Milevsko – klášterní pivovar a lihovar

Když se řekne klášter, většinou si každý představí kostel a nějakého toho mnicha, na Slovensku navíc Smädného. Vzdělanci si vzpomenou na knihovnu, ctitelé památek na refektář, dormitář, ambit nebo kapitulní síň … a to je často vše. A přitom mezi nejvýznamnější budovy většiny klášterů patřil nezbytný pivovar, v jihočeském Milevsku doplněný pro jistotu i lihovarem (ve zdejší prodejně vstupenek a suvenýrů ovšem nabízejí paradoxně jen klášterní víno). Text písně jedné nejmenované – pro změnu severočeské – skupiny o trvalé potřebě lehkých ženštin a chlastu zkrátka platil už před dávnými stoletími i na církevní půdě.

Teď už ale seriózně a – bohužel – skutečně i podstatně méně vesele …

Oba veledůležité objekty jsou dnes totiž ve stádiu stavby silně chátrající až polozřícené. A nepomohla jim ani skutečnost, že jsou již od května roku 1958 chráněnými kulturními památkami, které byly – spolu s celým klášterním areálem – o půlstoletí později dokonce povýšeny na památku národní.

Bývalý pivovar je považován za objekt ohrožený a jedná se o patrovou budovu nacházející se mezi konventem a současným sídlem lesní správy. Objekt se středověkými základy byl přestavěn v průběhu 18. a 19. století. Na fasádě bývalého pivovaru, která je nasměrována do klášterního nádvoří, můžeme i dnes vidět opěrné kamenné pilíře sahající do výšky prvního patra.

Bývalý lihovar je od hlavní části konventu vzdálen více a také více připomíná zříceninu. Navíc ohroženou. Jedná se o přízemní, uvnitř převážně plochostropou, budovu s vysokým komínem, která byla s největší pravděpodobností postavena teprve ve II. polovině 19. století. Nachází se v hospodářském dvoře na okraji klášterního areálu a na jejím komíně dnes přebývají čapí squateři.