Panenské Břežany – kaple sv. Anny

Přesto, že je středočeská obec Panenské Břežany písemně zmiňována již v I. třetině 13. století – a bývala dlouhodobě v majetku pražského „hradního“ kláštera benediktinek u sv. Jiří, její hlavní pamětihodnost vznikla až mnohem později. Jejím autorem byl sice významný barokní architekt, ale byl to také člověk, který měl velmi blízko ke slohu gotickému. Současná cenná barokní kaple sv. Anny Samotřetí totiž pochází z let 1705-1707, a tím architektem byl Jan Blažej Santini-Aichl.

Nachází se nedaleko zdejšího horního zámku a stojí na místě původní stavby, která vyhořela roku 1691. Současná kaple byla vysvěcena 21. srpna 1707 a administrativně ji připojili k farnosti v Odolene Vodě. Stavitelem kaple byl určen Filip Spannbrucker, člen známé rakouské stavitelské rodiny. Zřejmě mu nebylo co závidět, protože šedesátiletá abatyše Františka Helena Pieroni de Galliano mu do toho asi dost „kecala“. Byla totiž dcerou známého italského stavitele a matematika Giovanni Pieroniho. Až v roce 1738 je ke kapli, postavené na půdorysu rovnostranného trojúhelníka s okosenými rohy, přistavěna sakristie, což je dodnes jediná změna proti původnímu návrhu její podoby. Tvary oken, ochozů a balustrád prozrazují Santiniho oblíbenou inspiraci gotikou.

Mezi stavbami geniálního Santiniho je kaple sv. Anny všeobecně považována za jednu z nejkrásnějších. Na její realizaci se údajně podílel i bratr Giovanniho Biagia (to je Santini v jeho rodném jazyce), kameník František Jakub. A protože šlo o novostavbu, nebyl Santini nijak omezován a předvedl zde své (a)typické já.

Půdorys rovnostranného trojúhelníka s okosenými rohy a konkávně projmutými stranami je tak v patrovém interiéru doplněn složitým systémem propojených kružnic a pětiúhelníků. Za typické můžeme považovat i kombinaci rozmanitých tvarů oken, ochozů a balustrád, které následně vytvářejí jedinečnou hru světel a stínů. Kaple sv. Anny je první stavbou tzv. radiálně rozvinuté paprsčité centrály. Loď je zaklenuta kopulí se třemi pandativy a vychází z ní tři kaple (zřejmý odkaz na sv. Annu Samotřetí). Stavba vychází z půdorysu soustředěných kružnic, kdy okolo té centrální pronikají kružnice menší, do nichž jsou vepsány pravidelné pětiúhelníky. Loď má však tvar pravidelného šestiúhelníku.

V interiéru kaple můžeme obdivovat zdobný hlavní oltář z dílny Matěje Václava Jäckela. Jeho architektuře s archou a sloupy vévodí oltářní obraz sv. Anny Samotřetí, nesený dvěma anděly. Po jeho stranách vidíme sochy českých světců Václava a Víta. Na barokní Kazatelně, zdobené reliéfy církevních učitelů, se nachází soška sv. Jiří.

Zvenku přitom kaple připomíná rovnostranný trojúhelník. Vnitřní centrální dispozici z exteriéru naznačuje jen tambur kopule, prolomený velkými okny s kruhovým záklenkem. Fasádu člení rustikované lisény, doplněné rámy. Nad každou z bočních kaplí vidíme také pětibokou lucernu. Předpokládá se zde Dantiniho jistá inspirace některými Borrominiho kostely v Římě. Styl břežanské kaple pak Santini ještě zdokonalil na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou, Mladoticích nebo ve Zvoli.

Kaple nebývá běžně přístupná, ale naštěstí se do jejího velmi zachovalého interiéru dá nahlédnout alespoň okny. Santiniho barokní perlu, k jejímuž průčelí vedlo monumentální schodiště i stará alej, obklopuje příjemný „zámecký“ parčík, zdobený mnoha skulpturami a různými kamennými doplňky.