Petrohrad, Ermitáž

Napsat něco o Ermitáži, myslím tím jeho umělecké sbírky, je těžké. Na to, aby si člověk pořádně vše prohlédl, by potřeboval asi rok. A samozřejmě tři miliony exponátů nemůžou být vystavené najednou.

Nejlepší je, když se sem při první návštěvě vypravíte alespoň na půl dne a vyberete si, co byste rádi viděli. U pokladny každý návštěvník dostane se vstupenkou plánek. Buďte bez obav, stejně se zamotáte. Některé sály navštívíte vícrát a nestrefíte se tam, kam byste chtěli.

Poprvé jsem byla v Ermitáži před 32 lety, chtěla jsem v určeném půldni vidět co nejvíc, lítala jsem po sálech, bloudila, motala se a výsledek? Skoro nic jsem si nepamatovala, jen to, co jsem měla o Ermitáži načteno.

O jednotlivých budovách, kde jsou sbírky umístěné, píši jinde.

Vstupné stojí 400 rublů, děti polovic, slevy jinak žádné. Možná pro skupiny, ale to přesně nevím. Hlavní vchod do Zimního paláce je z Palácového nábřeží nebo z náměstí, to se jde k pokladně přes malé nádvoří. Vrchní oblečení a batohy se musí odložit v šatně, se vstupenkou se prochází bezpečnostním rámem. Uvnitř můžete být po celou dobu otvíracích hodin, od 10 do 6, kromě pondělí.

V přízemí najdete stánky se suvenýry a kavárny. Do prvního patra se jde po Jordánském schodišti, které se uchovalo v původním stavu podle návrhu Bartolomea Rastrelliho. V říjnu byla v reprezentačních carských sálech výstava odívání. Ta se nesměla fotit. (Jinak až na výjimky se smí.) To byla pastva pro oči! Tolik nádherných šatů a obleků, které nosili carové, carevny, dvorní dámy, šlechtici, děti, služebnictvo! K oděvům nechyběly doplňky: šperky, taštičky pro pány a dámy, nevím, jak je nazvat, kapesníky, psací potřeby, kosmetika, no, zakoukala jsem se a čas mi ubíhal. Ale nádherně!

Delší dobu jsem strávila v Malachitovém sále z roku 1829. V zelenočerném sále byl také zákaz focení. Autor Alexandr Brjullov ho vytvořil pro manželku Mikuláše I. Alexandru. Od července do října 1917 se právě tady scházela Kerenského Prozatímní vláda.

Trůnní sál Petra I. z roku 1833 od Montferranda je z bílého kararského mramoru. Zdi jsou pokryté rudým sametem, trůn nechala carevna Anna vyrobit v Londýně.

V Galerii 1812 z roku 1826 od Carla Rossiho jsou portréty všech generálů, kteří se zúčastnili napoleonských válek. Autor portrétů je Angličan George Dawe. Alexandr I. a jeho spojenec Frederick Wilhelm Pruský zde mají své jezdecké sochy.

V Galerii ruských carů visí portréty carů a careven. V Bílé jídelně byli 25. října 1917 zatčení členové Prozatímní vlády. Hodiny nad krbem ukazují čas 2.10 ráno, spíš noc.

Prohlížela jsem si dva sály se sklem a porcelánem.

Byl nejvyšší čas věnovat se obrazům. Tady jsem musela zrychlit. Stihla jsem si projít sály s uměním anglickým, německým a francouzským, tady jsem zpomalila u obrazů Renoira, Van Gogha, Moneta, Cézanna, Deraina a Maneta. K Holanďanům jsem se nestrefila a na Itálii nezbyl čas.

Nešla jsem do 2. patra, 20. století, Asii, Blízký a Střední východ jsem neměla v plánu. Vrátila jsem se do přízemí, kde je starověká kultura všech možných národů z období před Kristem. Procházela jsem sály s antickými sochami. Blížila se zavírací hodina a dozorčí, v každém sále všude jeden, nás začali směrovat k východu. Taky jsem se tu zamotala, dokonce se bála, že mě někde zamknou, ale našla jsem cestu ven. Výhodou bylo, že kromě carských sálů nebyly nikde davy a mohla jsem si v klidu prohlížet.

Čas tu bohužel ve společnosti nádherného umění strašně rychle utíká!

Komu vděčíme za tento unikátní komplex, největší v Evropě? Carevna Kateřina II. ve velkém kupovala obrazy a jiné umělecké předměty od ruských šlechticů a všude po Evropě. Stala se jedním z největších sběratelů umění všech dob. V Malé Ermitáži vystavovala část sbírek pro veřejnost.

Po Říjnové revoluci 1917 se Zimní palác a Ermitáže staly státním muzeem. Sbírka se rozrostla o vyvlastněné sbírky bývalých šlechticů na trojnásobek, na druhé straně se ale vzácné kusy stěhovaly do moskevských muzeí a prodávaly do zahraničí (Rembrandt, Rubens), aby se získaly valuty.

Za 2. světové války ještě před začátkem blokády Leningradu byly všechny exponáty převezeny v bednách vlakem do Sverdlovska (dnes Jekatěrinburg), takže válku přečkaly bez velkého poškození. Po válce se sbírky rozrostly o válečnou kořist, posbíranou po Evropě.

O uměleckých sbírkách v Ermitáži je spousta knih a DVD v různých jazycích. Jak jsem se později dočetla, postupovala jsem podle minimalistického itineráře, jen Holandsko jsem nemohla najít.