Petrohrad - Petropavlovská pevnost, Muzeum vězeňství

Muzeum vězeňství (Muzej ťurmy)v Petropavlovské pevnosti je možné navštívit na jednu vstupenku společně s Katedrálou sv. Petra a Pavla za 350 rublů.

Trubeckého bašta v jihozápadním rohu pevnosti se stala věznicí za vlády Alexandra II. a prošly tudy celé generace. Jako první tu byli uvěznění členové organizací Zemlja i volja (Půda a svoboda) a Narodnaja volja (Lidová svoboda). Právě Narodnaja volja má na svědomí atentát na Alexandra II.

Dalšími vězni byli atentátníci a revolucionáři, ze známých jmen například Alexandr Uljanov, Vera Finger, Lev Trockij, Maxim Gorkij.

Alexandr Uljanov, starší bratr V.I.Lenina byl za pokus o atentát na cara Alexandra III. popraven, jako i jiní atentátníci. Lenin, tenkrát ještě Uljanov, prý po jeho smrti řekl: "Tudy cesta nevede." Myslel tím atentáty na cary.

Odtud v 19. století vedly dvě cesty: na popraviště nebo do vyhnanství. Jediný vězeň, který se dostal na svobodu, byl spisovatel Maxim Gorkij, uvězněný za "nevhodný projev proti carskému režimu."

Po únorové revoluci 1917 zde byli uvěznění carští ministři, po říjnové zase členové Prozatímní vlády. Posledními vězni byli námořníci z Kronštadtu, kteří se roku 1921 vzbouřili proti bolševickému režimu.

Roku 1924 se vězení stalo muzeem. Prohlídka probíhá v přízemí a patře. Vězni byli v celách po jednom, aby se nemohli domlouvat. Proto vznikla dorozumívací vyťukávaná abeceda. Nejhorším trestem (za chycení při abecedě) byl psychický teror. Zákaz čtení, vycházení, zavírání do karceru do tmy. To vedlo k rozbíjení nábytku, depresím, šílenství a sebevraždám. Ve vlhku a zimě se šířila tuberkulóza a jiné nemoci. Prý bylo pro mnohé vysvobození, když byli poslaní do vyhnanství na nucené práce, kde alespoň čas nějak "ubíhal."