Chaty a chalupy
Mapa - Klatovy
Osobovská skála
Turistické cíle • Skalní útvar
Osobovská skála leží asi 600 metrů od obce Osobovy u Měčína, na hranici okresů Klatovy a Plzeň-jih. Najdeme ji poměrně skrytou v malém lesíku, který je obklopen poli a pastvinami. Dříve měla název Černá skála. To podle svého zbarvení, tmavé barvy. Tvořena je totiž tzv. proterozoickým (starohorním) silicitem nebo-li buližníkem. Buližník má tmavou, šedou až šedočernou barvu. Je to velice odolná hornina, která v krajině vytváří výrazné skalní útvary, které převyšují své okolí. Konkrétně Osobovská skála převyšuje své podloží asi o 20 metrů. Vrchol skály je přístupný od západu a dále přes severní část skály. Z východu skálu tvoří příkrá nepřístupná stěna, vhodná tak pro horolezce.
Buližník (silicit, lydit) je křemitá usazená (sedimentární) hornina ze svrchního proterozoika (starohor). Je to tvrdá hornina. Složena je pouze z oxidu křemičitého SiO2. Je barvy tmavě šedé, což je dáno příměsí grafitu. Mohou se ale objevovat i v barvě rezavé, zbarvené do bordova, načervenalé. To je dáno oxidy nebo hydroxidy železa. Většinou na nich lze pozorovat „bílé čárky“. To proto že bývají proloženy žilkami bělavého křemene. Jedná se o tzv. druhotné hydrotermální vyhojení trhliny.
Buližník se používá jako tzv. prubířský kámen. Na kousku buližníku se dá testovat pravost zlata i se dá určit konkrétní ryzost. Šperkem se přejede po kameni až se vytvoří čára, šmouha čili tzv. črt. Pak se používají kyseliny. Pokud črt zůstává po nakapání kyseliny stejný, jedná se o pravé zlato.
Buližníky jsou také zajímavé tím, že se neví, jak přesně vznikly. Snad se o jejich vzník zasadily živé organismy. Mohly vzniknout srážením gelu kyseliny křemičité z horkých pramenů na mořském dně.
Buližníky se hodně vyskytují v usazených horninách ve středních a západních Čechách. Pruh s jejich výskytem se táhne ve směru od severovýchodu k jihozápadu, od Prahy až na Klatovsko a je tvořen proterozoickými usazeninami, břidlicemi a drobami. Oproti buližníku jsou břidlice měkké, lehce erodují a tvrdé buližníky tedy vystupují nad ně v podobě hřbetů či skal. Osamělé skály jsou nazývány skalními suky. Ačkoliv jsou buližníky velmi odolné vůči zvětrávání, bývají postižené mrazovými procesy z dob ledových a tak se trhají do zajímavých tvarů.
Stejně tak Osobovská skála je ve své vrcholové partii rozeklána do mnoha menších zajímavých útvarů. To zařídila příroda. Najdeme na ní několik plošin širokých 1-2 m. Ač se to zdá nemožné, lidé tzv. chamské kultury tyto plošiny využili ke stavbě svých obydlí. Skála byla snad těmito lidmi i mírně upravena. Na plošinkách si postavili chýše se stěnami omazanými hlínou. Tato chýše tady byla nejméně jedna. A kdo byli tito záhadní lidé stavějící si obydlí na neuvěřitelných místech? Chamská kultura je časově řazena do středního eneolitu (doba měděná, pozdní doba kamenná). Tito lidé žili zhruba v době 3000 let před n.l. Celá kultura byla pojmenována podle lokality u německého Chamu, kde byla tato kultura poprvé poznána a popsána. Její lokality se nacházejí v jižních a západních Čechách, ve Švábsku, v Horní Falci a Horním Rakousku. Pro chamskou kulturu v Čechách jsou typická výšinná sídliště, která najdeme na skalách, stolových horách a různých ostrožnách. Na velmi omezeném prostoru sídlila snad jen jedna rodina. Pro nás je těžké pochopit, proč si svá obydlí stavěli v těchto stísněných podmínkách ve větších výškách. Bylo to vysvětlováno různě. Třeba jako útočiště pastevců, jako sídla ovládající okolí, jako sídla lidí, kteří sem expandovali, jako sídla lidí, kteří podléhali dlouhodobému tlaku svého okolí, jako ochrana před divokou zvěří,... Snad tady sehrála i úloha strachu a z toho plynoucí pocit bezpečí. V kombinaci s vírou v nadpřirozeno a magií, kde roli hrála krevní msta, se jednotlivé rodinné klany uchylovaly na tato výšinná sídliště. Toto uspořádání společnosti nedovolovalo lidem žít ve větších skupinách. Ale kdo ví, jak to tenkrát bylo...
Skála musela hrát i určitou úlohu v pohanském náboženském životě. To si myslel i učitel ze Žinkov, Vojtěch Pomahač, který o Osobovské skále napsal novinový článek. Článek napsal zhruba v roce 1930. Dle něho se skále říká Osobovská skála nebo Černá škála. Na vrcholku skály stával kříž, který asi roku 1880 srazil blesk a už nebyl znovu postaven. Podle Vojtěcha Pomahače byl kříž důkazem, že vrchol skály, na kterém je kotlina, sloužila pohanské modloslužbě. Na místech dávných pohanských kultů byly později křesťany vztyčovány kříže, stavěny kaple nebo kostelíky.
Na vrcholu skály je vylámáná kotlina, asi metr hluboká, které se říká „Čertův kamnovec“. Podle jednoho pamětníka tam osobovští chlapci pálili na čarodějnice, v předvečer sv. Filipa a Jakuba, tj. 30.dubna, ohně. Později pak tam chlapci pálili oheň v předvečer upálení Mistra Jana Husa. Pohled na zapálený oheň na vrcholku byl prý úchvatný a jevil se „jako chrlení mohutných ohnivých jazyků se sopečného kráteru“. Podle těchto znaků lze prý považovat Osobovsku skálu za obrovský menhir. (z knihy Pověsti z kraje pod Radyní – Vladimír Havlic).
Na vrcholu skály je vylámáná kotlina, které se říká „Čertův kamnovec“. Kamnovec je pojem dnes už neznámý. O co se tedy jednalo? Byla to nádoba zabudovaná do kamen nebo sporáku a sloužila k ohřevu vody. Voda se tam udržovala celý den teplá. Někde se kamnovci říkalo měděnec nebo kamenec. Máme tady co do činění s ohněm. Vrcholek skalky připomíná kotel. Snad je to také vzpomínka na ohňové rituály.
Když shlédneme dolů z vrcholu skály, pod sebou na skalní plošince uvidíme „studánku“. Je to prohlubeň se srážkovou vodou. Připomíná však skalní mísy. Skalní mísy s vodou byly dříve využívány k magii a věštění. Studánka Osobovské skále přidává jistou magičnost.
O skále se vyprávějí dvě pověsti. Jedna z nich „vysvětluje“ její vznik. Skále se říkalo Zkamenělá panna. Tou pannou byla dcera pána kokořovské (či žinkovské) tvrze. Pán ji chtěl dát tomu, kdo splní tři těžké úkoly. To se povedlo až ďáblu, který svou nevěstu uchopil a nesl ji vzduchem. Když hrůzou zkameněla, tak ji upustil a tam, kde spadla, stojí dodnes skála. Druhá pověst má ochranitelskou funkci a vypravuje o hadím vojsku, které spí a čeká ve skále. Až bude nejhůř, tak vojsko v čele se svým hadím králem vyjde ze skály na pomoc. Je to taková varianta pověsti o blanických rytířích.
Mohou mít tyhle dvě pověsti tradované o Osobovské skále souvislost? Co se za nimi skrývá? Panna je symbolem čistoty, nevinnosti. Zde míněno jako symbol čistoty duše. Když čert, tedy nečistá síla či zlo, poznal, že nevinná panna zkameněla a nebude mu k užitku, tak ji upustil. Možná je i důležité, že panna je symbolem ženské energie, síly, i když v podobě panny ještě ve své nerozvinuté podobě. Jako ženská energie je vnímána přírodními národy energie samotné Země (na rozdíl od mužské energie vesmíru). Možná tady chtěla pověst pošpinit a zmrazit zemskou energii, která v této skále dřímá. (* dále pozn.na konci textu)
A co nám říkají hadi z druhé pověsti? Had se plazí po zemi. Je spjat se živlem země. Při plazení se vlní, což je pohyb. Rád se vyhřívá na slunci. Získává tak energii ze slunce, kterou zužitkuje mimo jiné ke svému vlnivému pohybu. Teplo a pohyb, to jsou energie nezbytné pro jeho život. Z tohoto důvodu je had symbolem životní síly a tvořivé energie. Hadi spí v Osobovské skále. S nimi tam dříme jejich energie, které jsou nositeli. Ale až bude nejhůř, tak je možné tuto energii uvolnit ku prospěchu zemi a jejím lidem. Na rozdíl od pověsti o zkamenělé panně, je potěšující, že hadí vojsko může vyjít ven ze skály a svoji energii uvolnit a pomoci tak Zemi.
Osobovská skála přitahovala pozornost lidí od pravěku. A jak je vidět z předchozího textu, i dnešním lidem může nabídnout zážitky, ale i zamyšlení...
(* pozn. V pověsti se uvádí, že panna byla dcerou pána kokořovské tvrze. V Kokořově u Žinkov tvrz nestávala. Další Kokořov je v okrese Plzeň – sever, severně od obce Nevřeň. Kousek od tohoto Kokořova je v lese nepatrné pozůstatky tvrze se jménem Randův vrch. Odtud pochází rod Kokořovců.)
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Osobovská skála
