Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon
Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon (05/2023)
Třetí den v Peru začíná přejezdem z Camaná po panamerické silnici, která se v těchto místech odpoutává od oceánu a míří severním směrem na Arequipu. Přejíždíme přes pouštní pobřežní pohoří, které má cihlově červenou barvu a některé kopce jsou jakoby posněžené bílou solí. Zanedlouho už vidíme v dálce kužely šestitisícových vulkánů jižního Peru, které tvoří neomyslitelnou kulisu bílému městu Arequipa.
Arequipa je po Limě druhé největší peruánské město s cca 900 tisíci obyvateli. Leží na úbočí nádherného stratovulkánu El Misti (5 822 m) a založil jej španělský dobyvatel Francisco Pizzaro v roce 1540. Centrum Arequipy je postaveno v koloniálním stylu z bílé sopečné horniny bez omítky.
Ve městě překvapivě snadno zaparkujeme poblíž centra. Je neděle dopoledne, takže je tu úplný poklid. Jdeme se podívat na náměstí Plaza de Armas, které obklopuje dvoupatrové podloubí. Uprostřed náměstí je příjemný park s palmami, ale téměř na každém rohu na nás vyskočí prodejce něčeho. Prostoru dominuje obrovská bílá římskokatolická katedrála. Dovnitř bohužel nemohu, protože mám oblečeny tříčtvrteční kalhoty, a hlídač na prohlídku interiéru vpustil pouze mého manžela.
Projdeme ještě uličky kolem náměstí a chvíli posedíme v místní kavárně. Potom přejedeme autem na vyhlídku Mirador de Yanahuara, ze které je krásný výhled na sopku El Misti a na velkou část města. Místo se nachází v městské čtvrti Yanahuara u kostela Iglesia San Juan Bautista de Yanahuara. Z obloukové vyhlídky je opravdu krásný pohled na sopku, jen by to chtělo spíše odpolední slunce.
Z Arequipy pokračujeme dál směrem na město Yura a po silnici objíždíme také Chachani, nejvyšší sopku oblasti. Dostáváme se do území národní přírodní rezervace Salinas y Aguada Blanca. Kromě zmíněných sopek tato rezervace na vysoko položené andské planině zahrnuje také solné pláně, vodní plochy a mokřady a na ně vázané druhy živočichů. V lokalitě žijí celá stáda vikuní, jejichž ochrana byla prvotním impulzem k vyhlášení této přírodní rezervace.
Oblast má vzhledem k nadmořské výšce nad 4300 metrů po celý rok chladné podnebí. Od ledna do března zde nejvíce prší a v krajině je tak nejvíce vody, která by se zde měla držet i po několik dalších měsíců. Jsme tu v polovině května, ale vody v lagunách už moc není. Alespoň co můžeme pozorovat z hlavní silnice. Zastavujeme na parkovišti u laguny de Pampa Blanca. Zde se naskytne úchvatný pohled na částečně zamokřenou plošinu v odstínech oranžové barvy v pozadí se zasněženým vrcholem sopky El Misti. U vody stojí několik vikuní. Za nás je to jeden z nejkrásnějších pohledů na peruánskou krajinu.
A teď trochu té reality. Na celé planině, kam až dohlédneme, se povalují odpadky, které vyhodili převážně řidiči náklaďáků a které tam roznesl vítr. Přímo v laguně se válí několik pneumatik. Smutné. Vikuně se rozhodnou přecházet hlavní silnici, po které neustále jedou kamiony. Je tu značka upozorňující řidiče na tuto skutečnost a je pravda, že jsme na silnici, ani nikde kolem, neviděli mrtvá zvířata, tak snad …. Co dodat. Styděla jsem se za fotky čarokrásné krajiny s odpadky a pneumatikami, tak jsem je na některých fotkách odmazala. K tomuto článku ale připojuji peruánskou realitu.
Ve vesnici Cañahuas odbočujeme ze silnice 34A na silnici 34E směr Chivay. Míříme směrem ke kaňonu Colca a ubytování máme zamluveno přímo ve městě Chivay. I po této cestě dále vidíme vikuně. Vikuňa je druh divoké lamy, žijící v horských oblastech Peru, Bolívie, Argentiny a Chile. Má zlatohnědou srst s bílou náprsenkou a břichem, velké oči na poměrně malé hlavě. Je to krásné zvíře.
Přejezdem přes horské sedlo Patapampa (4 879 m n.m.) se ocitáme v zatím v nejvyšší nadmořské výšce na naší cestě. Na vyhlídce Mirador de los Volcanes vystoupíme z auta a okamžitě na sobě cítíme ten řídký vzduch, což se projevuje mírným motáním hlavy. Přestože svítí slunce, je tu hrozná zima. Na parkovišti sedí otužilá paní, která prodává svetry, šály, čepice. Instalované tabule nás seznamují s názvy sopek, které vidíme na obzoru.
Silnice směrem na Chivay dál uhání načervenalou kamenitou krajinou se sporou vegetací. Narazíme také na první stádo volně se pasoucích lam. Na uších mají červené mašličky, aby si je majitel poznal. Ze zatáček nad Chivay je krásný výhled na město skoro jako z ptačí perspektivy.
Před večerem stíháme ještě zajet do kaňonu Colca. Sinice je sice v některých místech poničená, ale kolem těchto míst je vyježděná cesta v hlíně nebo se dá pomalu projet propadlinou. Pohledy z vyhlídek do kaňonu jsou při večerním slunci opravdu krásné. Co dělá na této části krajiny největší efekt, jsou terasovitá políčka ve stěnách samotného kaňonu.
Kaňon vytvořila erozí řeka Colca v délce cca 100 km mezi městy Chivay a Cabanaconde. Jedná se o druhý nejhlubší kaňon v Peru, jehož hloubka a strmost svahů stoupá od Chivay směrem na západ. Největší hloubka kaňonu byla naměřena 4 160 m. Kaňon Colca je známý též pozorováním kondorů andských. My jsme žádného neviděli, možná proto, že jsme tady byli navečer. Nejpravděpodobněji je uvidíte z vyhlídky Cruz del Condor při východu slunce, jak vylétávají ze svých nocovišť. Kdo má čas a chuť, je možné do kaňonu sestoupit z vesnice Cabanaconde, jedná se však o převýšení 1 000 m.
Ve městě Chivay jsme ubytovaní v penzionu s restaurací. Město leží v nadmořské výšce 3 635 m, přijeli jsme sem od pobřeží, kde bylo teplo, a tady poprvé zažíváme, co znamená spát ve studené místnosti bez topení. Venkovní noční teplota byla na nule a uvnitř bylo 11 stupňů. Je tu sice několik dek, které na sebe navrstvíme, ale dlouho se nemůžeme pořádně zahřát. Navíc dole z restaurace se po značnou část noci ozývá řev nějakého podnapilého člověka.
Ráno vstáváme brzy, do kaňonu už nejedeme a pokračujeme směrem k jezeru Titicaca, kde máme zamluveno ubytování ve městě Puno, tentokrát hotel, který na bookingu deklaruje, že součástí hotelového pokoje je topení. Znova projedeme stejnou cestou částí přírodní rezervace Salinas y Aguada Blanca až na křižovatku, kde jsme odbočovali směr Chivay, a tady tentokrát odbočíme zpět na hlavní silnici 34A směr Puno.
Jedeme kolem travnatých plání s pasoucími se lamami a opět s všudypřítomným plastovým odpadem. Zvláštní pohled na lamy pasoucí se mezi odpadky. A poslední pohledy na krásnou sopku El Misti. Následně zastavujeme vyfotit krajinu u jezera Laguna Lagunillas a kolem řeky Rio Verde. A také se nám podaří přemluvit pasačku lamího stáda, aby nám za malý obnos zapózovala před fotoaparátem.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Další články z naší cesty po Peru:
- Peru (1): Autem po Peru
- Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka
- Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon - tento článek
- Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros
- Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora)
- Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo
- Peru (7): Machu Picchu
- Peru (8): Pohoří Huaytapallana - zpracovává se
- Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Yura District
Půjčovna aut