Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazca
Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazca (05/2023)
Z půjčovny aut v Limě jsme vyjeli poměrně brzy a čeká nás první den na peruánské půdě. Nejprve jedeme koupit plynovou kartuši k vařiči. Luxusní obchod se sportovním a kempingovým zbožím úplně nezapadal do okolního prostředí a byl zjevně určen pro movitější klientelu. Následovala zastávka u obchodu, kde jsme koupili balenou vodu a nějaké potraviny.
Tady jsme se také poprvé zastavili v restauraci na místní jídlo. Vůbec jsme nevěděli, co nám dají, protože vše bylo napsáno pouze ve španělštině. Nakonec to byla porce vepřového s batáty, červenou řepou, kukuřicí, cibulí a pečivem. Následně jsme se snažili co nejrychleji dostat z Limy, většinou se takovým podivným megapolím vyhýbáme. Nebylo to úplně jednoduché a podařilo se nám zabloudit do nějaké chudinské okrajové čtvrti, ale nakonec jsme se přece nějak vymotali, najeli na výpadovku a frčeli při pobřeží směrem na jih.
Cílem prvního dne bylo městečko Paracas, kde jsme měli přes booking zamluveno ubytování. Paracas je od letiště v Limě vzdálen cca 270 km (cca 3,5 hod jízdy). Po cestě jsme prošli prvním seznámením s peruánským chaotickým silničním provozem, prachem, špínou, odpadky a exhalacemi z výfukových plynů. Při výjezdu z hlavního města jsme na nestabilních písčitých svazích bez přítomnosti jakékoliv vegetace viděli rozestavěné domy, někde spíše chatrče, namačkané na sobě a působící dojmem, že se každou chvíli musí sesunout dolů, aniž by nutně muselo dojít k zemětřesení. Z našeho pohledu jsme samozřejmě vůbec nechápali, jak tam ti lidé mohou takto žít. S tímto obrazem kontrastovaly obrovské billboardy s reklamou na cokoliv a plakáty na blížící se akce.
Do cíle jsme dorazili odpoledne. Paracas je malé pobřežní městečko, které žije z blízkosti turisticky vyhledávaných ostrovů Islas Ballestas, které jsou uváděny v průvodcích mezi TOP místy, které musíte v Peru navštívit. Ubytování jsme měli u místních v malé místnosti bez oken, kterou vyčlenili ze svého domku pro turisty. Navečer jsme obešli centrum města a pláž. Bylo znát, že je mimosezóna, ve městě bylo mrtvo, vše zavřené a na pláži slunečníky složené na hromadě.
Ráno po osmé hodině jsme vyrazili do přístavu. Počasí bylo bohužel takové, jaké tady bývá v tuto dobu asi poměrně často, a to zataženo nízkou oblačností, tedy šedivo. Ihned nás odchytil naháněč na loď. Na můj dotaz na počasí odpověděl, že toto je právě to ideální počasí na výlet a hned nám prodal vstup do přístavu 5 Solů/osobu a lístky na loď za 56 Solů/osobu. Vyjížděli jsme v 9 hodin. Projížďka kolem ostrovů trvala dvě hodiny. Provozují tady pouze otevřené motorové čluny se stříškou, proto je doporučována pokrývka hlavy a bunda proti větru. Na moři bylo o něco lepší počasí než u pobřeží a místy se obloha i trochu projasnila.
Po cestě k ostrovům člun zpomalí u pobřeží paracaského poloostrova, kde je na skále vytesaný prehistorický geoglyf ve tvaru svícnu. Jedná se o tzv. negativní geoglyf, který byl vytvořen odstraněním povrchové přírodně zoxidované horniny tak, aby se odkryl světlejší podklad pod ní. Svícen je 180 metrů vysoký a měl by být vidět z moře ze vzdálenosti až 15 km. Paracaský svícen pravděpodobně souvisí s obrazci, které se nachází na planině Nazca. Původ ani význam geoglyfů není doposud znám.
Ostrovy Islas Ballestas se nachází v Tichém oceánu cca 20 km od pobřeží. Jsou chráněny jako přírodní rezervace a vstup na ně je zakázán. Je možné ostrovy pouze objet s výletní lodí, což jejich zvířecí obyvatele nijak nevzrušuje. Z lodi jsme tak mohli na chvíli pozorovat lachtany, malé tučňáky Humboldtovy a spousty dalšího ptactva (pelikány, kormorány, tereje, racky, rybáky, kondory krocanovité), které zanechává na skalách hromady trusu (guána). Loď se několikrát otočí, aby viděli sedící na obou stranách. Po návratu do Paracasu nás už v přístavu očekávali prodejci korálků a jiných cetek. Na pláži postávalo také několik pelikánů.
Ještě tentýž den jsme pokračovali do Nazcy. Je to z Paracasu pouhých 210 km (cca 3 hodiny jízdy) po hlavní silnici spojující Limu s jihem země (Panamericana Sur). Všude kolem poušť – písek, kameny, skály a žádná vegetace. V poušti pozorujeme podivné nízké stavby, později zjistíme, že jsou to slepičárny – řady klecí plných slepic. Proč mají slepice takto v poušti nacpané v klecích? Nevím, ale důvodem by mohlo být to, že se slepice potřebuje popelit, aby neměla čmelíky, a v poušti, kde do klecí letí písek unášený větrem, možná roztoči v peří nevydrží.
U silnice jsou všude vysypané hromádky stavebních sutí. Možná je to pozůstatek zemětřesení, které tady bylo v roce 2017. A opět všudypřítomné odpady v příkopech a plasty nesené větrem. Jediné zelené plochy na tomto pouštním úseku jsou obdělávaná pole kolem řeky Rio Grande, která jsou pěkně vidět z nového úseku silnice protínající pohoří, přes které se přijíždí do Palpy.
Projedeme městečkem Palpa a jedeme přes palpskou náhorní plošinu, kde se rovněž nachází velké množství geoglyfů, stejně jako dál na mnohem známější plošině Nazca. Postupným objevováním dalších a dalších obrazců, dnes už i za pomocí umělé inteligence, se zjišťuje, že v této oblasti je ještě více geoglyfů než v Nazce. Není je však jednoduché nalézt a uvidět, protože talpská plošina nemá rovný reliéf jako ta nazcká, a geoglyfy jsou umístěny v členitém terénu.
Blížíme se k planině Nazca. Toto místo je světoznámým nalezištěm prehistorických negativních geoglyfů, které byly vytvořeny technikou odstranění povrchové tmavší horniny (vrstva 10-20 cm) tak, aby se odkryl světlejší podklad pod ní. V roce 1994 bylo celé naleziště zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Obrazce mají tvar přímých linií a geometrických obrazců, některé jsou až 200 m dlouhé, a tyto linie doplňují geoglyfy zobrazující zvířata a lidi. K nejznámějším patří vybrazení opice, kočky, ještěrky, pavouka, ptáka, psa, ale i například geoglyf „ruce“ nebo mávající lidská postava zvaná „astronaut“.
Existuje mnoho hypotéz, proč byly vytvořeny, ale ani dnes nejsou vědci o mnoho blíž k vyřešení této záhady. Celé obrazce je možné vidět pouze ze vzduchu. Otázkou tedy je, jakou metodou byly vyměřeny, když hotové dílo není možné spatřit ze země, a především jakému účelu měly sloužit.
Geoglyfy pravděpodobně vytvořili lidé, kteří obývali pouštní oblasti kolem Nazcy a Palpy v období 900 př.n.l. až 600 n.l. Dodnes však neznáme ani důvody zániku těchto civilizací. Nejvíce přijímanými teoriemi o účelu geoglyfů je teorie o náboženském významu obrazců (komunikace s Bohy) nebo teorie, že se jednalo o astronomický kalendář pro zemědělské účely (kdy přijde déšť), nebo že šlo o vyznačení míst důležitých pro tehdejší obyvatele, např. kde je zdroj vody. Objevila se i teorie, že se jednalo o obrovské pracovní plochy pro výrobu dlouhých provazů, kterou zastávají také někteří čeští vědci.
Doposud také nebyly vytvořeny mapy, které by dokumentovaly kompletní ucelený obraz o geoglyfech, které se v oblasti nachází. Jakousi představu o této tajemné krajině si může běžný člověk udělat z volně přístupných leteckých map na internetu (jejich přiblížením). mapy.cz/turisticka/Nazca - obrazce
Nejprve se zastavujeme na rozhledně, která je umístěna přímo u silnice Panamericana Sur cca 24 km před městem Nazca. Mimochodem tato silnice přímo protíná některé z obrazců a linií na planině. Jsou tu dvě rozhledny, každá po jedné straně silnice, ta stará je ale už zavřená. Vstup na novou rozhlednu stojí 6 Solů na osobu, otevřeno je od 8 do 18 hodin, u rozhledny je parkoviště a WC. Z nejvyšší podesty rozhledny vidíme některé obrazce, které jsou poblíž. Není to špatný pohled, ale je nám jasné, že musíme do letadla a další den je to i v plánu.
Kousek dál se nachází pahorek – přírodní rozhledna, ke kterému také odbočujeme a tady hlídač v budce vybírá 3 Soly na osobu. Rozhled z kopečku ale nestojí za nic. Až později při pohledu z letadla zjistíme, že se na jeho svahu nachází geoglyf kočky, který byl objeven až v roce 2020 a který jsme ze země vůbec neviděli.
Navečer se ubytováváme v Nazce v hotelu s garáží přímo u hlavní cesty. Zajdeme do města na večeři a pozorujeme život na ulici. Druhý den ráno vyrážíme na letiště, které se nachází kousek za Nazcou, abychom si zajistili přelet nad geoglyfy. Trochu obavy mám, v předchozích letech tu i nějaké letadlo spadlo a posádka zahynula. Ale říkám si, že pilot přece není sebevrah a jinak než ze vzduchu nazcké linie prostě neuvidíme. Parkoviště na letišti stojí 5 Solů za auto. Okamžitě po příchodu do haly k nám vystartují dva prodejci letenek. Prodejců je tady více a postupně se jednotlivé kanceláře otvírají, ale tito dva měli otevřeno hned ráno. Bereme tedy toho úplně prvního, který nás oslovil, společnost AeroFenix. Cena letenky byla 85 USD/osobu a letištní poplatek 47 Solů/osobu.
Nebyl to nejlepší nápad, ale to jsme v tu chvíli nemohli vědět. Přelet, posádka letadla a vše další bylo v pořádku, ale čekali jsme opravdu dlouho, než jsme se vůbec do letadla dostali. Na letišti jsme strávili minimálně dvě hodiny. Neustále nám ten člověk z agentury tvrdil, že už už poletíme, už za chvíli, a pořád nic. Dokonce jsme i prošli letištní kontrolou a zase nás vrátili zpět do čekárny. Co se dá dělat, zvykáme si postupně na místní kolorit.
Konečně na nás vyšla řada, procházíme znovu kontrolou, fotíme se venku u letadla a společně s pilotem, kopilotem a dalšími třemi pasažéry nastupujeme a letíme. Let trval 30 minut a pilot letadlo natáčel oběma směry tak, aby všichni pasažéři viděli. Kopilot nám do sluchátek anglicky komentoval, co je vidět na zemi. Rozsah rovných linií a geometrických obrazců, které není šance ze země uvidět, je snad více fascinující než obrazce samotných zvířat. Přerušuje je pouze eroze přívalových srážek a zmiňovaná panamerická silnice. Snažili jsme se přes sklo i něco vyfotit a docela to i vyšlo.
V pořádku přistáváme a vydáváme se na naši další cestu směrem na jih. Panamericana Sur je plná přeložených kamionů, které jedou za sebou, nedají se jednoduše předjet, a tak cesta trvá déle, než bychom si přáli. Písčitou krajinu kolem v podstatě přerušují pouze sporé zelené oázy kolem řek. Doporučuji se podívat předem na mapu, kde se nacházejí čerpací stanice a nabrat benzín při každé příležitosti, protože tady v poušti jsou benzinky od sebe vzdálené mnoho kilometrů.
V městečku Yauca pěstují olivy, které pak naložené prodávají u silnice. Městečko Santa Rosa de Atiquipa se zase nachází v kráteru sopky, kolem jsou v červené krajině vidět tzv. sopečné bomby. V písku rostou vysoké štíhlé kaktusy a hned u silnice vidíme sedět kondora krocanovitého s jeho výraznou červenou holou hlavou. Panamerikána dál pokračuje kolem oceánu přímo po pobřeží, zde to vypadá mnohem lépe než doposud. Písečné duny se Peruánci snaží udržet mimo silnici, což se jim víceméně daří, a oceán omývá břehy dlouhými vlnami.
Úsek mezi Nazcou a Camaná je 400 km dlouhý a zdál se nekonečný, jeli jsme ho zhruba 8 hodin. Do našeho ubytování ve městě Camaná dorazíme už hodně pozdě a kus cesty jsme jeli po setmění. Pokoj je v podstatě postel v garáži bez oken a auto parkujeme na ulici.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další články z naší cesty po Peru:
- Peru (1): Autem po Peru
- Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka - tento článek
- Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon - zpracovává se
- Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros - zpracovává se
- Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhové hory) - zpracovává se
- Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo - zpracovává se
- Peru (7): Machu Picchu - zpracovává se
- Peru (8): Pohoří Huaytapallana - zpracovává se
- Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky El Ingenio
Půjčovna autPříspěvky z okolí Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazca
