Na prohlídce Muzea Bojkovska

Agentura cestovního ruchu Czech Tourism toto muzeum po právu zařadila mezi 42 neobjevených skvostů Česka. Jednotlivé expozice se nacházejí v prvním patře moderně zrekonstruovaného objektu a jejich prohlídka tak trochu připomíná návštěvu renesančního zámku. Namísto z arkádového ochozu se ale do jednotlivých „apartmá“ (propojených místností s výstavkou) vstupuje z chodby a po prohlídce se na ni opět vrátíte a pokračujete o vchod dál.

Ve zkratce by se dalo říct, že se v muzeu vyskytují expozice historické (sbírky obsahují předměty z různých oblastí i údobí lidu z Bojkovicka a Moravských Kopanic) a uvidíme zde např.nábytek, keramiku, historické zbraně, mince, ukázky zámeckého vybavení a další. V etnografických expozicích se nacházejí nástroje a předměty místních řemeslníků, uvidíme tu i kroje, lidový nábytek a zbylé vybavení domácností. V archeologické expozici jsou umístěny nejstarší doklady o osídlení Bojkovska a v expozici umění můžeme obdivovat nejen to lidové, ale také různé dřevořezby, olejomalby, plastiky a sochy a také několik vzácných gotických Madon.

 

Muzeum je veřejnosti v květnu až září otevřeno denně, po zbytek roku pak mimo pondělků a sobot rovněž každý den a v neděli pouze odpoledne.

 

To původní muzeum bylo založeno roku 1931. Nejprve sídlilo v měšťanské škole, pak v prostorách světlovského důchodu a v roce 1960 bylo přestěhováno na zámek Nový Světlov. Tam setrvalo až do roku 2008, kdy byly sbírky přemístěny do opravené budovy bývalého soudu na ulici Palackého v centru města, čímž se jim dostalo důstojného umístění. První část expozic byla slavnostně otevřena v květnu 2011, druhá o rok později v červnu a LP 2016 prohlídku obohatila nová expozice o Moravských koapnicích a žitkovských bohyních.

 

Sbírky Muzea Bojkovska jsou vskutku velmi bohaté a já bych tady rád vypíchnul to, co se nám osobně líbilo nejvíc. Na vstupní chodbě jsme se seznámili s historickými obrázky původní podoby Nového Světlova, a pak už vkročili do expozice věnující se Moravským Kopanicím. Jsou tvořeny obcemi Starý Hrozenkov, Žitková, Vyškovcem a Vápennou. S historií kraje a životem v průběhu roku jsme se mohli seznámit nejen na starých fotografiích a na vystavených krojích a vyšívkách, ale byla tady také téměř autentická ukázka bydlení v kopaničářské usedlosti, z níž zaujala hlavně jizba a černá kuchyň s pecí na chleba.

 

Dále nás zaujala stará školní třída a samozřejmě i ta rozsáhlá expozice o místních řemeslech. Z nich např. vybavení soukenické dílny z 18.století, ukázky prací zámečníků a kovářů, replikami různých stavů, strojů a bůhvíčeho, předmětů připomínající historii Bajerovy sodovkárny a s rozsáhlou připomínkou zvěroklestičství.

 

Zdejší „miškáři“ (zvěroklestiči) byli kapitolou samu pro sebe. Jednalo se o velmi vážené řemeslo, jež bylo roku 1771 zvláštním císařským dekretem povýšeno na živnost. Miškáři chodili ode vsi ke vsi a řada z nich se dostala až do Polska či do Ruska. Oblečeni chodili jako „šviháci lázeňští“, neboť na sobě nosili něco na způsob uniformy. Bývali oděni do tmavomodrého či zeleného kabátu, pod ním nosili vestu se stříbrným řetízkem a na nohou boty z pevné kůže. Přes rameno měli přehozenu brašnu se speciálním náčiním. Ovládali množství jazyků a mezi sebou hovořili tzv.“šviháčtinou.“ Hospodáři s nimi byli spokojeni a jejich práce si velmi cenili, opačný názor pak samozřejmě měla nebohá kastrovaná zvířata. Miškáři pořádali dokonce své každoroční plesy, jenže v průběhu času jejich činnost postupně zanikla.

 

(Po prohlídce jejich inštrumentů, všelikých těch „spejšl“ nožíků, brašen, cestovních pasů a jiného jsem se zamyslel nad tím, že byl zánik miškářského řemesla velkou historickou chybou, neboť jistě znáte z vlastní zkušenosti, kolik okolo nás jen v současnosti pobíhá různých „volů“, bohužel ale těch nekastrovaných…)

 

Zajímavá byla i připomínka letecké bitvy nad Bílými Karpaty a expozice o bojkovickém soudnictví. Soudní pravomoci město mělo již od 15.století. Dnešní muzeum sídlí právě v přestavěné budově bývalého soudu a ta byla zbudována na místě staré radnice. Z ní se zachoval zvon z roku 1668, který odsouzencům vyzváněl při cestě na popraviště. Dnes kromě zvonku uvidíme i interiér soudní místnosti.

 

Dalšími velmi zajímavými sbírkami bylo lidové bydlení a hospodářství na Bojkovicku, expozice duchovní tématiky se sakrálními díly (obrazy a sochy světců i s figurínou faráře a okenními vitrážemi pocházejícími ze světlovského zámku).

 

Perličkou pak byla expozice historického retro bytu z padesátých let minulého století, kdy jsem si při prohlídce kuchyně, koupelny s WC, ložnice a obýváku připadal jak kdysi na návštěvě u mé brumovské babičky...