Na prohlídce Slováckého muzea

Při poslední návštěvě u manželčiny maminky jsme Janu zase nechali u ní doma a já se s tchýní tentokrát vydal na dlouho plánovanou prohlídku Slováckého muzea. Počasí moc přívětivé nebylo (slabý déšť), a tak jsme podstatný kus cesty využili místní MHD, jíž Hradišťáci nazývají „pouličkou.“ Od autobusového nádraží už to daleko nebylo: okolo bývalé věznice a Přes Palackého náměstí k jedné z hlavních městských křižovatek a za ní okolo kina Mír na začátek Smetanových sadů, kde se za novodobou kašnou zajímavá muzejní budova nachází.

 

Slovácké muzeum bylo založeno roku 1914 a jeho sbírky se ze začátku zaměřili na etnografii a archeologii, o historii a výtvarné umění byly obohaceny později. Roku 1929 město Uherské Hradiště pro potřeby muzea odkoupilo starou budovu střeleckého spolku (byla v ní i kuželna a restaurace) pocházející ze začátku 19.století. První výstava pro veřejnost se uskutečnila roku 1931.O šest let později vznikla nová, tehdy velmi moderní, přístavba, realizovaná dle projektu význačného architekta Bohuslava Fuchse. Ta byla v roce 1964 prohlášena za architektonickou památku.

Roku 1960 se nejstarší část muzea nacházela v havarijním stavu a při opravě byly prostory výstavních sálů výrazně rozšířeny. Poslední větší stavební změny byly provedeny v roce 1995.

 

Slovácké muzeum je sice muzeem „jenom“ regionálním, ale přitom u nás patří k nejvýznamnějším. Ne kvůli svému už téměř historickému věku, ale hlavně pro množství sbírek, zaměření a díky pracovním postupům.

Hlavní (stálá) národopisná expozice návštěvníky seznámí se zemědělskými pracemi, lidovým stavitelstvím, výrobky šikovných lidských rukou (praktických i uměleckých), dále s bohatým rejstříkem slováckých krojů a prožíváním svátků v roce, kde nejvíce zaujmou Masopust a Velikonoce… a mnoha dalšími zajímavostmi. Výstava je doplněna animovanými dioramaty a krátkými snímky.

Každý, kdo tuhle expozici shlédne, musí uznat, že je udělána nesmírně zajímavě a také naprosto profesionálně. Což dokládá např. ocenění z roku 2015, kdy tato národopisná expozice získala druhé místo v Národní soutěži „Gloria musaelis.“

 

My si po zakoupení lístků (100 Kč dospělí a 70 korun senioři) nejprve v přízemí u pokladny prohlédli rozsáhlou nabídku lidových výtvorů z nedaleké Slovácké jizby a poté už nakráčeli do sousedního výstavního sálu. Byla v něm umístěna expozice Fenomén cimbál, která zde bude k vidění až do 15.ledna roku 2023.

 

Pak už jsme po schodech (86-letá bývalá paní učitelka totiž výtahem pohrdla) zamířili mahoru do patra.

 

Do hlavní stálé výstavy jsme se dostali průchodem tmavým sálem s fantasticky tvarovaným, jakoby lamelovým stropem, osvíceným sytě modrou a jemně růžovou barvou, což místnosti dodávalo naprosto snovou dimenzi. Navíc tu na velké obrazovce decentně zářila mapa všech slováckých miniregionů až po ten nejjjižnější – Lanžhot.

Pak už jsem vstoupili do vlastní Národopisné expozice, která nás zaujala natolik, že jenom v ní jsme strávili téměř hodinu.

 

Po okružní prohlídce exponátů jsme skrze „magickou síň“ vyšli nazpět na chodbu a ještě nás čekala prohlídka další výstavní síně, v níž byla umístěna expozice Dárkonoši... (aneb od Ježíška k Santa Clausovi). Byla rovněž obzvláštněna světelnými efekty a také se velmi povedla. (Tuto expozici je možno navštívit ještě do 8.ledna příštího roku.)

 

My ze Slováckého muzea odcházeli velmi spokojeni, a protože už venku pršet přestalo, „střihli“ jsme to zpět na sídliště pěšmo přes historické jádro města.

 

Závěrem snad jen informace, že je Slovácké muzeum otevřeno celoročně od pondělí do neděle v době od 9.00 -12 hod a od 12.30 – 17.hodin, že je v něm dovoleno fotit bez jakéhokoliv poplatku a že více o něm snad napoví obrázky v mé Fotogalerii...