Ösk Vank kostel a klášter
Turistické cíle • Památky a muzea • Kostel
Tak jako každý den ráno po snídani nakládáme zavazadla do autobusu a vydáváme se na objevování dalších památek Turecka. Dnes to budou památky ve spojení s překrásnou přírodou. Vyrážíme z Karsu a na okraji města pod horou se koná tradiční dobytčí trh. Šofér zastavuje jen asi na deset minut na focení, ale i tak přes zeď jsme nasáli atmosféru smlouvání při prodeji a nákupu koz, ovcí a krav. Na trh přijíždí venkované i ze vzdálených vesnic. Pokračujeme po cestách vedoucích kolem pastvin s dobytkem, poli protkanými zavlažovacím zářízením a vesnicemi s kamennými domy, jejichž střechy pokrývá tráva a kde vesničané suší trus na topení. Nabíráme směr Senkaya. Projíždíme přímo pohádkovou scenérií vysokých hor s hradbou topolů a kolem různě zbarvených skal. Na silnici se pracuje a tak máme nucenou, několikaminutovou pauzu, než pustí náš autobus dále.
Gruzínský kostel Ösk Vank je posazen vysoko v horách Mescit Daglar, dosahující výšky až 3200 m, 10 km od města Uzundere a asi 3 km od jezera Tortum. Náleží k vesnici Camliyamac (1270 m n.m.), kde je malé náměstíčko právě vedle kostela, pár domků, obchod s potravinami a nová mešita. U vesnických domků jsou zastřešené sušáky na zemědělské plodiny. Kostel byl součástí klášterního komplexu gruzínského království Tao Klardjetin, postaven v letech 963-973 králem Davidem III. (961-1001), jeho bratrem princem Bagratem a Davidovým synem Adernesem III., zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Během byzantské vlády opravován Basilem II. (976-1025 a Konstantinem VIII. (1025-1028). V 11. století byl klášter centrem kultury této oblasti. Koncem 19.stol. byl kostel přeměněn na mešitu, která fungovala až do r. 1980. Ministerstvo kultury a turistiky kostel zapsalo do seznamu kulturních památek Turecka.
Kostel Ösk Vank je největší klenutý kostel 43,8 m dlouhý, 29,7 m široký s 34 m vysokou klenutou konstrukcí s okenními arkádámi na vnější straně. Západní loď má zborcenou střechu a na jejím zbytku roste tráva a keříky. Čtyři pilíře podpírají kupoli o průměru 9 m, zakončenou kuželovitou střechou. Venku nad okny s reliéfy zvířat je vyobrazen Simeon Stylites (byzantský asketa, poustevník a světec), dále vyčnívající reliéf dvou postav andělů - archanděla Michaela a Gabriela. Uvnitř chrámu se nachází pozůstatky fresek s biblickými výjevy z r. 1936, financovaných patriarchou Gagikem. Průčelí kostela je obráceno na jih a prodloužená loď je situována směrem na západ. Já tam nic moc nenašla. Po prohlídce interiéru se vydávám kolem dokola kostela. U jeho zadní stěny je téměř přilepený domek. Z kostela jsou sice jen ruina, ale určitě stojí za shlédnutí a snad časem dojde i na jeho opravu.