PROSIECKÁ DOLINA
15.7.2021 22:22
Prosiecká dolina byla ještě v roce 1947 sjízdná vozy. Zůstaly po ní traverzy ve vršcích skal. Sám jsem jí projížděl s maminkou při první návštěvě Velkého Borového. Měl jsem nález na plicích ve velkosti ořechu. Po měsíci pobytu u rodiny Mikušiakových byl jen jako hrášek. O rok později zcela zmizel. V dalších letech se Borové stalo mým prázdninovým domovem. S nostalgií na ty roky vzpomínám.
Na všechny kamarády a kamarádky, jak jsme chodily večer po ŠOPÁCH za děvčaty. Na Márii a Vierku Gregorových, Na Martu Polakovou, na děcka Rakučiakovy, Hurajovy, Glončákovy, Purdiakovy, na Štěvu Mikušiakovou, na obecního vartáše a bubeníka Bursíka, a samozřejmě na Vierku Valekovou na její světlé vlasy a příjemný hlas i striktně pronesenou větu, když potřebovala něco prosadit. Některé jsem neviděl 65 let ale oni i Borové zůstalo navždy v mém srdci. Na cintoríně mám pochovaného starého otca,. Štefana Purdiaka. Bohužel ani jedno mé dítě a mám jich pět, nikdy nebude moci prožít to, co jsem v tomto Bohem zapomenutím kraji prožil já. Koně měl málo kdo a tak se používaly k pracem krávy. Ze Svoradu se sváželo seno a my děti, seděli na vrchu vozů. Na Borovém jsem se naučil pracovat s vidlemi. Kosit. O tom co jsem prožil na Borovém bych mohl napsat román. Do Skoku jsem chodil na Mlynori (protěž), Zažil jsem SALAŠE a plno pasoucích se ovcí na Svoradě. Majálesy v Šile v létě i svatby v zimě, kdy bylo tolik sněhu, že se dělaly tunely aby se dostalo do chlévu.
Prosiecká dolina byla někdy v roce 1974?
prohlášena jako nejkásnější dolina Slovenska.
Doporučuji Velké Borové navštívit a projít i Kvačianskou dolinou. V tomto prostředí bylo natočeno i mnoho filmů. Jen matně si vzpomínám na film Drak se vrací.