Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros

Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros (05/2023)

Po cestě z Chivay do Puna zajíždíme úzkými, ale asfaltovými cestami, k historickému pohřebišti Sillustani u jezera Lago Umayo. Je nádherné počasí s modrou oblohou a fotogenickými bílými oblaky. Auto necháváme na parkovišti ve vesnici, kde v budce kupujeme vstupenku (15 Solů za osobu) a kolem zavřených stánků jdeme nahoru do kopce ke kamenným stavbám.

Na poloostrově v jezeře Umayo si lidé předincké kultury Colla postavili vysoké válcovité kamenné hrobky zvané chullpas. Uvnitř byly nalezeny pozůstatky zemřelých, které se v tomto prostředí zachovaly po staletí. Hrobky jsou postaveny z kamenných bloků s jediným otvorem, který směřuje vždy na východ k vycházejícímu slunci. Předpokládá se, že v hrobkách byly pohřbeny celé rodiny. Stavby vznikaly přibližně od roku 1200 do roku 1445, kdy byli lidé Colla dobyti Inky. Hrobky byly v Peru objeveny na více místech, ale Sillustani je jejich nejzachovalejší ukázkou. Z poloostrova je navíc nádherný výhled na jezero Umayo a okolní krajinu.

Do Puna jsme dorazili odpoledne a ubytovali se v hotelu. Na dotaz u recepční, jak si zajistit výlet na jezero Titicaca, nám odpověděla, ať si zajdeme do města do některé cestovní kanceláře. Hned v první se nám podaří zajistit si výlet, i když je to vzhledem k odpolední hodině jeden z posledních ten den. Ale rozhodneme se jet, protože je opravdu krásné slunečné počasí, i když je nám jasné, že se budeme vracet už za setmění.

Do odjezdu máme ještě čas, tak procházíme Puno a stavíme se na polévku. Ve městě je nebývalé množství policistů a před policejní stanicí jsou ještě zátarasy z pytlů s pískem kvůli nedávným protistátním demonstracím. Díky přítomnosti policistů nás neobtěžují žádní pouliční prodejci. Puno je rozloženo po okolních kopcích přímo na břehu jezera Titicaca. Náměstí s kostelem je prázdnější, ale okolní ulice jsou přecpané auty a v chaotickém provozu se ozývá neustálé troubení. Všude vidí spleť elektrických drátů, což je také jedním z charakteristických rysů všech peruánských sídel.

Musíme dávat pozor, abychom trefili zpět k hotelu, ulice nám připadají všechny stejné. Tam nás ve smluvenou dobu vyzvedává taxikář, který nás zaveze do přístavu a přidá ke skupince lidí čekajících na výlet lodí přes jezero Titicaca k plovoucím ostrovům Uros. Vše je v ceně výletu, která je velmi příznivá (30 Solů za osobu).

Výlet lodí trval cca 2,5 hodiny. Naštěstí jsme si s sebou vzali teplé oblečení, protože navečer už byla pěkná zima, a naštěstí se jelo lodí s uzavřenou kabinou (s možností vyjít fotit na střechu lodi). Naše dojmy z výletu byly rozporuplné. Na jednu stranu jsme rádi, že jsme tuto část země také viděli, ale zároveň s pocitem "jednou stačilo".

Jezero Titicaca (čti: Titikchakcha) se nachází na hranicích Peru a Bolívie. Jedná se o největší vysokohorské jezero na světě a nejvýše položené jezero na světě, na kterém probíhá lodní doprava. Leží v nadmořské výšce 3 812 m n.m., je dlouhé 204 km, v nejširším místě široké 65 km a rozloha jezera je 8 562 km2. Průměrná hloubka jezera je 107 m, maximální hloubka 283 m. Pro Inky je jezero symbolem vzniku světa, kdy věří, že Slunce vystoupilo právě z jezera Titicaca a odtud vyskočilo na oblohu.

Jezero Titicaca jsme si vlastně představovali úplně jinak. V této části nemá vůbec charakter horského jezera, i když leží v nadmořské výšce téměř 4 000 m. K ostrovům Uros se navíc projíždí úzkým vodním pruhem, který byl vytvořen pro průjezd lodí v mělké vodě zarostené rákosem.

Ostrovy Uros jsou plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca, které jsou od přístaviště v Punu vzdáleny asi 5 km. Jsou vyrobeny uměle z vrstev jezerního rákosu a jsou domovem předinckého národa Uros. Tito lidé se v minulosti rozhodli žít na plovoucích ostrovech kvůli ochraně před ostatními kmeny. Živili se lovem ryb a vodních ptáků. Dnes je živí převážně turizmus. Obyvatelé jednotlivých ostrůvků jsou domluveni s cestovními kancelářemi v Punu, které k nim vozí turisty.

Loď nás přivezla ke smluvenému ostrovu, kde na nás čekal manželský pár v tradičním oblečení, jen žena měla místo klobouku na hlavě moderní kšiltovku. Muž nám ukazoval způsob výstavby ostrova, rákos se musí průběžně doplňovat podle toho, jak spodní vrstva ve vodě hnije a odpadává. Ukazoval nám chýši, ve které spávají, a u chýše byly i moderní prvky - jakási koupelna, záchod, zásobník na vodu, solární panely. Zpod rákosové střechy trčela modrá izolační fólie. My si samozřejmě vůbec nedovedeme představit, že bychom zde žili - v zimě, vlhku, na malém kousku rákosové podesty, umývali se ve studené vodě, jak zabezpečit malé děti, aby nespadly do vody, a co v období dešťů, a tak dále.

Pojali jsme spíše podezření, zda pár na ostrově skutečně bydlí a neodjede večer na člunu do města. Žena měla venku na stolku nachystané výrobky, u kterých se předpokládalo, že si je turisti budou kupovat. Na ostrůvku bylo chýší více a před každou stolek k prodeji suvenýrů zakrytý plachtou. Z toho bylo zjevné, že zde bývá v sezónu takových "obyvatel" ostrůvku více. Koupila jsem si vyšívaný polštář (60 Solů za kus), barevně se mi líbil a vypadal, že není z Číny, ale opravdu ručně vyšívaný. Ale jinak se členové našeho zájezdu ke koupi čehokoliv moc neměli. Kdyby měl člověk v Peru u každého prodejce něco kupovat, pomalu by nedělal nic jiného.

Dalším programem byla jízda na tradiční barevné rákosové lodi lidu Uros. Loď byla zapřažena za motorový člun, který ji táhl po jezeře. To nám přišlo asi nejvíc přitažené za vlasy. Zvuk benzínového motoru a smrad ze spalin veškerou romantickou představu o tradičním způsobu života na plovoucích ostrovech zhatí.

Takže muž jel v motorovém člunu, táhl nás po jezeře a žena za tuto atrakci vybírala na palubě lodi peníze (15 Solů za osobu). Předtím nám řekli, že jet nemusíme, že je to dobrovolné, ale všichni jeli. Po cestě nám ukazovali ostrov, na kterém byla plechová budova školy pro jejich děti. Škoda, že jsem se nezeptala, kde ty děti teda jsou. Celkově na ostrovech, kolem kterých jsme projížděli, nebyli žádní lidé, žádné děti, jen prodejní stolky zakryté plachtami. 

Nakonec nás dovezli k ostrovu, na kterém byla restaurace, a tam byl nějaký čas ke koupi občerstvení. Většina turistů si nic nedala, takže jsme tam jen tak postávali, čekali, drkotali zuby a přáli si, aby se již jelo zpět. Nakonec pro nás na tento ostrov s restaurací přijela naše původní výletní loď a jelo se zpět do Puna.

Výlet na ostrovy Uros je čistě komerční záležitostí,což se už nikdo ani nesnaží zakrývat. Možná na některých ostrovech stále žijí lidé tradičním způsobem, ale na takovém výletě je zcela jistě neuvidíte. Stát na pohupujícím se plovoucím ostrově z vrstvy rákosu a představovat si, jak tam kdysi lidé žili, ale jakýsi zážitek přece jenom je.

Ráno jsme ještě vyfotili pár snímků osluněného města, nakoupili nějaké potraviny a uháněli z Puna dál po silnici směr Cuzco. Další den jsou v plánu duhové hory Vinicunca, na které se obzvláště těšíme.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další články z naší cesty po Peru:

• Peru (1): Autem po Peru
• Peru (2): Paracas - Islas Ballestas, Nazka
• Peru (3): Arequipa, Salinas y Aguada Blanca, Chivay, Colca kaňon
• Peru (4): Sillustani, Puno, jezero Titicaca, plovoucí ostrovy Uros - tento článek
• Peru (5): Vinicunca – Rainbow Mountain (Duhová hora)
• Peru (6): Cuzco a Posvátné údolí - Sacsayhuaman, Pisac, Chinchero, Maras, Moray, Ollantaytambo
• Peru (7): Machu Picchu
• Peru (8): Pohoří Huaytapallana - zpracovává se
• Peru (9): Huaraz, Národní park Huascarán - zpracovává se