Metropolitní katedrála Nejsvětější Trojice v Buenos Aires
Metropolitní katedrála Nejsvětější Trojice je hlavní katolický kostel a mateřský kostel arcidiecéze v Buenos Aires v Argentině. Nachází se v centru města na Plaza de Mayo ve čtvrti San Nicolás. V roce 1942 byla prohlášena za národní historickou památku. Chrám má bohatou a složitou historii počínající již na konci 16. století, kdy byl zbudován první z předchůdců dnešní stavby. Současná katedrála je poněkud netypická svým neoklasicistním průčelím. Od roku 1826 ji stavěli francouzští architekti Prosper Catelin a Pierre Benoit, inspirovali se pařížským Palais Bourbon. Fasádu tvoří vysoký portikus s dvanácti sloupy završenými trojúhelníkovým štítem. Výzdoba fasády byla dokončena v letech 1860-1863 francouzským sochařem Josephem Dubourdieuem, který vytvořil reliéfy ve štítu. Představují shledání Josefa s bratry a otcem Jacobem v Egyptě a byly zamýšleny jako alegorie jednoty argentinského národa po několika bratrovražedných válkách. Katedrála má půdorys latinského kříže s příčnou lodí a trojlodím se vzájemně propojenými bočními kaplemi. Na konci 19. století byly stěny a stropy vyzdobeny freskami s biblickými výjevy od italského malíře Francesca Paola Parisiho. V roce 1907 byla podlaha pokryta mozaikami v benátském stylu, navrženými rovněž Italem Carlem Morrou. Hlavní oltář z pozlaceného dřeva v rokokovém stylu z roku 1785 vytvořil španělský sochař Isidro Lorea. Pozoruhodnou sochou rovněž ještě z koloniálních dob je ukřižovaný Kristus umístěný v oltáři jednoho z ramen transeptu. Jde o dílo portugalského sochaře Manuela do Coyto z roku 1671, a je tedy nejstarší v katedrále. Podle věřících zázračně zachránila město před povodní v 18. století. Dvě kazatelny v přechodném rokoko-neoklasicistním stylu vytvořil v letech 1789-1790 španělský sochař Juan Antonio Gaspar Hernández, který později (1799) řídil první uměleckou školu v Buenos Aires. Současný papež František byl 15 let arcibiskupem Buenos Aires a v této katedrále sloužil mši, než se v roce 2013 přestěhoval do Vatikánu. Sídlí tu proto také Muzeum papeže Františka, uchovávající některé z jeho osobních a liturgických předmětů.