Osiky - památky a zajímavosti obce

Vesnička se rozkládá v závěru boční dolinky s bezejmenným potokem a ten kilometr pod obcí ústí do „hlavního“ hluboce zaříznutého údolí, které vyhloubila říčka Besének. Obec leží v okrese Brno - venkov v Jihomoravském kraji, asi 12 km severně od Tišnova a dnes v ní žije 123 obyvatel.

Tak jako sousední Brumov, patřily i Osiky pánům z Lomnice a jsou v análech poprvé připomínány roku 1390. Součástí Brumova byly v letech 1850 až 1870. Dnes tato samostatná dědinka spolu s dalšími sedmi vesnicemi (Synalov, Brumov, Rašov, Běleč – Křeptov, Ochoz u Tišnova, Zhoř a Strhaře) spadá pod mikroregion Lomnicko. Centrem je pochopitelně městys Lomnice, v níž byl už roku 1265 založen hrad rodu Tasovců. S vyjímkou Křeptova (jež patřil Pernštejnům) a vesnice Běleč (majetek tišnovského kláštera) byly všechny ostatní nedílnou částí lomnického panství.

 

Hlavní devízou obce Osiky nejsou historické památky (i když se i některé velmi zajímavé v jejím bezprostředním okolí najdou), ale především překrásná okolní příroda Svratecké hornatiny. Západně od obce se vypíná vysoký zalesněný hřeben mohutného skalnatého vrchu Sýkoře (704 m) s mnoha přírodními rezervacemi a přírodními památkami. Asi 800 m od středu obce je nejprve po polní a poté lesní cestě přístupna skála na Malém Sýkoři. Lesní asfaltka spojující Osiky se Synalovem a vedoucí po zalesněném úbočí Sýkoře prochází asi 1.5 km od středu Osik pod PP Horní Židovka.

 

Jedná se o lokalitu s rozlohou 24 ha, porostlou původními javorovými bučinami. Odshora dolů ji prostupuje skalnatý hřeben s až deset metrů vysokými ortorulovými stěnami. Na skalnatém podloží roste buk lesní, habr obecný, dub zimní, jasan ztepilý a javory. Pod klenbami stromů je bohaté bylinné patro, v němž narazíme na svízel vonný, česnekáček lékařský, kyčelnici cibulkonosnou i ohrožené druhy jako třeba sněženku podsněžník a kyčelnici devítilistou.

 

(Moc rád bych napsal, jak se mi to skalnaté území PP Horní Židovky líbilo, ale kvůli lesním polomům a likvidaci kůrovce za Sýkořem jsem bohužel musel změnit trasu, takže mne jeho návštěva čeká až někdy příště…)

 

Východně od obce se nad údolím potoka vypínají strmé svahy kopce Prašinec (611 m). Tyto jsou už méně zalesněné, s většími plochami luk a pastvin a řadou rekreačních chat.

 

Nyní ale už sestupme do vlastní obce.

 

V jejím středu se nachází objekt obecního úřadu, dále stavení jenž patřilo bývalé škole, hasičská zbrojnice, obchod se smíšeným zbožím a samozřejmě také hostinec. V obci nechybí ani výletiště a na jejím katastru se nacházejí dvě požární nádrže, z nichž byla jedna upravena na koupaliště.

 

Přímo v obci jsou k vidění spíše drobnější památky. Jedná se o několik křížů, kapli a pomník padlým partyzánům.

 

Dřevěný kříž z roku 1956 stojí u cesty vedoucí ke vzdálenému kostelu sv.Stanislava a jeden kamenný kříž uvidíme i na přilehlém hřbitově. V obci u bývalé školy je umístěn kamenný kříž z roku 1892 a kříž z nedvědického mramoru stojící u kaple mezi lípami pochází z roku 1928. Ten je zároveň pomníkem padlým se jmény deseti místních občanů, kteří své životy položili za císaře pána.

 

Kaple sv.Filumeny (Filomeny) z roku 1852 je krásně opravená a má zajímavou nádstavbu v podobě dřevěné věžičky zvonice.

 

Možná jste stejně jako já až doteď netušili, kdo vlastně byla ta svatá Filomena… a já se s vámi rád o vyhledané na netu podělím:

 

Filomena žila ve třetím století našeho letopočtu a byla dcerou vládce jednoho ze států v Řecku. Už ve svých jedenácti letech se zaslíbila Kristu a o dva roky později podnikla s doprovodem cestu do Říma. Asi byla už jako tak mladičká velmi krásná, neboť se do ní zbláznil samotný císař Dioklecián a chtěl, aby se stala jeho chotí, Filomena nechtěla, načež ji dal naštvaný císař na 40 dnů zavřít do vězení. Předtím byla odpůrkyně manželství dokrvava zbičována, ale v žaláři se jí zjevila Panna Maria a navíc ji rány pomazala léčivým balzámem. Po uplynutí čtyřicetidenního omezení svobody se císař dočkal dalšího Filomeniného „Ne!“, což jej rozzuřilo do běla, dal ji přivázat ke kotvě a shodit do řeky Tibery.

Tu se stal ale zázrak: z nebe seslaní andělé Filomenu i s kotvou vyzvedli z tiberských vod a za hlasitého šelestění svých perutí přenesli zpět na břeh.

Císař ale tohle předtím nikdy nevídané intermezzo připsal dívčinu čarodějnictví a přikázal lučištníkům, aby ji zastřelili. Jenže co se nestalo – šípy ve vzduch změnily směr, otočily se a zasáhly vojáky, kteří je prve vystřelili.

Za běžných okolností by po takovýchto událostech každý soudný člověk nebohou dívku omilostnil, ne tak ale šílený císař. Rozkázal jí setnout hlavu… no a protože v té chvíli mocnostem nebeským zřejmě došla pára, poprava byla dokonána!

 

Později byly její ostatky nalezeny a uloženy v chrámu Mugnamu u Neapole, který se stal poutním místem. Díky mnoha zázračným uzdravením, připisovaných jí po modlitbách, byla pak prohlášena za světici…

 

Poslední památka přímo v obci má mnohem světštější původ.

 

Jedná se o pomník padlým sovětským partyzánům, které ale kupodivu nezabili Němci. Oni se tu prostě mezi sebou tak trochu postříleli!

 

Stalo se tak v domě čp.14 navečer 17.února roku 1945. Svědkem toho všeho se stala velká kachlová kamna s pecí, na níž usazení členové skupiny Jermak odpočívali a čekali na příchod dalších sovětských bojovníků ze zpravodajské skupiny Luč. Schůzka byla domluvena pod podmínkou, že se jí zúčastní jen dva zpravodajci, jenže k těm se cestou přidal uprchlý sovětský zajatec.

Poněvadž byl velitel skupiny Jermak – Kolověc, přesně tím typem chrabrého člověka, který nejprve střílel, a teprve potom se ptal – kdo tam, došlo k osudné přestřelce. Po ní zde na druhý den četníci z Lomnice nalezli mrtvá těla kapitána Anatolije Kalinského, nadporučíka Nikolaje Zubčenka a uprchlého zajatce Volodi…

 

Nejvýznamnější památkou v katastru obce Osiky je hřbitovní kostelík sv.Stanislava a reliéfními pozůstatky hradu nacházející se na ostrohu za ním. Z obce ke hřbitovu vede něco přes kilometr dlouhá silnička.

 

Filiální kostelík, jehož předchůdce byl pravděpodobně jen hradní kaplí, má růžovou fasádu a červenou střechu, nad níž vystupuje rudá věžička se sanktusníkem. Za západním průčelím se nachází předsíň a za ním malá chrámová loď. Sakristie je větší, neboť její část slouží i jako márnice. Ke kostelu se koná každoročně o druhé květnové neděli pouť z Lomnice.

 

Před dvaceti lety jsme u hřbitova a kostela vpodvečer stanuli spolu s kamarádem a při pohledu na jeho oprýskanou fasádu si říkali, že už by nutně potřebovala opravu.

 

(Stalo se později, ale to já bohužel na své poslední pouti Sýkořskou horninou nemohl zkontrolovat, protože - i přes můj úmysl navštívit jak PP Horní Židovka, hrad Osiky i kostel sv.Stanislava – poslední část mé trasy vedla jinudy…

 

Utěšoval jsem se alespoň tím, že jsem tehdy s kamrádem prolezl i zříceniny nedalekého hradu, ze kterého se v terénu zachovaly jen asi 6 m hluboké hradní příkopy, valy a v hradním jádru prohlubeň, kde zřejmě bývala studně.

 

Hrad se vypínal na ostrožně s extrémně strmýni svahy nad soutokem bezejmenného potoka a Besénku. Z jediné nechráněné strany směrem ke kostelíku bylo útoku nepřítele bráněno mohutným příkopem. Za ním se nacházelo úzké předhradí přecházející v okružní val. Na opyši připojena terasa, rovněž s valem a příkopem. Šestiboké hradní jádro se nacházelo na nejvíce chráněném konci ostrožny. Hrad býval historiky nejprve označován jako Levnov, pak bylo vše ale přehodnoceno a on na turistických mapách nesl označení Osiky. Podle nových teorií se ale zřejmě jedná o záhadný Zuzinov, Na něm roku 1250 kastelánoval známý Kuna, který později založil v blízkém Kunštátu svůj hrad.

 

Jménem Zuzinov dnes označují zříceninu i mapy.cz...