Památník revoluce v Podgarići
Bývalá Jugoslávie je plná památníků, upomínajících na hrdinské boje zdejších lidí za druhé světové války. Tyto památníky byly nedílnou součástí propagandy za Titova režimu od konce války až do roku 1980, kdy Tito zemřel.
Jeden z nejzachovalejších památníků se nachází v obci Podgarić v Bjelovarsko-bilogorské župě, jihovýchodně od Záhřebu. Podgarić leží v kopcích mezi Čazmou, Popovačí a Garešnicí. Zdejší oblast byla za války velmi významným centrem partyzánského odboje proti ustašovskému režimu Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu pod nadvládou nacistického Německa a fašistické Itálie.
Partyzáni zde působili od konce roku 1941 až do konce války, vznikl zde také nemocniční komplex, který sloužil záhřebským partyzánským jednotkám - nebyla zde pouze nemocnice, ale i veškeré potřebné servisní stavby od pekárny po školu.
Památník vznikl v roce 1967 jako součást série pomníků, které měly propojit paměť druhé světové války s příslibem lepší budoucnosti. Vznikly monumentální památníky, které svým abstraktním pojetím měly budovat státní identitu - jednalo se o místa, která měla podpořit sounáležitost obyvatel s jugoslávským státem.
Památník v Podgarići je dílem Dušana Džamonji a Vladimira Veličkoviće. Byl zhotoven z litého betonu s výztužemi a hliníkových plátů. Vzhledem připomíná okřídlené oko, které se rozpíná nad údolím říčky Garešnice. Je asi deset metrů vysoký a dvacet metrů široký.
Podél přístupové cesty k památníku jsou uloženy ostatky asi 900 partyzánů, kteří zemřeli ve zdejší nemocnici. Upomíná na ně pamětní deska, uložená v průchodu k památníku.