušný výkon. Z vrcholu je nádherný výhled na jih ostrova. Po sestupu následuje zasloužené koupání v nechutně teplém oceánu. Západ slunce sledujeme ve vesničce La Gaulette. Stan stavím pod banánovníky na kraji vesnice a ráno vyrážíme do NP Chamarel. V autobuse poprvé vidím "jízdní řád". Je ručně psaný fixou nade dveřmi u řidiče. V parku se jdu nejdříve podívat na vyhlídku k vodopádu a pak na známou sedmibarevnou skálu, které je jako přírodní památka zapsána i na seznamu UNESCO. Slunce ještě umocňuje všechny barvy skály a spolu s modrou oblohou je to krásný pohled. Podél kávových plantáží se vydávám k pobřeží, po chvilce stopnu dva mladíky v dodávce a zanedlouho vystupuji na břehu Indického oceánu. Než se stačím rozhlédnout zastavuje mi mikrobus / tady fungují jako něco mezi taxíkem a autobusem/ a za naši dvacku mě doveze asi třicet kilometrů na zastávku autobusu, kterým dojedu do Mahebourgu. Tady si projdu tržnici a staré město. Navečer dojdu k Blue Bay, kde stavím stan. Celý další den trávím na zdejších krásných a liduprázdných plážích. A nastal čas odletu. Byl to krátký, ale příjemný pobyt na tomto ostrově plném milých lidí.