Město Studénka

I když jsem jako malá holka jezdila do nedalekého Jistebníku k babičce a dědovi, do Studénky jsem se nikdy nepodívala. Proto jsem si na internetu vyhledala, co vše je tam kromě zámku a muzea k vidění, našla jsem si spojení a vydala se na cestu. Z Orlové jsem vyjela v 7.45 autobusem do Bohumína a následně vlakem 8.10 do Studénky. Pár minut před devátou hodinou jsem vystoupila ve Studénce na nádraží. Nádražní budova byla při modernizaci železničního koridoru r. 2003 a za přispění EU také rekonstruována, aby splňovala požadavky moderní doby. Má prosklené průčelí s půlkruhovým přístřeškem a hodinami. Na nádraží ještě studuji informační panel a před nádražím rozcestník. Vydávám se na pěší pochod po Studénce hlavní ulicí 2. května a v duchu si prozpěvuji písničku "Šla panenka silnicí" (i když panenka poněkud odrostlá) a trochu závidím cyklistům, že se mohou přesouvat přece trochu rychleji.

Město Studénka má bohatou historii (o té se můžete dočíst ve Wikipedii), r. 1959 se spojila s obcí Butovice a r. 1975 byla ještě připojena obec Nová Horka. Městem protéká řeka Odra a v chráněné krajinné oblasti Poodří se nachází soustava rybníků, ke kterým chci také zajít. Jsem zvědavá co vše si stačím prohlédnout. Nejdříve směřuji na prohlídku zámku s vagonářským muzeem. Cestou přecházím přes železniční přejezd, míjím hasičskou zbrojnici a školu a ocitám se na náměstí, kde je umístěn památník obětem války. Procházím kolem modlitebny s Fabiánovým křížem a jsem u kapličky Panny Marie. Naproti stojí Dělnický dům s restaurací, tam si dám později určitě něco na zub. To již vidím věž kostela sv. Bartoloměje a mířím nejdříve tam. Od kostela mé kroky směřují do zámku do vagonářského muzea a přilehlého parku.

O muzeu psát nebudu je dobře popsáno a zdokumentováno v jiném příspěvku . Jen malou připomínku, myslím, že o něco stoupla cena vstupného (v příspěvku je uvedeno snížené 20 Kč, já již platila 25 Kč). Stoupám po točitých schodech zámecké věže do třetího patra k začátku prohlídky. Fotografie a kresby dokumentují Dopravu osob a zboží od jejích úplných počátků. 12. prosinec 1900 se stal významným datem, protože vznikla akciová společnost Staudinger Waggonenfabrik na výrobu železničních vagonů. Její bohatá historie je v muzeu zdokumentována. A jaký byl osud v celém světě známé továrny pod pozdějším názvem Vagonka Studénka? Našimi politiky byla prodána Američanům, kteří ji za tři roky zlikvidovali a odvezli do Rumunska, kde údajně skončila ve šrotu (o dalších podmínkách Američanů se lepší nemluvit). Moc se mě nakonec líbilo, že děti si mohou vyzkoušet řízení železniční Dopravy.

Po prohlídce muzea se jdu ještě projít po zámeckém parku a po krátkém odpočinku na lavičce, jdu nahoru Panskou cestou ke kapličce. Chci jít dále na Butovice, když ale přes pole v dáli vidím paneláky, od cesty mě to odradí, snad někdy příště. Jdu si dát něco malého k jídlu do Dělnického domu a stejnou cestou se vracím zpět. Již ráno jsem blízko železničního přejezdu na rozcestníku četla, kam jít po naučné stezce Kotvice k rybníkům. Kouzelná okolní krajina je protkána četnými turistickými stezkami a cyklotrasami. Chráněná krajinná oblast a přírodní rezervace Kotvice se soustavou rybníků, krásnými meandry řeky Odry a rozlehlými lužními loukami a lesy jsou výskytem chráněných druhů rostlin a vyhledáváným útočištěm vodních živočichů a ptáků. Mám ještě dosti času a tak od rozcestí u rybníků Kačák a Kotvice se kolem Kačáku vydávám směrem na Albrechtičky.

V Albrechtičkách si prohlížím kostel, kapličky, mariánský sloup a zajdu se podívat do dřevěnice do infocentra. Zde kupuji pro vnuka turistickou známku a pro sebe turistickou vizitku. Ty jsou skladnější a mohou se lepit do turistického deníčku. Vracím se zpět k rybníku a pozoruji na její hladině plovoucí labutě a kačeny, které vyvádějí svá mladá káčátka. Nakonec se přece ještě jdu projít cestičkou mezi rybníky Kačák a Kotvice, pozoruji přírodu a poslouchám zpěv ptáků, křik racků a hlasité kuňkání žab. To se již blíží večer a s ním hodina odjezdu. Bylo nádherné počasí a tak jsem si tento den při prohlídce kulturních památek i pobytem v přírodě opravdu moc užila.