Město Fethiye v Turecku

Podmanivé město Fethiye se nachází u pobřeží Egejského moře. Nejbližší letecké spojení je na letiště Dalaman. Většinou do města přijede návštěvník na autobusovém nádraží, novější „otogar“, který se nachází asi dva kilometry východním směrem od centra na křižovatce se silnicí vedoucí do Ölü Deniz. Od autobusového nádraží je možné jít pěšky podél říčky směrem k moři a do centra města, které je sice prázdninovým letoviskem, ale stále si ještě zachovalo trochu té správné turecké atmosféry. Starověkých budov či středověkých domů zde však moc není, jelikož město postihla v letech 1857 a 1957 dvě velká zemětřesení.

Ubytovacích zařízení všech možných typů, velikostí i cenových kategorií je ve městě dost. My jsme zvolili hotel NEHIR OTEL MUGLA. Cena činila 120 TL za dvoulůžkový pokoj se sociálním zařízením na dvě noci.

Ve Fethiyi se nachází krásný menší přístav, kde kotví množství menších loděk, přičemž se většinou jedná o rybářská plavidla. Ale jsou zde také rozměrnější jachty i výletních lodí. Člověk se odsud může vydat na výlet po moři i na okolní ostrovy. To jsme ale nevyzkoušeli. Podle průvodce by zde také měly kotvit lodě převážející chróm a rajčata.

Pro vyznavače nákupové dovolené je Fethiye celkem rozumné místo. Lze tady objevit množství obchůdků s místními tradičními výrobky i větší obchody s moderním zbožím. Na pobřežní promenádě, která je neskutečně dlouhá a možná ještě delší, se nachází kromě obchodů jedna výletní restaurace vedle druhé. Nás však zaujalo také několik pomníků. Jeden z nich je věnován místním lidem, kteří položili život v různých ozbrojených konfliktech v různých dobách. Jejich jména a data úmrtí jsou vyryta na bocích pylonu.

Dalšímu památníku, u kterého jsme se zastavili, dominuje bysta tureckého vojevůdce i státníka, zakladatele a prvního prezidenta Turecké republiky Mustafa Kemala Atatürka (1881-1938). Okolo něho jsou další významné osobnosti především z dob Osmanské říše (1299 – 1922), například Yunus Emre (1240-1320), Osman Bey (1258-1326), sultán Selim (1470-1520), sultán Sulejman (1495-1566) a mnoho dalších. Postavu nebo obraz Mustafa Kemala alias Atatürka neboli otce Turků nevidíme poprvé. Lidmi je zde uctíván a nedají na něj dopustit. Hanobení jeho osoby nebo odkazu je považováno za velmi závažný zločin.

Tento generál, který se narodil v Soluni, ubránil po první světové válce zbytky Osmanské říše před okupací ze strany vítězných mocností. Kdybych potkal v Turecku znalce dějin a především osoby Mustafa Kemala, tak by to mohlo být zajímavé, samozřejmě za předpokladu, že bychom se nějakým jazykem domluvili. Při cestě po Německu se u Mustafa Kemala projevily následky holdování alkoholu, a proto vyhledal lázně. A ne jen tak ledajaké. Tato nejvýznamnější postava turecké moderní historie se totiž v červenci roku 1918 léčila v Karlových Varech. Játra si asi nedal do pořádku, ale pobyt v Karlových Varech měl na něj údajně velký vliv, jelikož se tady mimo jiné seznámit se západním způsobem života. A to ho určitě mohlo ovlivnit, když v roce 1923 založil první muslimskou republiku na světě. V ústavě byly zakotveny prvky sekularismu, parlamentní demokracie a další, do té doby neznámé a nevídané reformy. Právě otázka sekulárního postoje, spočívajícího v odloučení státní moci od náboženství, je i dnes častým námětem volebního boje v Turecku.

Kdo se chceme najíst a ochutnat něco z dobré místní kuchyně, tak ať zůstane poblíž autobusového nádraží. Na hlavní ulici se nachází několik restaurací, které alespoň v našem případě přesně odpovídaliá našim představám. Jedná se totiž o podniky typu „lokanta“, který navštěvují místní. Jídlo je zde předvařené a udržované při správné teplotě na parou ohřívaných podnosech. Obsluha příjemná, ceny rozumné.

Další zajímavá možnost spojená s nákupy i jídlem se nachází v zastřešených prostorách uvnitř jednoho bloku domů. Tržnici se zeleninou, ovocem, kořením, masem, pečivem i suvenýry pro turisty. A také zajímavé restaurace a s tím související prodej ryb. Velké ploše dominuje ohromný pult s chlazenými čerstvými rybami, kde prodává současně několik lidí. Ti se samozřejmě překřikují a snaží se přilákat k sobě potenciální zákazníky. Vybrat si z neskutečně bohaté nabídky není jednoduché. Člověk by chtěl ochutnat skoro všechno.

Když jsme se shodli, že si dnes dáme „lokal kalamary“ a tuňáka, nastává fáze smlouvání. Spokojeny jsou obě strany a tak odcházíme ke stolu, přičemž i v tuto chvíli se nás snaží „ulovit“ naháněči z různých restaurací. My však jdeme neomylně do míst, kde jsme seděli včera a kde jsme si domluvili slevu na pivo a cenu za úpravu mořských potvor. Večeře nemá chybu, k rybám nám samozřejmě přinášejí talíř zeleniny a chléb. Takové dobroty bych mohl častěji.

V průvodci jsme měli napsáno, že Fethiye je ohraničena na jedné straně nově přestavěným přístavem a na druhé dlouhou pláží zvanou Çalış Beach. Avšak centrální, starší část města je lemována dlouhou promenádou s restauracemi a kavárnami, pláž nikde. U majáku končí město a začíná divočina, za kterou by mělo být letovisko Caliş. Někde je tento název také uváděn jako část města Fethiye. Od kraje přístavu je to ale pěšky daleko, rozumnější je asi použít místní Dopravu. Všimli jsme si také, že se turisté nechávají vozit k moři na nedalekou slavnou pláž Ölüdeniz.

Dnešní Fethiye se rozkládá na místě starověkého lýkijského města Telmessos, které svého největšího rozkvětu dosáhlo ve 4. stol. př. n. l.. V té době se zde také nacházela proslulá věštírna, kde žádal o rady například Alexandr Veliký. Z historie města je zajímavé i to, že nebylo původně členem Lýkijské federace a dokonce proti Lýkům jednoho času i bojovalo.

Lýkie je oblast s velmi bohatou historií. Vždyť také první písemná zmínka o Lýkii a jejích obyvatelích pochází již od nejstaršího známého řeckého básníka Homéra, který v Iliadě o nich píše v souvislostech s útokem na Tróju, kdy byli spojenci Trójanů. Na začátku období antiky (asi 7. stol. př.n.l.) existovalo v oblasti asi 20 měst, jež tvořily městské státy, aby následně založili Lýkijskou konfederaci s jednotnou zahraniční politikou. V následných obdobích se na území Lýkie jako vládci vystřídali Peršané, Řekové, Alexandr Veliký i Římané.

Ve městě i jeho okolí se nachází skalní hrobky i další památky. A orientace není kupodivu vůbec složitá. Stačí se trochu rozhlédnout ve starší části města a vydat se do kopce jednou z uliček. Záhy člověk vidí před sebou skalní stěnu prošpikovanou lýkijskými skalními hrobkami, které působí velmi zvláštním a velkolepým dojmem patrně také kvůli svému umístění přímo na okraji města. Ve skále jsou vytesané hroby, přičemž ne všechny jsou přístupné a v případě jiných to vyžaduje použití rukou i nohou. Ale odměna se pak dostaví. Prohlídka jejich interiéru i výhledy do okolí jsou úžasné. K hlavnímu skalnímu hrobu, kam směřuje nejvíce lidí, vede od pokladny cesta a schodiště. Vstupné činí 5 TL za osobu. Když člověk odbočí na trávník, může tam potkat suchozemské želvy. Amyntova hrobka dostala své jméno díky vrytému nápisu „Amyntou tou Ermagiou“, což znamená „Amyntas, syn Hermagia“. Krytý přístřešek hrobky zdobí dva jónské sloupy podpírané trojúhelníkovým sedimentem s rytinami, které imitují fasádu chrámu. Při detailním průzkumu zde může člověk také objevit napodobeniny bronzových hřebů, kterými se pobíjely rámy dveří.

Jedná se o místo, které mne naprosto fascinovalo. Vidět tak zblízka skvostné starověké náhrobky z dob starobylé Lýkie vytesané přímo ve skále, které přečkaly více než dva tisíce let, je opravdu nevšední zážitek a krásná podívaná. Detaily vytvořené v kameni jsou v některých případech ve velmi dobrém stavu, jejich obraz je nadčasový, nemohl být totiž naštěstí ukraden. A být na tomto místě sám a neslyšet u toho ruštinu, je takový malý bonus navíc. Pohled na fasády některých hrobek může člověka trochu mást, jelikož vypadají jako řecké chrámy. Čím honosnější, tím v nich odpočívali asi ostatky bohatších lidí. Je vidět, že vstupy do skalních hrobek byly kdysi násilně porušeny a vnitřky patrně vykradeny. Toto místo je možné obdivovat i večer, kdy je zajímavě nasvíceno.

Ve Fethiyi doporučuji navštívit ještě pozůstatky zdejší středověké pevnosti. Aby člověk našel tu správnou cestu, je potřeba se dostat na úpatí kopce, na kterém vlaje turecká vlajka. Vede tudy silnice a dole ve skále se nachází další skalní hrob. Na vršek, kde se nachází pozůstatky hradu, vede vyšlapaná pěšina.

Ruiny johanitského hradu z dob křižáckých výprav jsou sice zajímavé, ale více mne uchvacují pohledy na město, jeho okolí, moře a Tyrkysové pobřeží. Lepší místo na rozhlížení v okolí ani snad není.

Jestliže člověk nepobývá ve Fethiyi déle, ale vydá se tam pouze na jednodenní výlet, pak ať zvolí druhý den v týdnu. Úterý je totiž den, kdy se ve městě Fethiye konají pravé nefalšované trhy, na které sem přijíždějí vesničané z okolních oblastí se svým zbožím. Nevím, zda je správné turecké označení tohoto místa „çarşi“ nebo „pazar“, ale to není důležité. Návštěvu však nesmí člověk odkládat na večer, jelikož s přicházejícím setmění se prodejci chystají končit.

K vděčným zážitkům z dovolené v Orientu patří nakupování. Uličky a volné plochy podél obou břehů řeky i v okolí jsou přeplněné nejrůznějším zbožím a lákajícími prodavači. Nakupovat a smlouvat, to je potřeba. Sežene se tady téměř vše, potraviny, ovoce, zelenina, sýry, maso, ořechy, ryby, koření, květiny, oblečení, boty, hodinky či náramky, domácí potřeby, zahradní nářadí, nábytek, keramika, starožitnosti, ale i neuvěřitelně nepotřebné věci, některé levné, jiné šíleně drahé. Hodně toho, co tady prodávají, soutěží svojí specifickou vůní, barevnou lákavostí a tajemnou chutí se smysly návštěvníka. A samozřejmě doporučuji se také procházet tržištěm, pozorovat výřečné prodavače i nakupující lidi a nasávat úžasnou atmosféru trhu. Mnohdy je to neskutečné obchodnické i snad ochotnické divadlo, prostě zážitek, který se jen tak nevidí. Člověk zde spatří, slyší a čichá to, co dovede málokdo popsat. Majitelům stánků i překupníkům nelze upřít umění prodávat. Tato tradice patří k turecké kultuře stejně neodmyslitelně jako čaj. Neskutečný halas a zvučné pokřiky trhovců, barevné zástupy okolo nás se deroucích nákupuchtivých lidí a cvrkot tržiště, který však pomalu s přicházející tmou ustává.

Cestopis o mém putování po části Turecku je zde:

Turecko – I. část = něco o Turecku, přípravy na cestu, přílet do země, Dalaman, začátek putování: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-i-cast-neco-o-turecku-pripravy-na-cestu-prilet-do-zeme-dalaman-zacatek-putovani

Turecko – II. část = Saklikent, Kalkan, Gömbe, Yeşil Göl: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-ii-cast-saklikent-kalkan-gombe-yesil-gol

Turecko – III. část = Yeşil Göl, Subaşi yaylasi, Ak Dag - Uyluk Tepe, Gömbe: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iii-cast-yesil-gol-subasi-yaylasi-ak-dag-uyluk-tepe-gombe

Turecko – IV. část = Gömbe, Arykanda, Arif, Finike: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iv-cast-gombe-arykanda-arif-finike

Turecko – V. část = Finike, Gökliman, Demre – Kale, Myra, Ücagiz, Kekova-Simena, Teimiussa, Ağullu: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-v-cast-finike-gokliman-demre-kale-myra-ucagiz-kekova-simena-teimiussa-agullu

Turecko – VI. část = Ağullu, Kaş, Gelemiş, Patara, Fethiye: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vi-cast-agullu-kas-gelemis-patara-fethiye

Turecko – VII. část = Fethiye, Kayaköy, Fethyijská stezka, Ölüdeniz, Lýkijská stezka: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vii-cast-fethiye-kayakoy-fethyijska-stezka-oludeniz-lykijska-stezka-fethiye

Turecko – VIII. část = Fethiye, Dalaman, odlet ze země, Lýkie: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-viii-cast-fethiye-dalaman-odlet-ze-zeme-lykie