Paczków (Pačkov) – město, které si říká „polské Carcassonne“

Polské město Paczkow se nachází téměř na hranicích s Českou republikou a i na svých internetových stránkách se oficiálně honosí titulem Polské Carcassonne. Pokud někdo náhodou netuší proč, tak jihofrancouzské Carcassonne je považováno za jedno z nejzachovalejších středověkých pevnostních měst v Evropě. Pro nás je možná bližší srovnání s východočeskou Poličkou. A hned na úvod si můžeme upřesnit také zmíněnou polohu Paczkówa. Toto město je součástí Niského okresu a Opolského vojvodství, rozkládá se na obou březích Kladské Nisy, sousedí s naším okresem Jeseník a žije zde přibližně osm tisíc obyvatel. A je to také město rozporuplné. Když jsem zde byl před pár lety poprvé, měl jsem místy pocit, že II. světová válka skončila teprve včera. V současné době nastavuje město turistům svou noblesnější tvář, ale ideál to pořád ještě není.

Navzdory předchozím řádkům je Paczków svým způsobem městem krásným. A navíc je v každém případě schopen nabídnout svým návštěvníkům neuvěřitelné množství hodnotných historických památek. Přitom nelze opomenout ani velmi zajímavé okolí města, nabízející malebná zákoutí i četné přírodní scénérie, kombinující přednosti Kladska i Sudet. Samotné město bylo založeno - coby strážní hradiště - vratislavským biskupem Tomášem I. v roce 1254 a dodnes si dokonale zachovalo svůj historický charakter i středověkou tajuplnost. Podle staré legendy však prý město založil již okolo roku 300 římský vojevůdce Lucca.

Ve 13. století byl součástí města také hrad, zničený počátkem 15. století. Kolem roku 1350 nechal biskup Przecław vybudovat kolem města dvojité kamenné hradby. První, vnitřní zeď, byla postavena z valounů a měla 30 kruhových bašt. Ve vzdálenosti nějakých 8 metrů byly postaveny vnější hradby, při jejichž stavbě byly použity kromě kamene také cihly. V hradbách byly prolomeny tři brány: Dolní (Wrocławska), Horní (Kłodzka) a Lázeňská (Ziębicka). Čtvrtá městská brána - Niská (Nyska) - vznikla až v období renesance. Později ještě vznikla Furta Zmarłych (Brána zemřelých), která vedla k nedalekému městskému hřbitovu. Ve stejné době byla zahájena – na místě staršího dřevěného kostela – stavba nového chrámu, která trvala přibližně třicet let.

V průběhu své historie toho Pačkov zažil hodně. Českou, rakouskou i pruskou vládu, hladomor, povodeň, mor i husity. K prudkému hospodářskému rozvoji města došlo ve II. polovině 15. století, kdy zde začínají vznikat jednotlivé řemeslné cechy a také solný trh. Na přelomu 15. a 16. století došlo rovněž k rozšíření opevnění města. Staví se také zděné patricijské domy, pivovar a katolická škola. V I. polovině 17. století však význam velkého města končí. Nejprve Paczków málem vymřel při epidemii cholery, a poté město definitivně pohřbila třicetiletá válka a velký požár v roce 1634. Přežilo jen necelých sedm stovek obyvatel.

Až na přelomu 17. a 18. století je zahájena obnova zničeného a vylidněného města. Skutečný život se sem však vrátil až v I. polovině 19. století, kdy se zde začal rychle rozvíjet průmysl. K již fungujícím mlýnům, koželužnám, pivovaru a různým řemeslnickým dílnám přibyly továrny na výrobu svíček, kreslířských potřeb, mýdla a zlacených rámů. K této zvláštní směsici je nutno přidat plynárnu, mlékárnu, městské vodovody a vybudování železnice. Byly ovšem také zbourány zbytky vnějších hradeb, strženy budovy a mosty u městských bran a ze zasypaného obranného příkopu vznikl městský park. Světové války Paczkow víceméně minuly, jen při té druhé zničila letecká bomba hřbitovní kostel sv. Jana. V roce 1956 byl schválen Plán obnovy Paczkowa a v letech 1974 až 1975 byla zahájena obnova zdejších památek.

A oklikou jsme se opět vrátili na počátek tohoto článku. Paczkowu se dnes tedy říká – díky dochovaným středověkým hradbám - polské Carcassonne. Je považován za nejlépe dochovanou památku městské pevnostní architektury v celém Polsku. To ovšem neznamená, že kromě středověkého opevnění zde není nic zajímavého k vidění. Opak je pravdou a doporučit lze minimálně také cennou hrázděnou budovu bývalé katovny z 18. století, věže městských bran, budovou radnice s původní renesanční věží z poloviny 16. století, několik pozoruhodných domů s částečně dochovanou renesanční podobou nebo monumentální farní kostel sv. Jana Evangelisty, považovaný za nejznámější strážní kostel ve Střední Evropě a krásnou ukázku gotické sakrální architektury s prvky začínající renesance. Za návštěvu také stojí zajímavé Plynárenské muzeum, nacházející se stylově v areálu bývalých městských plynáren.