Náměšť nad Oslavou

Náměšť nad Oslavou je město okresu Třebíč, které najdete na řece Oslavě 20 km na východ od tohoto okresního města.

Historie města je těsně spjata z historií hradu. První zmínka o hradu i o Náměšti je z roku 1234. Z této doby zřejmě pochází okrouhlá věž – nyní je v areálu zámku. Hrad byl několikrát dobýván, zničen a jak to tehdy bývalo, měnili se často i majitelé. Přesto se Náměšť proslavila – jedním majitelem panství byl významný právník Ctibor Tovačovský z Cimburka, který vyložil zemské právo v Knize Tovačovské. Dalšími majiteli se stali r. 1481 Mezeříčtí z Lomnice. Václav z Lomnice zřídil na zámku tiskárnu, kde byla vytištěna první česká gramatika. Za vlády Jana staršího ze Žerotína byla tiskárna přestěhována do Kralic nad Oslavou, kde později byla vytištěna Bible kralická. V této době byl hrad přestavěn na rozsáhlý renesanční zámek.

Dalším významným majitelem byl od roku 1752 hrabě Bedřich Vilém Haugwitz, autor rozsáhlé správní reformy císařovny Marie Terezie. Za jeho vlády dochází k největšímu rozvoji, a to v ekonomice i v kultuře. Vznikla zámecká kapela, jezdili sem významní vídeňští hudebníci. Jeho syn, také hudebník a skladatel, byl přítelem Johana Strausse. Náměšť se stala sídlem okresního soudu, v r. 1886 sem byla přivedena železnice, došlo k propojení s okresním městem Třebíč a později i s Brnem. Do r. 1900 se obec jmenovala pouze Náměšť, až tohoto roku se název rozšířil na současný Náměšť nad Oslavou. V r. 1923 byla Náměšť nad Oslavou povýšena na město. Jeho prvním čestným občanem se stal prezident republiky T. G. Masaryk.

Hraběcí rod Haugwitzů panství vlastnil až do konce 2. světové války, pak musel na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše zámek opustit. Zámek se prezidentu Benešovi zalíbil, nechal si jej rozsáhle upravit na své letní moravské sídlo. Jezdil sem však pouze 2 roky. Již v r. 1949 byl zámek částečně zpřístupněn veřejnosti – v sálech byla instalována unikátní kolekce tapisérií ze 16. - 19. stol., která je tam dosud. Je tam i několik skutečně drahocenných skvostů.

V roce 2001 byl zámek prohlášen Národní kulturní památkou. Jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

My jsme se do města přijeli v sobotu odpoledne. Byl duben, zámek byl otevřen, ale to je asi tak vše. Když jsme došli do města, tak jsme si připadali jako někde na konci světa. Nečekali jsme, že touto dobou bude otevřeno infocentrum, ale v centru města nebyla otevřena ani restaurace, cukrárna nebo kavárna, prostě nic. Měli jsme pocit, že tady o turisty snad ani nestojí. Ale asi to úplná pravda nebude, protože u historických, převážně barokních objektů měli vkusně zpracované informační panely. Bohužel u nich nebyla mapka, kde je najdeme, tak nám minimálně jeden unikl.

Panel č. 1 - zámek – o tom jsem toho napsala už dost. Jeho prohlídka určitě stojí za shlédnutí. V zámecké knihovně i na nádvořích jsou pořádány koncerty vážné i folkové hudby.

Panel č. 2 - zámecká zahrada - je to vlastně anglický park a malá francouzská zahrada, kde je řada vzácných dřevin a odkud je hezký pohled na město a okolí. Na okraji parku stojí altánek z 19. století.

Panel č. 3 – barokní most se sochami - město Náměšť se rozkládalo na obou březích řeky, resp. zámek byl na jedné straně a vlastní město na druhé straně řeky Oslavy. Aby se spojily tyto dvě části, byl r. 1737 postaven kamenný obloukový most. Je dlouhý 74,8 metrů a široký 8 metrů. Je postaven na 7 obloucích různé šíře, v nejvyšším místě je 6,2 metru vysoký. Patří k nejstarším zachovaným kamenným mostům a je označován jako Malý moravský Karlův most. Po Karlově mostě je to u nás největší most s bohatou sochařskou výzdobou. Zdobí ho 16 soch světců a dvě dvojice andělů, které hlídají vstup na most. Sochy jsou vysoké zhruba 2 metry, jsou z vápence, na most byly dány až později – r. 1744.

Při povodni r. 1812 byl poškozen, ale byl opraven a dále využíván jako silniční most. Byl důležitý i pro spojení Brna s Třebíčí. R. 1907 byla provedena rekonstrukce. 9. května 1945 byl most odminován a vstoupila po něm do města sovětská armáda. Zátěžovou zkouškou pro most byla stoletá voda při povodni r. 1985. Stará konstrukce mostu vydržela. Až do r. 1986, kdy byl vybudován nový most přes řeku Oslavu, sloužil pro veškerou Dopravu. Nyní je otevřen pouze pro pěší, sochy byly restaurovány, na mostě jsou kopie. Poslední rekonstrukce mostu proběhla v létech 1989 – 1992. Vozovka je dlážděna žulovými dlažebními kostkami.

Panel č. 4 – kostel sv. Jana Křtitele - je nedaleko od barokního mostu. Původně zde stál románský kostel, který r. 1629 byl zničen požárem. V letech 1639 - 1641 byl postaven tento nový raně barokní farní kostel. Vysvěcen byl r. 1641. Většina stavebních prvků je původní, stejně jako lavice a obrazy na hlavním a bočních oltářích. V r. 1744 byla provedena oprava – z té doby jsou okna, kůr a ostatní zařízení kostela. Původní varhany z r. 1836 byly roku 1961 nahrazeny novými. Na kostele jsou 3 zvony – první je původní a největší – je z r. 1665 a váží 410 kg. Další dva přibyly r. 1993. Tyto zvony o váze 380 a 180 kg odlili v Brodku u Přerova. Na průčelí kostela je pět výklenků, kde jsou umístěny sochy světců, které dodala roku 1910 brněnská firma Loos.

Panel č. 5 – fara a sousoší Nejsvětější Trojice - svoji faru měla Náměšť již od r. 1345. Na jejím místě se v letech 1740 – 1745 postavila současná barokní fara. Nad vchodem je rodový znak Haugwitzů. V r. 1973 bylo opraveno průčelí budovy, vč. nové barevné omítky. Po roce 2000 byla opravena střecha i s historickým krovem. V budově je stále Římskokatolický farní úřad. Nově tam byla umístěna Základní umělecká škola.

Uprostřed náměstí je od r. 1715 barokní sousoší Nejsvětější Trojice. Bylo vyjádřením vděku za to, že se městu vyhnula morová epidemie. Až do roku 1947 bylo ohrazeno kovanou mříží. Ta byla odstraněna při opravě dláždění náměstí r. 1947. Ve stejné době byla odstraněna i nedaleko stojící secesní litinová kašna. Proto byla při rekonstrukci celého náměstí v letech 1996 – 2000 na původním místě postavena nová kamenná kašna.

Panel č. 6 – kaple sv. Anny (Špitál) - když se z náměstí vydáte Žerotínovou ulicí, po chvilce dojdete k barokní kapli sv. Anny, postavené v letech 1743 – 1745 jako domov pro přestárlé sloužící a svoje poddané. Kaple je uprostřed, vlevo i vpravo byla dvě podlaží obydlí špitálníků. Špitál byl postaven pro 6 žen a 6 mužů, přesně bylo stanoveno, kolik dostanou potravin, vč. piva, kolik dostanou dřeva na topení, jaký příspěvek dostanou na nákup bot. Po třech letech dostali nové šaty, po devíti letech dlouhý plášť. Pohřeb byl vypraven na náklady panství. Haugwitzové postavili další budovy, tím rozšířili špitál postupně až pro 36 přestárlých. Špitálníci zde žili ještě v r. 1945. Na konci války byly objekty při bombardování poškozeny. V 50. letech bylo v kapli zřízeno Městské muzeum, později prostory získal Svazarm. V současné době je zde Městské kulturní středisko. Vlastní kaple se využívá pro komorní koncerty a menší divadla.

Panel č. 7 – hrobka Haugwitzů - pouze se domnívám, že 7. panel bude u hrobky, protože hrobka je jedinou uváděnou historickou stavbou ve městě, ke které jsme nedošli. Když jsme byli u kaple sv. Anny, netušili jsme, že je vlastně za rohem – v ulici V. Nezvala. Je to hrobka zemřelých členů rodu, která byla postavena v letech 1822-1825 jako čtvercová stavba 15,17 m x 15,17 m v empírovém slohu, který si vzal za vzor řeckou a římskou antiku. Hrobku nechal vystavět Jindřich Vilém Haugvitz. Po jejím dokončení do ní byly přeneseny ostatky příslušníků rodu, které byly dočasně pohřbené v jinošovském kostele. Po roce 1980 se město rozhodlo hrobku opravit, a to především střechu. Na opravu přispěl Karel Antonín hrabě Haugvitz. V červnu 1995 uspořádal slavnost k otevření opravené hrobky, shromáždil příslušníky rodu zejména z Rakouska, Německa a Kanady. V předvečer slavnosti dne 4. června 1995 ho náhle zasáhl infarkt, kterému podlehl. Je pochován v rodinné hrobce po boku svých předků.

Panel č. 8 – stará Radnice - najdete ji na Masarykovo náměstí. Je to bývalý renesanční měšťanský dům, který vznikl pravděpodobně ve 2. polovině 16. století přestavbou staršího gotického domu. Jako Radnice je využíván od r. 1645. Budova má podlaží v různých úrovních. V přízemí jsou dva bývalé krámky s valenou klenbou. Kdysi byly propojeny křížovou chodbou. Při opravě r. 1934 byla obnovena sgrafita na venkovních omítkách. Nad vchod byl zasazen městský znak. V současnosti je v budově Městské kulturní středisko a informační centrum města. Část objektu používá Základní umělecká škola. Na čelní stěně budovy jsou pamětní desky obětem první a druhé světové války.

Jak vidíte, i ve městě je na co se podívat. A snad se zlepší i to, že si nebudete muset brát svačinu s sebou, že zde snad nějaká restaurace bude otevřena.