Norsko je země ležící v severní Evropě. Norsko je království, ke kterému náleží také souostroví Lofoty. Hlavním městem Norska je Oslo. Mezi další turisticky vyhledávaná města patří např.: Bergen jehož památky jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO nebo Trondheim. Nejvyhledávanější zajímavostí jsou západonorské fjordy. Rozprostírají se od Stavangeru až k Andalsnesu. Jsou doplněny o vodopády, ledovcová jezera, ledovce a okolní jehličnaté lesy.
Fantoft je krásný dřevěný sloupový kostelík byl postaven ve 12. století. Zažil a viděl toho kolem sebe hodně. Osudným se mu stala hudba, ne však varhanní, nýbrž metalová.
Pro většinu lidí je Norsko synonymem klidu, bohatství, štědrého sociálního systému a nádherné, člověkem jen málo poznamenané přírody. Tahle země má ale i svou temnou tvář spojenou s black metalem, kdy ve jménu temna a revolty hořely kostely a vraždilo se.
Hudební styl Black metal vznikl přibližně v osmdesátých letech minulého století v angloamerickém prostředí jako protipól ke komerční úspěch heavy metalu. Skalní příznivci tvrdého bigbítu komerci nemuseli, a tak se rozhodli vydat vlastní cestou. O kvalitní hudební projev šlo až v poslední řadě, důležitá byla temná a drsná atmosféra včetně oblečení a doplňků nahánějící strach.
Bohužel snaha odlišit se přerostla v něco jiného, děsivějšího a dostala se i mimo koncertní podia. Na řadu přišlo násilí, obdiv k satanismu a okultismu i nenávist vůči jiným lidem. Byl začátek 90. let minulého století a Black metal zažíval největší rozkvět. Kapely Burzum, Darkthrone, Emperor, Satyricon, Immortal a Mayhem něco znamenaly mezi příznivci tohoto stylu. Bohužel se nakonec nejednalo pouze o hudební styl, nýbrž i životní postoj pro některé lidi.
Nejznámějším příkladem je norská kapela Mayhem v čele s Varg Vikernesem, která měla ve svém repertoáru texty plné násilí, krve, satanismu, okultismu či nenávisti vůči křesťanství.
První, ze smutné řady událostí, byla sebevražda psychicky labilního zpěváka s přezdívkou „Death“. Jeho tělo našel roku 1991 kytarista kapely Mayhem Euronymous, který si vyfotografoval jeho prostřelenou hlavu, aby ji následně použil na obal gramofonové desky. O dva roky později se tento kytarista pohádal s Varg Vikernesem, který mu následně zasadil 23 bodných ran.
Kromě lidí vadily blackmetalovým příznivcům také středověké dřevěné kostely pocházející většinou z 12. století. Křesťané totiž podle nich postavili své kostely na posvátném pohanském území. Žhářskému útoku podlehl 6. června 1992 také tento kostel poblíž Bergenu. Sice Vargu Vikernesovi nebyl tento čin nikdy prokázán, ale lze tak usuzovat z fotografie ohořelých trosek na přebalu jeho desky Aske (Popel). Během tohoto roku shořelo v Norsku ještě dalších sedm kostelů. Řádění metalových extrémistů však pokračovalo i v dalších státech.
Na začátku roku 1994 byl Varg Vikernes a poté odsouzen na 21 let za vraždu, vypalování kostelů a přechovávání zbraní. Zajímavé je, že bylo odsouzenci povoleno skládat i nahrávat desky v době výkonu trestu. Nakonec byl po šestnácti letech propuštěn na svobodu.
Naštěstí roubený kostelík Fantoft zrekonstruovali podle původních plánů, a tak si člověk může prohlížet tento svatostánek uprostřed lesa.
Ono i s tím křesťanstvím v Norsku to bylo zajímavé. Oficiální dějiny tvrdí, že se od jisté doby stali Norové katolíky, jenom norští králové byli trochu individualističtí a zlobili papeže. Ale lidé včetně šlechticů se nechtěli vzdát pohanských obřadů. Někde to dokonce přerostlo ve vypalování kostelů a zabíjet duchovní. Dokonce někteří ohrožovali i samotného krále na životě, pokud se nevrátí k prastarému kultu.
Norsko vlastně nebylo nikdy pokřesťanštěno, jak tomu pod tímto termínem rozumíme u nás. Sice od roku 1030 obyvatelstvo oficiálně konvertováno na křesťanskou víru, která ale mísila pohanské náboženství, včetně uctívání slunce, a gnostickou formu křesťanství. Na počátku 16. století přišla reformace a protestantství bylo pro Nory bylo přijatelnější než klasický katolismus.