Ovčárna pod Pradědem v zimě i v létě

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo

Ovčárna je velmi známé místo v Jeseníkách, kam turisté míří hlavně kvůli následnému výstupu na nejvyšší horu Moravy Praděd. I my jsme na Ovčárnu několikrát zavítali a kromě Pradědu jsme ještě dále zamířili na chatu Švýcárna. Na Ovčárně se nachází několik chat s občerstvením, hotel, restaurace a vojenská zotavovna. To vše leží v nadmořské výšce 1300 metrů, na křižovatce běžeckých a turistických tratí, spojujících nejznámější místa Jeseníků - Praděd, Petrovy kameny, Skřítek a Červenohorské sedlo.

Jak již bylo řečeno, dnes je zde široká nabídka různých chat s možností občerstvení a odpočinku. Vždy tomu tak nebylo a první chata zde vznikla roku 1863.

Dozvěděli jsme, že toto místo začalo psát svou historii roku 1863, kdy zde byla vystavěna salaš pro potřeby pastevců a nesla název Nová ovčárna. Kromě nezbytných stájí pro ovce v ní byl i byt pro ovčáka, inspekční pokoj a místnost pro zpracování mléka, na jehož produktech si pochutnávali hosté nedalekých lázní v Karlově Studánce. Tehdy zde hospodařili manželé Grohalovi a oba zde pracovali až do své smrti. Nepřekvapilo nás, že i když objekt původně sloužil výhradně jako salaš, stal se záhy oblíbeným místem setkání lesníků a díky vyhlášené pohostinnosti a přívětivosti obou manželů také útočištěm profesorů a studentů při přírodovědných vycházkách. Naopak nás překvapilo, že roku 1866 po prohrané bitvě rakouských vojsk u Hradce Králové, si z rozprášené armády Rakušanů oddíl pod velením hejtmana Alfréda Vivenota zvolil Ovčárnu za své velitelské stanoviště. Jejich jednání bylo posouzeno jako zrada, za což ho soud, konaný na Ovčárně, odsoudil k trestu smrti zastřelením. Rosa Grohalová tehdy svými prosbami a naléháním, aby byl ušetřen mladý život, dosáhla změny trestu na 50 ran holí. Odsouzenec jich nicméně vydržel jen 38 a za dva týdny stejně zemřel. Po uzavření míru mezi Rakušany a Prusy Vivenot nakonec odtáhl se svým oddílem k Olomouci, takže Prusové, stíhající jej do hor, jej na Ovčárně již nezastihli.

Dále jsme se dočetli, že roku 1880 Ovčárnu zaplavila a značně poškodila obrovská průtrž mračen, která navíc nadlouho přerušila životně důležité spojení s Karlovou Studánkou. Neméně těžce se zdejším obyvatelům žilo, když počátkem října 1897 zase nečekaně napadlo takové množství sněhu, že byla opět po řadu dní zcela odřezána od světa. Jak jsme zjistili, Ovčárna již v té době byla nouzovým útočištěm poutníků a turistů, kteří zde nalezli jednoduché občerstvení a neplánovaný nocleh. Tehdy sestávala ze tří vzájemně propojených staveb, z nichž zděný byl jen příbytek ovčáka Grohala.

Nebylo pro nás tedy překvapením, když roku1889 byla Ovčárna přebudována na turistickou ubytovnu s hostinskou místností, několika pokoji pro hosty, bytem pro správce a v podkroví umístěnou společnou noclehárnou. Na Ovčárnu jsme vždy přijeli autobusem, která se pohyboval po silnici z roku 1902, jenž byla vybudována z Karlovy Studánky.

Následně jsme se dočetli, že roku 1909 zemřela matka Grohalová a poté zde nastoupil mladý a ambiciózní správce Adolf Bradel, který si umínil vybudovat z Ovčárny nejrozsáhlejší středisko turistického ruchu v Jeseníkách, které by bylo využíváno nejen v letních měsících ale i v zimě. Bohužel před Vánoci 1910 při pokusu vytopit pokoje pro hosty v objektu, který na něco takového nebyl zatím vybaven, vznikl před příjezdem lyžařského kurzu 22. prosince 1910 v noci požár, při kterém se mladý správce ve sklepě potmě udusil, když se pokoušel zachránit aspoň některé zásoby. Když jej ráno lyžaři vyhrabali z trosek, byl již mrtev a veškeré pokusy o jeho oživení zůstaly marné.

Bylo nám jasné, že zničení oblíbené chaty bylo nenahraditelnou a citelnou ztrátou, proto tu Řád německých rytířů, kterým pozemky patřily, brzy po požáru nechal vybudovat přízemní dřevěnou chatku, kterou postupně rozšiřoval. Když v roce 1912 byla veřejnosti zpřístupněna kamenná rozhledna na Pradědu, zvýšil se i počet turistů a tak jim nemohla malá chatka pochopitelně stačit.

Nepřekvapilo nás, že počátkem 30. let byl proto objekt zcela přebudován na horský hotel s restaurací, hostinskými pokoji a společnými noclehárnami. Pro velký počet návštěvníků byla vedle ní přistavěna ještě další menší budova, která zde stála do začátku II. světové války.

Dozvěděli jsme se, že po roce 1945 převzaly Ovčárnu do svého majetku Státní lesy a provoz se na čas dostal do soukromého nájmu. V roce 1949 přebrala chatu čs. armáda a vlastní ji dodnes. Za této éry byl ke starým dřevěným budovám přistavěn nový zděný objekt a v této podobě chata vydržela ž do generální rekonstrukce v roce 1985. Tehdy byla celá chata stržena, původní dřevěné části Ovčárny byly odstraněny zcela a ze zděných pak zůstala zachována pouhá torza.

Absurdní pro nás byla informace, že veřejnosti byla Ovčárna na celých 40 let uzavřena, s výjimkou malého bufetu, který zde zůstal zachován i při výstavbě zcela nové Ovčárny. Tato neutěšená situace se zcela změnila až v roce 1991, kdy zrekonstruovaná chata byla zpřístupněna i veřejnosti. Dočetli jsme se, že tehdy zde vznikl nový komfortní hotel s kapacitou 130 lůžek, dále je v areálu k dispozici kavárna, kino, knihovna, sauna s masážemi a malým bazénkem nebo vířivé koupele. V suterénu se pak nalézá tělocvična, kulečník a stoly na stolní tenis.

Než jsme se však na Ovčárnu dostali, vždy jsme předtím zaparkovali auto na velkém parkovišti Hvězda nad Karlovou studánkou. A na Ovčárnu jsme přijeli autobusem, který se pak vrací zase dolů.

Na Ovčárnu se lze dostat autem - ale připravte se na dlouhé čekání, než se nahoru dostanete, a navíc parkování stojí pěkné peníze. Výhodnější a rychlejší je přijet na Ovčárnu autobusem, který z parkoviště Hvězda Nad Karlovou Studánkou ( zde parkování 100 kč na celý den ) jede nahoru každou hodinu dle jízdního řádu od rána do odpoledne.

V létě jsou zde dobré podmínky pro turistiku. V zimním období pro sjezdové lyžování a běžecké tratě pro začátečníky i pokročilé lyžaře.

V roce 2009 jsme si naplánovali výlet Na Praděd. Na parkovišti Hvězda jsme 10.srpna zaparkovali auto a po 40 minutách čekání na autobus jsme vyjeli na Ovčárnu. V hotelu Figura jsme si koupil turistickou známku a dostali razítko. Potom jsme se už vydali na vrchol Pradědu. Když jsme se pěšky vrátili zpět na Ovčárnu, v hotelu Ovčárna jsme dostali razítko do památníku. Další razítko jsme dostali v chatě Sabinka, která naopak docela nedávno. Za pár minut poté přijel poslední autobus, kterým jsme se vrátili k autům na parkovišti Hvězda a jeli zpět na chalupu.

V zimě roku 2010 jsme se ocitli na Ovčárně znovu a po příjezdu autobusem na Ovčárnu jsme zjistili, že zde panuje pravé zimní počasí. Došli jsme k vojenské zotavovně, u níž byly svodidla zapadané metrovou vrstvou sněhu. Zde jsme nasadili běžky a vydali se na chatu Švýcárna. Po problémech s lepícím se sněhem jsme se na Ovčárnu vrátili a byli jsme rádi, že jsme sem přijeli celkem rychle, neboť jízda s kopce připomínala spíše cestu po rovině. Po chvilce čekání přijel autobus a ten nás opět zavezl k autu na parkovišti Hvězda.

V létě 2010 jsme na Ovčárnu opět přijeli autobusem, ale tentokrát nikoli z Hvězdy, ale z Karlovy Studánky, kde jsme měli zaparkované auto. Čekala nás náročná cesta na Barborku a poté divokým údolím Bílé Opavy. Proto jsme se na Ovčárně příliš nezdržovali a hned se vydali na chatu Barborka, kde jsme posvačili z vlastních zásob a pak jsme se vydali se do údolí.

V zimě 2011 jsme na Ovčárně opět vystoupili z autobusu, abychom následně na běžkách vyrazili na chatu Švýcárna, kam jsme dojeli celkem rychle a také zpět na Ovčárnu jsme se vrátili jako blesk. Zpáteční cesta trvala pouhou hodinu. A jako téměř vždy nám autobus jel za 20 minut zpět na Hvězdu.

V blízkosti hotelu jsou vybudovány lyžařské vleky, které patří k nejvýše položeným v České republice. Zároveň však jejich umístění v přírodní rezervaci Petrovy kameny - Praděd způsobují řadu omezení.

Blízká hlavní hřebenová trasa je vhodná nejen pro letní pěší turistiku, ale i pro běžkaře, kteří se mohou poměrně bezpečně pohybovat po pečlivě značených trasách. Ty na jedné straně vedou směrem na jih přes Petrovy kameny, Vysokou holi, Velký máj a Jelení hřbet až k Alfrédově chatě a dále k motorestu Skřítek, nebo směrem severním po úbočí Pradědu k chatě Švýcárně a dále přes Červenohorské sedlo, Vřesovou studánku a Keprník na Šerák a Ramzovou. Odtud je možné pokračovat dále Rychlebskými horami až k chatě Paprsek (původně Slezský dům) a na Kralický Sněžník. Zejména v zimě je však při jakékoliv túře nutné dbát pokynů pracovníků Horské služby či chatařů a nespoléhat se jen na vlastní síly a laický odhad vývoje počasí. V létě lze použít stejné trasy s tím, že na některých místech lze odbočit na trasy v zimě nepřístupné, jako je např. trasa (modrá značka) ze Švýcárny do Bělé pod Pradědem kolem jednoho z největších jesenických vodopádů či odbočka na Trojmezí k pověstmi opředenému skalisku Vozka. Největšímu zájmu se pochopitelně těší Praděd, na kterém se tyčí mohutná televizní věž, postavená v 70. letech. Další velmi poutavou a romantickou trasou je cesta podél toku Bílé Opavy, vedoucí z Ovčárny do lázní Karlova Studánka (žlutá značka), místa, jež pro své „nejzdravější klima" ve střední Evropě bylo hojně navštěvováno movitějšími návštěvníky z různých zemí již hluboko v 19. století.

Hotel Ovčárna se dnes řadí vedle Barborky a Sporthotelu Kurzovní mezi nejnavštěvovanější a v současné době i nejmoderněji vybavené horské objekty nejen v oblasti Pradědu, ale i v celých Jeseníkách.

http://www.jesenik.org/zajimavosti-pamatky/k3306-chata/8486-ovcarna.html

http://www.ejeseniky.com/zima/lyzarska-strediska/figura-praded-ovcarna

Poslední aktualizace: 17.2.2015

Nadmořská výška:

1294 metrů nad mořem

Ovčárna pod Pradědem v zimě i v létě na mapě