Petrohrad - Ruské muzeum

Ruské muzeum na náměstí Umění (článek) je umístěno v Michajlovském paláci. Postavil ho Carlo Rossi v letech 1819-25 ve stylu klasicismu. Palác byl určený pro Michaila, bratra cara Alexandra I. Zachoval se dodnes ve své původní podobě.

Muzeum je druhá nejvýznamnější umělecká sbírka v Petrohradu (po Ermitáži). Věnuje se ruskému a sovětskému výtvarnému umění a sochařství.

Mám ráda ruské výtvarné umění 19. století, takže jsem se převážně věnovala příslušným sálům a svým oblíbeným malířům. Ono nikdy nejde prohlížet všechno.

Vstupné do muzea je 400 rublů, slevy pro důchodce platí jen pro občany Ruska. Děti a studenti (tady národnost nerozhoduje) platí polovic.

Sály s ikonami jsem jen proběhla.Zastavila jsem se u portrétů ze 17. a 18. století, nejvíckrát jsou namalovaní Petr I. a Kateřina II.

Jsem v 19. století. Tady bych se mohla kochat donekonečna.

Obraz Karla Brjullova (1799-1852) Poslední den Pompejí je jedním z nejznámějších nejen v Rusku. Autor za něj získal prestižní cenu Grand Prix v Paříži roku 1834. Rusové obraz berou jako alegorii na osud Petěrburgu, který zničila povodeň roku 1824.

Ivan Ajvazovskij (1817-1900) se věnoval mořským sceneriím. Inspirací mu byly pobyty v Konstantinopoli a na Krymu. Také samozřejmě na Baltu. Namaloval asi 4500 obrazů, což je neuvěřitelné.

Realistickým zobrazením biblických výjevů jsou obrazy Alexandra Ivanova (1806-58): Kristovo zjevení Marii Magdaleně, Kristovo zjevení lidem, Josef, vykládající sny.

Silvestr Ščedrin (1791-1830), u jeho obrazů jsem zavzpomínala na Itálii, krásně zdokumentoval svůj italský pobyt! Řím, Neapol, Sorrento, tam všude jsem byla!

Nikolas Ge (1831-1894) podědil příjmení po francouzském dědečkovi. Nejznámější je jeho obraz Petr I. vyslýchá careviče Alexeje v Peterhofu (později nechal svého syna popravit), dále Poslední večeře a Kristus s učedníky vchází do zahrady Getsemany.

K mým nejoblíbenějším krajinářům patří Alexej Savrasov (1830-97), Ivan Šiškin (1832-98) a Fjodor Vasiljev (1850-73). Od Savrasova jsou to obrazy Rozlitá Volha u Jaroslavle, Step a Západ slunce. Od Šiškina Borový les, Duby a V houštině. Od Vasiljeva Tání a Pohled na Volhu se čluny.

Nakonec se zmíním o realistických obrazech na velkých plátnech přes celou stěnu, které zobrazují všední život a historii. Ilja Repin (1844-1930): Burlaci na Volze, Kozáci ze Záporoží píší výsměšný dopis sultánovi. Vasilij Surikov (1846-1916): Jermak dobývající Sibiř, Popravy střelců, Suvorov překračuje Alpy, Dobývání Sněžné pevnosti. Viktor Vasněcov (1846-1926): Skytové bojují se Slovany, Slavnost na okraji Paříže.

Zdaleka všechno se nedá popsat ani prohlížet. Každý si musí vybrat, kterému období a autorům dá přednost. 20. století jsem vynechala.

V přízemí jsem si prohlížela ostatní ruské umění. Kování, dřevořezbu, tkaní, pletení a příslušné výrobky, palech (lakované krabičky s pohádkovými motivy), chochloma (malované lžičky, talíře, hrníčky, mísy a podnosy). Porcelán, sl´klo, nádobí, hračky, všechno umění je z oblastí v okolí Petrohradu. Nejlegračnější byla dřevěná sada s názvem Myši pohřbívají kocoura.

Strávila jsem v muzeu příjemné tři hodiny u umění, které krásně pohladí na duši.