Ocelový most v Kácově aneb stará dobrá bejlina
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Most
Ve středočeském Kácově si přijdou na své všichni milovníci vojenské historie z II. Světové války. Cestou ulicí Nádražní na žst. Kácov totiž musíme překonat řeku Sázavu a to po ocelovém mostě, kterým není žádný jiný nežli stará dobrá bejlina z II. Světové války.
Předchozí most totiž v sedmdesátých letech minulého století dosloužil a hledalo se nouzové řešení pro zajištění silničního spojení. Za této situace pomohla okolo roku 1975 armáda a poskytla Městečku vojenský most ze stavebnicových souprav mostu typu Bailey. Po druhé světové válce zůstalo v České republice na 12 000 tun těchto zařízení z pomocné akce Spojených národů pro země postižené válkou – UNNRA.
Autorem konstrukce mostu byl šikovný anglický inženýr Donald Colman Bailey (1901 – 1985), který byl za druhé světové války armádním civilním zaměstnancem ve Velké Británii a jeho koníčkem byly mosty. Jeden ze svých modelů předvedl svému nadřízenému a tomu se návrh zalíbil. První prototyp nového mostu byl postaven v Anglii a slouží svému účelu dodnes. Po úspěšných zkouškách byl nový most zařazen do armádní výzbroje a poprvé použit v Itálii v roce 1943. Armáda Spojených států zakoupila licenci a vyvinula vlastní konstrukci mostu.
Baileyho most je v Kácově postaven válečným způsobem. Do starého vysloužilého mostu byl vložen nový most ze 3 polí, přičemž nejdelší pole je přímo nad řekou. Další dvě pole jsou položena na každé straně mostu. Mostovka je vytvořena z prkenného záklopu a v roce 2006 byla nově položena na most pod úhlem 45 stupňů k ose mostu pod vedením pana Oldřicha Růžičky, místního rodáka. Odborníci tomuto záklopu vytýkají, že jinde obvyklé dřevěné obrubníky zde schází.
Postupně byl provoz na mostě omezen a byl na něm zakázán vjezd nákladním autům. Byl to důsledek opotřebování původních čepů. Nové čepy uplatňované u těchto mostů praskají anebo se vymačkávají a nedosahují původní kvality, která umožňovala i průjezd tankům.
Kácovský ocelový most si zahrál i ve filmech Tmavomodrý svět od Jana Svěráka anebo Habermannův mlýn Juraje Hertze.