Národni park arches

Arches je národní park ve východním Utahu, necelých 8 km severně od Moab. Je známý hlavně svými přírodními pískovcovými oblouky. V parku jich je přes 2 tisíce. Ale eroze je pomalu ničí. Jen za posledních 40 let se jich tu víc jak 40 propadlo. Tyto oblouky jsou způsobeny obrovským množstvím spodních solných komor a jejich zkapalněním. Oblouky jsou tvořeny Entrada pískovcem, nachází se zde i skály z Navajo pískovce.

Lidé obsadili oblast již před 10.000 lety. Žili v pueblech. V r. 1855 zde oblast osídlili Mormoni, ale oblast brzy opustili. Farmáři a zemědělci se usadili v oblasti Moab a z Arches se stala turistická destinace. Jako národní památník byl vyhlášen v r. 1929, od roku 1971 patří mezi národní parky. Až r. 2006 bylo zakázáno lezení na oblouky. Do té doby doby park patřil i mezi oblíbená místa pro horolezce.

Turisté si mohou vybrat z široké řady tras, od lehkých patnáctiminutových procházek až k těžším pětihodinovým tůrám.

My jsme sem přijeli dopoledne a zvládli jsme toho za celý den docela dost. Už při vjezdu jsme žasli nad mohutností tmavých červených skal a nad tvary, které najednou se země vystupovaly. Hned u vjezdu do parku je Visitor Center, kde jsme obdrželi mapky a prospekty. Parkem od jihu k severu vede silnice Arches Scenic Dr. Je na ní řada zastavení – vyhlídek, z některých je možno vyrazit na vycházku. Až na malé výjimky jsme zvládli skoro vše.

Skoro hned na začátku je vyhlídka a vycházka Park Avenue. Vycházka by sice byla hezká, zkrátila by cestu po silnici, jenže někdo by nám to auto musel ten kousek dovézt. Uvidíme, jak to bude časově vypadat při cestě zpátky. Zatím jsme si jen prohlédli obrovské skály různých tvarů.

Další vyhlídka byla o kousek dál – La Sal Mountains, kde byly v dálce vidět zasněžené hory, které se nacházejí již mimo park. A prakticky na rovině opět další zajímavě vytvarované skály, při troše fantazie připomínající na Trosky.

Vyhlídka Courthouse Towers, kde je vidět jednotlivé skály Three Gossips, Sheep Rock, The Organ a Tower Babel.

Vyhlídka Petrified Dunes – to jsou zkamenělé duny.

Kraťoučká procházka k Balanced Rock (0,5 km) – k vyvážené skále. Celková výška je 39 m, velký Kámen na vrcholu měří 16,75 m. Blízko byl ještě jeden menší, ale ten spadl během zimy 1975/1976.

Odbočili jsme ke skupině oken do The Windows Section. Už cestou jsme nevěděli, na kterou stranu se dřív podívat. Z parkoviště pak jsou vidět mohutně tvarované oblé skály a jeskyně Cove of Caves. Samozřejmě jsme se šli podívat k Double Arch i k South a North Windows a k Turret Arch. Nechá se tam všelijak procházet, obcházet. I když cesta není dlouhá, asi 2,5 km, byli jsme tam 1,5 hodiny. Museli jsme si to pořádně vychutnat a užít. Na parkoviště je dokonce i WC, sice bez tekoucí vody, ale s dezinfekcí na ruce.

Vyhlídka Panorama nám umožnila podívat se zase kousek do dálky, skutečně na další panoramata.

Na další odbočce Wolfe Ranch jsme si udělali výlet k nejznámějšímu oblouku Delicate Arch. Je to 20 metrů vysoký, samostatně stojící oblouk. Je symbolem Utahu, je na SPZ aut, je na poštovních známkách. V r. 2002 dokonce prošla tímto obloukem i olympijská pochodeň. Cesta je dlouhá skoro 5 km. Převýšení není velké (146 m), ale její náročnost způsobuje hlavně horko, před kterým není možno se nikde schovat. Proto je nutno si vzít s sebou pořádnou zásobu vody. Cesta zpočátku vede po obrovské hladké skále. Kdybychom tam byli zcela sami, nevím, zda bychom našli přesný směr. Neměla jsem pocit, že je to nějak značené. I když asi by mělo. Až za touto hladkou skálou je již viditelná cesta. Lidí tam bylo pár a tak z toho měl člověk skutečně úžasný zážitek. Oblouk stojí na takovém místě, že jsou odtamtud zajímavé pohledy snad všemi směry. Tady si člověk uvědomí, jak je úplné nic proti takové přírodě. Až cestou zpátky jsme si všimli malého skoro ukrytého stavení. V roce 1888 se zde usadil John Wesley Wolfe se svým nejstarším synem Fredem. Dokonce zde choval i dobytek. Žili tady zcela sami více než deset let. Nedaleko od domu na blízké skále jsou dokonce namalovány venkovní petroglyfy. Stáli jsme nad tím a nějak nemohli věřit, že zde jsou takovéhle indiánské památky.

Když už jsme byli tady, nemohli jsme si nechat ujít pohled na Delicate Arch také z druhé strany. Kousek jsme popojeli, kousek popošli na vyhlídku Lower Delicate Arch. Asi jsme to měli udělat obráceně. Když jsme viděli oblouk v celé kráse, tak z tohoto pohledu to skoro nebylo o ničem. Prostě nás to moc nenadchlo. Proto jsme už ani nevyrazili na trošku vzdálenější vyhlídku Uper Delicate Arch. Tam by možná bylo vidět i do údolí před obloukem, ale nějak nás to už nelákalo.

Čas rychle utíkal a ještě jsme se chtěli dostat až na konec parku. Projeli jsme okolo Salt Valley Overlook, okolo mohutných „placatých“ skal Fiery Furnace, označovaných jako bludiště (i tady by byla zajímavá procházka, jenže není už čas), okolo Surprise Arch, Sand Dune Arch, Skyline Arch až na parkoviště Devils Garden Trailhead – Ďáblova zahrada. Je zde stezka, jejíž celková délka je 11 km, ale její část byla uzavřena. Na mapě ve visitor centru nám její nejsevernější část označili křížkem. Stejně bychom to do setmění nestačili, i takhle jsme měli co dělat obejít to, co se nechalo – Tunnel Arch, Pine Tree Arch, Landscape Arch. Škoda, že jsme si ráno nepřivstali, poslední oblouky už nebyly nasvícené, ale byli jsme rádi, že jsme to stačili. Každý oblouk je jiný a každý úchvatný. Ten poslední Landscape Arch je nejdelší přírodní oblouk v parku. Jeho rozpětí je 88,4 metry. Bohužel byl už celý ve stínu.

Na parkovišti Devils Garden Trailhead je voda na pití, a dokonce byla možnost si umýt i nohy. Bylo to zapotřebí, protože víc jako polovina cesty vedla pískem a nohy podle toho vypadaly. Nedaleko byl i kemp, jediný v tomto parku, samozřejmě večer už plný. A tak jsme při cestě z parky zahlédli některé skály nasvícené zapadajícím sluncem. I tyto pohledy byly úchvatné.

V parku jsme byli celý den, ušli snad něco přes 10 km, což sice není tak moc, ale v tom horku to stačilo. A byla to nádhera. Byli jsme rádi, že se nám podařilo při naší cestě po jihozápadu Ameriky dostat se až sem.